V podobě probíhající předvolební kampaně před obecními
volbami klesla česká politika na svoji nejnižší úroveň od roku 1989. Nejde jen
o naprostou nereálnost mnohých slibů, ale také o cynické zneužívání emocionálně
výbušných témat, která souvisí s pobytem cizinců u nás, menšinami a obecně
s bezpečností.
Sliby, že ta která strana či politik „zařídí“ nemožné,
samozřejmě patří do jisté míry k jakémusi volebnímu folklóru. Slibování
nemožného ale přesáhlo před nadcházejícími volbami v řadě míst únosné
hranice.
Jako by se v duchu hesla „ryba smrdí od hlavy“ v zemi,
kde šéf nejúspěšnějšího politického subjektu neustále něco slibuje a díky
momentální ekonomické prosperitě i rozdává (zejména těm sociálním skupinám,
které by ho mohly volit), převládlo přesvědčení, že pro úspěch ve volbách je dobrý
jakýkoliv populistický blud.
Hesla, jejichž cílem není často nic jiného než hrát na
nejnižší pudy ve vztahu k „jiným“, je ale problém ještě řádově větší. Ne
že by se o tématech, jako jsou cizinci a menšiny nemělo mluvit, občas jsou
s nimi v konkrétních lokalitách spojeny skutečné problémy.
Problémem je ale radikální jazyk různých hesel, která
v šesté nejbezpečnější zemi světa účelově míří na nejnižší pudy. A činí
normálním vyjadřování, které má potenciál přerůstat v násilí.
Může to mít i ekonomické dopady. Nadnárodní korporace, které
u nás zaměstnávají i cizince, protože místních není dost, mohou nakonec
usoudit, že pro ně může být lepší podnikat spíše v místech, kde politici
dokážou ocenit, že ekonomická prosperita v globalizovaném světě
s sebou—i v podobě zaměstnávání „cizích“–sice přináší problémy, ale že
ty se dají řešit i bez pomoci hrozeb a slibů vlády pevné ruky.
Tato zjitřená atmosféra se bohužel po volbách nevypaří jako
pára nad hrncem. Nejradikálnější předvolební výkřiky, jako je nápad jednoho
sdružení v Mostě vytvořit vesnice pro lůzu a „deratizovat“ město od havěti,
sice leckdo odsoudí, ale zároveň s námi zůstanou. Když pak během kampaně přilévá
olej do ohně i prezident Zeman výroky o tom, jak si komunistický režim dokázal dobře
poradit s „lenivými“ Romy, zaděláváme si na skutečný problém.
Nenávist a xenofobie proti „cizím“ nebo „jiným“ se totiž vždy
nakonec rozlévá dál do nitra společnosti. Příštími oběťmi jsou vždy
spoluobčané, kteří odmítají nenávidět spolu s většinou.
Právo, 1.10.2018