<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V kauze Miroslava Pocheho, kterého
prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí, jsou obsaženy ingredience,
které už známe z minulosti: neúcta k Ústavě na straně nejvyšších
představitelů státu, nadřazování osobních zájmů těm obecným i malost naší
stranické politiky.
Vše začalo tím, že ČSSD vybrala Pocheho za
kandidáta na post ministra zahraničí ze špatných důvodů. Ač o zahraniční
politice nepochybně leccos ví, stal se především žolíkem ve vnitrostranickém referendu
o účasti ve vládě s trestně stíhaným premiérem, protože nové vedení strany
potřebovalo podporu pražské organizace, v níž má Poche velký vliv.
Druhým—a nejzávažnějším—přešlapem v celé
kauze bylo prezidentovo odmítnutí Pocheho jmenovat. Nad úctou k Ústavě u
něj zase jednou převážily osobní pohnutky a politikaření.
Premiér Babiš mohl ovšem vzniklou ústavní
zápletku ústavní cestou vyřešit, kdyby podal k Ústavnímu soudu kompetenční
žalobu. Jenže se zapletl do politikaření úplně stejně jako před ním vedení ČSSD
a prezident. Svoje vztahy s prezidentem nadřadil Ústavě. Jeho zmatený
postup při navrhování složení vlády prezidentovi zůstane ústavní ostudou.
Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček,
který zatím ministerstvo zahraničí řídí místo Pocheho jako jakýsi vedlejšák,
těžce hledá ze vzniklé šlamastyky cestu ven. Na Pochem dál trvá, definitivní
rozhodnutí prý padne po komunálních volbách v říjnu. Babiš, věrný svému
způsobu zacházení s koaličními partnery, mezitím už ale oznamuje, že ho
Poche ministrem nebude.
ČSSD se tedy nakonec buď podvolí prezidentovu
porušení Ústavy a navrhne jiného kandidáta, nebo spor vyhrotí hrozbou odchodu
z vlády. Ani jedno řešení ale už nebude to správné, protože ústupek ČSSD
by jen stvrdil porušení Ústavy, zatímco odchod z vlády by vyvolal
ústavně-politickou krizi.
V obecnější rovině se je třeba ptát, proč
u nás takové ústavně-politické kalamity neustále vznikají. Vždyť kauza Poche
navazuje na šestiměsíční vládnutí Babišova kabinetu bez důvěry, což svým
svérázným výkladem Ústavy též umožnil Zeman.
Před rokem prezident pro změnu vytáhl
mimoústavní postup na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku, když se snažil
zabránit odvolání Babiše z vlády. A mohli bychom pokračovat dál do
minulosti, přičemž výčet by se nedal omezit jen na prezidentství Zemana.
Až budou politici bilancovat u příležitosti
stého výročí samostatnosti země naše úspěchy a neúspěchy, možná by se mohli
zamyslet i nad tím, proč je u nás tak těžké vládnout podle pravidel A vzpomenout,
jaké karamboly právě nadřazování osobních zájmů pravidlům za posledních
sto let zapříčinilo.
Právo, 7.9.2018