Nízká volební účast činí ze Senátu instituci, která svým
složením reprezentuje spíše politicky aktivnější a vzdělanější voliče, protože
k volbám do Senátu, zejména v druhém kole, chodí více právě oni. Senát
tak reprezentuje především méně „lidovou“ tvář demokracie.
Na pomyslné škále “lidovosti“ různých druhů voleb jsou na
jedné straně referenda či přímá volba prezidenta (což je referendum svého
druhu), následované volbami sněmovními, komunálními a regionálními. Na druhém
konci škály jsou volby do Evropského parlamentu a volby senátní.
Nízká volební účast při volbách do Senátu je přitom sama
o sobě i důsledkem jistého „elitního“ charakteru Senátu. Jeho členové musejí
být starší než 40 let, a mluví se o něm často jako o jakési radě moudrých. Nejdůležitější
pravomoci má navíc Senát v oblasti konstitucionalismu a volebního
zákonodárství, kterým málokdo rozumí.
Takto zkonstruovaná horní komora je samozřejmě trnem v oku
politikům, kteří tvrdí, že mluví za lid, což je dnes módní. Není tudíž
překvapující, že Senát by rád zrušil například prezident Zeman, který se
považuje za mluvčího dolních deseti miliónů a „elitám“ (kavárně) nemůže přijít
na jméno.
I premiér Babiš, jehož hnutí je prý „pro všechny“, sní o
zrušení Senátu, když náhodou zrovna spí. Navíc v onom segmentu společnosti,
který k senátním volbám chodí, hnutí ANO moc nefrčí.
Sny o zrušení Senátu ústavní cestou se nenaplní, protože
by svoje zrušení musel odhlasovat sám Senát. Zrušit ho projevem „lidové“ vůle,
tedy referendem, se také nepodaří, protože Senát musí schválit i jakýkoliv
případný zákon o referendu, včetně vymezení toho, o čem se smí hlasovat. I
proto Zeman nyní přišel s „inovativním“ nápadem, že Sněmovna by mohla Senát
finančně „vyhladovět“ tím, že by mu zredukovala rozpočet.
Jakýkoliv takový zákeřný pokus Senát zlikvidovat by ovšem
jistě spustil proti Česku řízení ze strany Evropské komise, což si Babiš
rozmyslí. Dostat se tak Senátu na kobylku nebude lehké, což možná není špatné.
V zemích, v nichž se momentálně nejvíc útočí na liberální demokracii
a právní stát, totiž Senát, zkonstruovaný tak jako ten český, k jejich
smůle nemají.
Demokracie znamená „vláda lidu“. Přívlastek „liberální“
v nyní často kritizované „liberální demokracii“ značí, že nad vládou lidu je
ustanovena vláda konstitucionalismu a zákona.
Senát, tak jak je u nás zkonstruován, je spolu
s Ústavním soudem strážcem právě liberálního konstitucionalismu. Tedy té méně
„lidové“ tváře demokracie. To sice leckoho popuzuje, ale je to poměrně účinná
hráz proti nástupu autoritářství, do něhož často sklouzává ničím neomezovaná tyranie
„lidové“ většiny.
Právo, 17.10.2018