Mraky na české obloze

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Rok 2018 se v české kotlině odehrával v jakémsi
rauši. Ekonomika jela na plné obrátky, mzdy, důchody i sociální dávky rostly.
Nezaměstnanost klesla na rekordně nízké hodnoty. Navzdory tomu byla ale
společnost plná úzkostí, i když důvody těchto úzkostí se dost lišily
v závislosti na tom, kam se kdo v české společnosti řadí.

Přesto mají tyto úzkosti společného
jmenovatele: strach z budoucnosti. V jedné části společnosti, o níž
se občas mluví jako o „kavárně“, panuje strach o osud liberální demokracie a
prozápadní orientace České republiky. Na druhém konci spektra jsou lidé, kterým
mohou být takové starosti zcela ukradené, protože zdrojem jejich úzkostí je
skutečnost, že se ani v době největší celkové prosperity českého státu
v historii takříkajíc „nechytají.“

Mnozí sice pří současné poptávce po pracovních
silách našli práci, pokud ji dříve neměli, ale to, co si vydělají, jim často
nestačí na splácení dluhů, kterými se obtížili v letech předešlých. Anebo
je jejich rodinná či obecněji sociální situace taková, že prostě s tím, co
vydělají, nevystačí, popřípadě vystačí tak akorát. Tato sociální skupina je
zasažena rozbujelými exekucemi a hledáním těžko dostupného sociálního bydlení.
Anebo v případě samoživitelek malou schopností státu vymáhat právo,
kupříkladu placení alimentů.

Velká skupina lidí pak trpí úzkostí zcela
zvláštního druhu, která zaplavuje celý západní svět. Ekonomicky se jim
v současné konjunktuře daří relativně dobře, ale  svírá je strach, že to nemusí vydržet. Svět
se mění před očima, pokračující globalizace vytváří stále nové výzvy. I lidem,
kteří se nezajímají hlouběji o politiku či sociální vědy, je jasné, že ve hře
je v současnosti tolik proměnných, že udržet momentální zdánlivě stabilní
rovnováhu může být skoro nemožné.

Na obzoru jsou přitom zcela konkrétní, často
hrozivě vypadající výzvy: masová migrace, brexit, rozpočtové problémy na jihu
Evropy, sociální konflikty ve Francii, růst nacionalismu i nástup
populistických stran (a politiků) slibujících jednoduchá řešení čehokoliv,
rostoucí komunikační zmatek. Plus geopolitické hrozby, jako je oživená
imperiální rozpínavost Ruska nebo chaotická živelnost současné americké
politiky. A pod tím vším revoluční technologické a vědecké změny, které mohou
prospět zemím, které dokážou inovovat a modernizovat svoje vzdělávací systémy,
ale škodit stále více postupně těm, které toho nejsou schopné.

V českém kontextu mohou všechny tyto
výzvy vzbuzovat úzkost zejména proto, že česká politika nedokáže jednat
racionálně. Jakékoliv pokusy najít racionální řešení a shodnout se na
produktivních vizích budoucnosti se utápějí v žabomyších válkách, jakož i
v nadvládě politického populismu.

Jinými slovy: všichni tak nějak tušíme, že náš
současný „boom“ je spíše produktem vnějších okolností, jako je zatím celkově
dobrá ekonomická situace v Evropě, zejména v Německu, než že by byl výsledkem
domácí politické práce. Ba co hůř, česká politika dokonce opakovaně hází písek
do evropského soukolí, na němž ekonomicky tolik závisíme, přičemž přes všechna
velká slova o národních zájmech není ale schopná vytvářet základy hospodářské
autonomie a vlastní vědecko-technickou bázi, která by i v případě
ekonomické krize činila naši zemi konkurenceschopnou v globálním kontextu.

Mnohé z neklidu, který vládne
v české společnosti i v čase ekonomické prosperity, zdá se, souvisí
s pocitem, že mnohé v současné relativní úspěšnosti takříkajíc visí
na vlásku, a že se to může rychle změnit—stejně jako po finanční krizi
v roce 2008. A že přitom se u nás ani téměř 30 let po pádu bývalého režimu
neuchytil duch demokracie dostatečné pevně na to, aby při prvních větších
potížích nezačala kritická masa lidí opět toužit po vládě silné ruky.

Novinky, 21.12.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..