Rozporuplná federalizace z roku 1968

Je až s podivem, jak málo je
v záplavě textů o pražském jaru zmiňována federalizace Československa. Byl
to přitom jeden z nejdůležitějších odkazů pražského jara, který na rozdíl od
jiných přežil období normalizace a byl s námi až do roku 1993.

Jeden z dopadů federalizace zmínil Zdeněk
Jičínský v rozhovoru nazvaném příznačně Federalizace ’68 pomohla sametu ‘89 (Právo, 21. 8.). Jičínský
upozorňuje, že federalizace napomohla k tomu, že Slovensko prožívalo
normalizační období jinak než české země. Čistky se nedotkly tolika lidí a
Slovensko mělo poněkud liberálnější kulturní politiku. Více chránilo i svoji
vědeckou obec.

Lze dodat, že dopady těchto odlišností se
projevily i po sametové revoluci. Slovenská komunistická strana, která neměla
v českých zemích svůj protějšek, byla méně postižena čistkami a zůstala
vnitřně „liberálnější“ než Komunistická strana Československa.

I proto se nakonec byla schopna transformovat,
podobně jako komunistické strany v Polsku a Maďarsku, ve Stranu
demokratické levice, jejímž členem byl původně i předseda dnešního Smeru Robert
Fico.

V Česku taková transformace nebyla de
facto možná, protože po důkladné čistce v KSČ z roku 1970 celkový étos
„normalizované“ strany transformaci vylučoval. Sociální demokracie tak u nás vznikla
mimo KSČ, zatímco relativně silná komunistická strana zůstala, což je
v bývalých sovětských satelitech rarita.

Federalizace ovšem měla i další dopady.
V podobě Sněmovny národů coby „horní“ komory Federálního shromáždění,
v níž měli jak Češi tak Slováci po 75 poslancích, teoreticky dávala menšímu
Slovensku možnost blokovat ty nejdůležitější zákony. Až do roku 1989 to
samozřejmě byla formalita, protože v článku 4 Ústavy byla zakotvena
vedoucí role federální KSČ.

S příchodem demokratických poměrů však
začala federace politicky ožívat. Jenže tak jak byla zkonstruována v roce
1968, nakonec spíše přispěla k pozdějšímu rozpadu Československa, než aby
vzájemné česko-slovenské spory dokázala produktivně řešit.

Výše řečené není přitom odsudek federalizace,
která je sama o sobě spíš demokratizačním prvkem. Jde spíše o specifickou
konstrukci „komunistické“ čs. federace z roku 1968, která spoléhala na
centralizující roli KSČ. Bez ní se nakonec ukázala být jedním z důvodů,
proč nyní Češi a Slováci žijí ve dvou státech.

Právo, 23.8.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..