<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:Times;
panose-1:2 0 5 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
h1
{mso-style-priority:9;
mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-link:“Heading 1 Char“;
mso-margin-top-alt:auto;
margin-right:0cm;
mso-margin-bottom-alt:auto;
margin-left:0cm;
mso-pagination:widow-orphan;
mso-outline-level:1;
font-size:24.0pt;
font-family:Times;}
span.Heading1Char
{mso-style-name:“Heading 1 Char“;
mso-style-priority:9;
mso-style-unhide:no;
mso-style-locked:yes;
mso-style-link:“Heading 1″;
mso-ansi-font-size:24.0pt;
mso-bidi-font-size:24.0pt;
font-family:Times;
mso-ascii-font-family:Times;
mso-hansi-font-family:Times;
mso-font-kerning:18.0pt;
font-weight:bold;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Evropský parlament přijal velkou většinou
doporučení Evropské komisi, aby s Maďarskem zahájila řízení pro porušení hodnot
Evropské unie. V české politice vyvolalo toto hlasování silné reakce.
A to zejména proto, že europoslanci zvolení za
některé české strany, které doma Maďarsko podporují buď kvůli visegrádské
solidaritě nebo kvůli tomu, že mají za to, že by EU neměla zasahovat do
vnitropolitického dění v členských zemích, doporučení zahájit řízení proti
Maďarsku podpořili.
Andrej Babiš si chce kvůli tomu dokonce pozvat
na kobereček dvě europoslankyně za ANO. O dalších dvou, již dřívějších
odpadlících od ANO, promluvil v souvislosti s hlasováním jako o
zrádcích.
Ponecháme-li stranou meritum věci týkající se
situace v Maďarsku, dění na české domácí scéně zase jednou ukázalo, jak
vlastně naše politika vnímá tu evropskou. A jak vnímá roli eurospolanců.
Babiš a lídři některých dalších stran si
evidentně myslí, že europoslanci jsou jen prodlouženou rukou jejich politických
subjektů a českých národních zájmů v Bruselu. Jenže ti musejí balancovat
přinejmenším mezi čtyřmi různými loajalitami: k zemi, z níž pocházejí;
k EU, kterou mají politicky reprezentovat; ke straně, za níž do EP doma kandidovali; a
k frakci v EP či k panevropskému politickému proudu, kterých je
jejich strana členem.
Abychom plně
pochopili schizofrenii, do které Babiš europoslance za ANO svoji kritikou
tlačí, stojí za připomenutí, že frakce Evropských liberálů a demokratů (ALDE), jejímž
je ANO členem, velkou většinou doporučení EP schválila, což silným prohlášením
následně ještě podtrhl šéf ALDE Guy Verhofstadt.
Jelikož není
známo, že před samotným hlasováním by ANO zaujalo oficiální stanovisko, jenž by
bylo v rozporu s míněním ALDE, a ve věci nebylo k dispozici ani žádné
oficiální stanovisko ČR (která momentálně nemá ani stálého ministra zahraničí),
není úplně jasné, proč Babiš na europoslankyně za ANO útočí. Zřejmě má za to,
že místo toho, aby se zachovaly jako evropské političky, které v dané věci
použily svoje svědomí a názor, na což mají právo (anebo se prostě ztotožnily
s míněním své frakce ve EP) měly při absenci jasného stranického nebo
českého postoje odečítat ze rtů svému šéfovi, popřípadě některým českým ústavním
činitelům.
Právo, 15.9.2018