<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Volby do Evropského parlamentu, které se budou
konat v květnu 2019, se ve srovnání
s ostatními volbami u nás vyznačují několika zvláštnostmi. Každá strana
kupříkladu staví jen jednu celostátní kandidátku. A mnozí voliči se rozhodují
spíše na základě toho, co pro ně ta která strana ve vztahu k EU
symbolizuje, než na základě programů stran.
Určité množství voličů samozřejmě setrvačně
volí „svoji“ stranu. Ale protože k volbám do EP chodí voličů málo, a jsou
to spíše lidé vzdělanější a ve vztahu k EU motivovanější, je pro mnoho z nich
důležité, co ta která strana ve vztahu k EU vyzařuje. A zda politik, který
stojí v čele její kandidátky tyto postoje reprezentuje.
Nejmenší problém v tomto směru budou mít protievropské
strany. Největší naopak občanští a sociální demokraté.
ODS se pod vedením Petra Fialy posunula
k jakémusi „umírněnému eurorealismu“,
ale v EP ji doposud reprezentoval Jan Zahradil, který je pohrobkem
radikálního euroskepticismu Václava Klause. Pro mnoho příznivců ODS to musí být
dost matoucí.
ČSSD se naopak prezentovala jako proevropská
strana, ale lídrem její eurokandidátky byl k EU stále více kritický Jan
Keller. I voliči ČSSD museli být poněkud zmateni. Zejména když Keller hlasoval
často jinak než proevropští europoslanci ČSSD, jako Miroslav Poche, i většina
socialistické frakce v EP.
S jiným druhem symboliky mají problém tři
menší strany, které se všechny hlásí k Evropské lidové straně—lidovci, TOP
09 a Starostové. Pro řadu voličů může být záhadou, proč tyto tři strany,
které vystupují v EP stejně, uvažují o oddělených kandidátkách. Vyčuhuje z toho
stranická malost, která leckoho odpuzuje.
Se zájmem budou asi mnozí sledovat kandidátku
a evropskou agendu pirátů, kteří se stále více profilují jako v podstatě
středové liberální hnutí. Pokud by se hlásili k evropským liberálům, může
se stát, že se jejich případní europoslanci potkají ve stejné frakci se
zástupci hnutí ANO.
Zvýraznilo by to kontrast mezi oligarchickým
projektem, které si na liberální stranu jen hraje, a skutečným hnutím, které
bylo kvůli svému jménu spojováno s anarchismem, ale vyprofilovalo se do
podoby liberálního subjektu. Souboj mezi těmito novými formacemi může přitom
předznamenat budoucí podobu české politiky.
Právo, 1.12.2018