V KSČM vzplála poslední bitva. O přežití

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Tristní výsledky
Komunistické strany Čech a Moravy v obecních a senátních volbách, které
jen potvrdily dlouhodobý sestupný trend, rozpoutaly mezi předními politiky
strany ostrý konflikt. Bývalý místopředseda a zastánce tvrdé linie Josef Skála,
který na minulém sjezdu prohrál těsně souboj 
o předsednickou funkci s dlouholetým předsedou Vojtěchem Filipem,
vyzval Filipa k odstoupení.

Ten odpověděl, že
vedení strany zvolené na dubnovém sjezdu nebude reagovat na „rozvracečské
úvahy“. Skála prý mohl kandidovat do Senátu nebo pražského zastupitelstva, ale
odmítl. Bojí se prý voličů.

Víme, že když
v komunistické straně před rokem 1989 začala padat obvinění o
rozvracečských pokusech, končilo to v lepším případě čistkami, v horším
kriminalizací oponentů. Nyní je tato rétorika ovšem jen tragikomickým koloritem
postupného odchodu kdysi mocné a  obávané
strany do propadliště dějin, které měla kdysi nachystané pro svoje ideologické
soupeře.

Důvodů pro sešup KSČM
je celá řada, ale možná dva nejdůležitější lze nejlépe vystihnout bonmotem,
který se nedávno objevil na sociálních sítích: „Komunisté hromadně odcházejí
dvěma směry: za Andrejem Babišem a na věčnost.“

Babiš se stal
alternativou pro mnoho členů KSČM i její voliče zejména proto, že nabízí mix
toho, co komunistům vždy konvenovalo. Tedy zvyšování výdajů na sociální
politiku, kterou cílí zejména na starší voliče, a vládu pevné ruky. Není to
žádný přítel parlamentní demokracie, a jeho představám o tom, že stát má být  cosi jako centrálně řízená firma, komunisté
dobře rozumí. Byl to přeci kdysi jejich vlastní model. Sice nakonec prohrál
v soutěži s tržním 
hospodářstvím, ale Babiš

Mluvit o zrychlujícím
se odchodu mnoha komunistů na věčnost se může jevit jako cynismus, ale ve
straně, v níž se věkový průměr členů blíží průměrné délce dožití u nás, je
to bohužel demografická zákonitost, kterou ani není třeba dál komentovat.

KSČM má ovšem smůlu i
v tom, že se v posledních letech u nás objevily poměrně úspěšné
krajně pravicové a protestní subjekty. Jelikož mezi krajní levicí a pravicí
není, pokud jde o nedostatek tolerance k jinakosti i míru nacionalismu,
zase až tak velký rozdíl, hrála KSČM poté, co Republikáni Miroslava Sládka vyklidili
v druhé polovině 90. let svoje pozice, roli jakéhosi sběrače hlasů všech
nespokojených i kritiků demokratického zřízen. Jenže nástup stran, jako je
Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie, tuto její roli značně oslabil.

Nové voliče nemá
odkud brát. Pro mladé je zoufale nepřitažlivá nejen kvůli svému programu, ale i
coby model tradiční strany, založené na těžkopádném rozhodování a aparátu. Těm
starším zase nemůže nabídnout dost, aby se vrátili. Její možná poslední šancí
na jisté oživení by byla nějaká pořádná ekonomická krize, která by politikům,
jako je Babiš, znemožnila další uplácení jejích bývalých voličů. Jenže úpadek
strany nabral velkou rychlost a čas se krátí.

Pro českou občanskou
pravici, která se pokoušela po mnoho let oslabit komunisty morálně
podbarveným antikomunismem, musí být hořkou pilulkou, že k úpadku KSČM nakonec
nejvíc přispěl bývalý komunista, dodnes žádný velký přítel demokracie, který
dokázal využít svých kontaktů z dob komunismu k vybudování
podnikatelského impéria. A pro komunisty samotné je hořkou ironií, že za
postupnou eutanázií strany stojí člověk, kterého by v dobách svého nástupu
k moci nemilosrdně zlikvidovali coby kapitalistického třídního nepřítele.

ČRo Plus, 10.10.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..