Dalo se čekat, že prezident Miloš Zeman neskousne, že
Bezpečnostní a informační služba před časem nepotvrdila jeho tvrzení, že se na
českém území vyráběl nervový plyn novičok, který byl použit v pokusu
zavraždit bývalého ruského agenta Skripala v Británii. Když se vláda nezbavila
šéfa BIS Michala Koudelky, jehož odchod by uvítal, odmítl Koudelku alespoň
jmenovat generálem.
To ale nestačilo. Nyní přešel do otevřeného útoku na BIS,
k čemuž použil její novou výroční zprávu. BIS prý u nás neodhalila
jediného ruského nebo čínského špióna, vymýšlí si je, ačkoliv před špionážními
aktivitami Ruska a Číny varuje. Jsou to prý „čučkaři“.
Ponechme na odbornících, jak dobře či špatně BIS pracuje.
Jisté je, že prezidentův veřejný útok na zpravodajskou službu je nepatřičný a zákeřný,
protože tajná služba se jen těžko může bránit bez toho, že by zveřejnila tajné
informace. Ty, které poskytuje ve své výroční zprávě, jsou jen špičkou ledovce.
Útok hlavy státu na jednu z tajných služeb je navíc
ústavně problematický. Tajné služby podléhají vládě, nikoliv prezidentovi,
dozor nad nimi vykonává Sněmovna. Prezident tak překračuje meze své ústavní
role.
A není to bohužel zdaleka poprvé. Když ponecháme stranou
jeho „kreativní“ výklad Ústavy při jmenování vlád, stojí za připomenutí
kupříkladu jeho nedávno veřejně vyslovený názor, že by měl být zrušen Senát.
Což je instituce, která má vůči prezidentovi kontrolní pravomoci.
Zeman též volá po odvolání ministra zahraničí Tomáše
Petříčka, přičemž za fungování již jmenované vlády prezident nenese žádnou
odpovědnost. Při nedávné návštěvě Izraele volal po přemístění české ambasády do
Jeruzaléma, ač to není oficiální pozice vlády, která za ústavně neodpovědného
prezidenta odpovídá. Ve výčtu lze pokračovat.
Prezidentovy výroky na adresu BIS pochopitelně vyvolaly
prudkou reakci většiny sněmovních stran. Členové vlády prezidentův útok
kriticky glosovali, ale od vlády jako instituce, vedené Zemanovým spojencem
Babišem, se asi ničeho zásadního nedočkáme.
Český ústavně neodpovědný prezident má v tomto ohledu
paradoxně volnější pole působnosti než ústavně mocný americký prezident. Když
si Donald Trump na tiskové konferenci s Vladimirem Putinem po jejich
setkání v Helsinkách dovolil zpochybnit práci amerických tajných služeb
podobně, jako to nyní udělal u nás Zeman, vyvolal tím takový odpor i ve vlastní
Republikánské straně, že se musel rychle omluvit.
Právo, 10.12.2018