<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Po protestech proti Andreji Babišovi, kterých
se okolo výročí 17. listopadu zúčastnily desetitisíce lidí, jsme se od některých
politiků a komentátorů opět dozvěděli, že demokratická politika se prý nedělá
na ulici. Je nutné respektovat výsledky voleb.
Prezident Zeman k tomu dodal, že ulici se
neustupuje. A filozof Václav Bělohradský napsal esej o tom, jak česká politika
trpí konfliktem mezi vyvolenými a
nezvolenými na jedné straně a zvolenými ale nevyvolenými na straně druhé
(Právo, 22.11.2018). Navázal tak na někdejšího prezidenta Václava Klause, který
se opakovaně rozhořčoval, že si prý nikým nevolené „elity“ usurpují více vlivu,
než jaký jim náleží.
Tyto argumenty českou politiku lemují už od
sametové revoluce. Stačí si připomenout pohrdlivé výroky Klause a Zemana vůči
iniciativám Děkujeme, odejděte!, Impuls 1999 či demonstrantům během televizní
krize v roce 2000. Pokud tito lidé prý chtějí ovlivňovat politiku, ať si
založí politickou stranu a účastní se volebního klání.
Polistopadová česká demokracie přitom za svoji
existenci vděčí právě „ulici“ z listopadu 1989. Jistě: v tehdejším autoritářském
režimu byly pouliční demonstrace jednou z mála možných vyjádření frustrací
části společnosti. Jenže se demonstrovalo i za to, aby byly příště normální
nejen svobodné volby a svoboda projevu, ale i pouliční demonstrování coby
jeden z projevů občanské společnosti.
To, že se protestuje i proti zvoleným
politikům, patří přitom takříkajíc k věci. Politici i komentátoři mají
samozřejmě právo se ohrazovat proti některým požadavkům demonstrantů. Proč ale démonizovat
samotné protesty? Proč rádoby lidový prezident tolik opovrhuje právě ulicí?
Jenom proto, že na daném shromáždění nepřevládají jeho voliči?
A proč se pohoršovat nad tím, že na protestech
mluví „nezvolení vyvolení“ (tedy osobnosti stojící mimo partajní politiku),
kteří třeba po nějakém skandálu požadují rezignaci premiéra. Má snad premiér
právo dělat si co chce, včetně možného porušení zákonů, až do příštích voleb, jen
proto, že byl zvolen? Proč by neměla „ulice“ mít právo vyjádřit názor, že si to
nemyslí?
Jinými slovy: měli bychom přijmout, že
demokracii je třeba kultivovat v celé její šíři, včetně projevů občanské
společnosti. Ve společnosti, v níž je politika docela pokleslá, je navíc kontraproduktivní
rozčilovat se nad tím, že se prý poklesle chová „ulice“, když na to nenásilně
upozorňuje.
Demonstrace jsou normální ve všech
demokraciích, ba jsou většinou zdravým testem síly politických institucí a
establishmentu.. Dokud se mohou konat, a dokud na nich svobodně vystupují i
„nezvolení vyvolení“, máme demokracii. Když ne, je s demokracií konec.
Právo, 24.11.2018