Propad sociální
demokracie v obecních a senátních volbách odstartoval souboj o její další
směřování. A s tím i souboj o to, kdo by měl být v jejím čele.
Nejprve se ovšem
spustil spor o intepretaci toho, co se vlastně stalo. Předseda Jan Hamáček míní,
že vlastně nic tak strašného. Strana prý ještě neměla od loňských sněmovních
voleb dostatek času odrazit se skutečně ode dna. Zdrželo ji zejména složité
sestavování vlády. Dokonce míní, že se ČSSD ode dna už trochu odrazila, protože
skončila v počtu mandátů čtvrtá.
Jiní přední sociální
demokraté ovšem tento optimismus nesdílí. Straně prý dál ubližuje její
rozhádanost a neměla chodit do vlády s Andrejem Babišem
První místopředseda
Jiří Zimola, který se k Hamáčkovi před volbami v čele platformy
„Zachraňme ČSSD“ nechoval zrovna loajálně, se překvapivě pokouší mírnit vášně.
Strana má prý přestat s „on-line“ vyřizováním účtů a využít volby ke
kýženému odrazu ode dna. Jenže jeho
recept –smíření ČSSD s prezidentem Zemanem a pokračující spolupráce
s Babišem—řadu jeho kolegů popudí.
Jedním je hejtman
Plzeňského kraje Josef Bernard, podle něhož volby byly debakl. A nemuselo
k němu dojít, kdyby se ČSSD držela základních mantinelů „svoboda, demokracie, solidarita a prosperita“
Namísto toho se dle něj ale politici ČSSD proháněli s motorkářským gangem z
divokého východu, nechávali se obdivovat východními trolly na facebooku, tancovali
hradní častušku. Občas někdo zhnědnul a s vervou se pustil do cikánů a jiných
nepřizpůsobivých. ČSSD prý
reprezentují “aparátčíci a kryptokomunisté”.
Jeden z terčů jeho
útoku, místopředseda Jaroslav Foldyna, přispěl do povolební vřavy oznámením, že
hodlá vyvodit odpovědnost a rezignovat na všechny stranické posty. Svoje
rozhodnutí ovšem začal přehodnocovat, když prezident Zeman ČSSD poučil, že
výsledky voleb není třeba přeceňovat a Foldynův odchod by byla zbabělost.
Prezident má, jako vždy, vlastní plány, které lze
nesjpíš hledat i za postupem Zimoly. Nechce nyní evidentně rozkolísat vládní koalici,
navíc na jarním sjezdu ČSSD lze dát případným změnám jiný, „uvážlivější“ háv,
než by byla chaotická řež s nejistými výsledky, včetně možného rozpadu
strany.
Ve světle prvních
reakcí na volby se tak rýsuje střet tří přístupů: Hamáčkových snah o částečnou
rehabilitaci ČSSD skrze drobné úspěchy ve vládě s Babišem—to vše bez radikálních řezů uvnitř strany; převzetí ČSSD zemanovskou
platformou „Zachraňme ČSSD“, plánované zřejmě až na jarní sjezd; a Bernardova pokusu o zásadní
reformu současné “postkomunistické” ČSSD.
Zatímco Hamáčkův
postup by asi nevedl k zásadnímu odrazu ode dna, ale ČSSD by měla „svoje
jisté“ těsně nad hranicí volitelnosti do PS, úspěch jednoho z dalších dvou
směrů by znamenal nejspíš její rozštěpení. ČSSD bude tak mít za pár měsíců
možná jiné starosti než řešit „odrážení ode dna“.
Právo, 10.10.2018