Před
několika dny byl zveřejněn první průzkum volebních preferencí pro volby do
Evropského parlamentu, jenž se hned stal námětem různých úvah o tom, které
české politické subjekty, a v jaké síle, budou zastoupeny v příštím
EP. Ve skutečnosti to nejpodstatnější, co o tomto průzkumu lze říct, je, že
volby téměř jistě dopadnou velmi odlišně od toho, co předvídá.
Shrneme-li
jeho výsledky, volby by vyhrálo hnutí ANO s šestadvaceti procenty,
následováno občanskými demokraty se šestnácti procenty a Piráty se zhruba
jedenácti procenty. Obě levicové strany, sociální demokraté a komunisté, by
měly okolo 7 procent, stejně jako koalice TOP 09 a STAN. Ostatní strany by se
do europarlamentu nedostaly.
Jedním
z problémů zmíněného průzkumu je skutečnost, že předpokládá volební účast
okolo osmadvaceti procent. To sice odpovídá volební účasti v roce 2009,
ale je to o deset procent více než v roce 2014. Není úplně jasné, odkud se
vzal předpoklad, že tentokrát se volební účast vrátí tam, kde kdysi byla,
protože po opadnutí migrace neexistuje silné mobilizační téma, jakým byla
v roce 2009 začínající ekonomická krize.
Další
potíž s průzkumy preferencí před eurovolbami spočívá v tom, že ty obvykle
zajímají jen velmi motivované voliče. To jsou v neobecnější rovině ti,
kterým další osud EU tak či onak silně leží na srdci, přičemž ti, kteří jsou
silně proevropští, jsou obvykle vzdělanější a žijí ve větší městech. Jsou to
zároveň voliči, kteří nakonec k volebním urnám i přes obecně nízkou účast
dorazí, což nelze říci o méně vzdělaných voličích s negativními postoji
k EU.
Jinými
slovy, čím nižší volební účast bude, tím větší jsou šance, že výsledky ovlivní
zejména hlasy motivovaných proevropských voličů. Z těch ostatních pak
hlasy voličů stran, které mají nejvíce disciplinované voliče—tedy komunistů a
lidovců.
Hnutí
ANO, které by podle průzkumu při účasti osmadvaceti procent voličů získalo
šestadvacet procent hlasů, by patřilo k subjektům nejvíce negativně
zasaženým každým procentem nižší volební účasti, protože Andrej Babiš vsadil na
rozdíl od voleb v roce 2014, kdy k ANO přitáhl pravicové voliče, na
postarší levicový elektorát. Kdyby mohl nadále mobilizovat tyto voliče
s pomocí strachu z migrace, možná by byla jejich účast vyšší, ale
v současné situaci to bude těžké.
O
spíše levicový, méně vzdělaný, a k evropským otázkám tedy obecně lhostejný
elektorát se budou chtít opřít i ČSSD, KSČM a okamurovci. Jen KSČM, jak už bylo
zmíněno, má ale voliče, kteří jsou dostatečně disciplinovaní, aby šli volit. A
totéž platí o konzervativním voličstvu lidovců.
Samostatnou
kapitolou je ODS, která má sice obecně vzdělanější velkoměstské voliče, ale je
i zásluhou svého volebního lídra pro eurovolby, Jana Zahradila, spojována
s euroskepticismem. Průzkumy dlouhodobě ukazují, že voliči této strany
jsou k EU vstřícnější než její přední politici, což se může projevit na
volebních výsledcích negativně i tentokrát.
V případě
stran, která spoléhají na proevropské, velkoměstské voliče, může hrát důležitou
roli jejich věk. Zatímco koalice TOP 09 a Starostů se může opřít o proevropské
voliče všech věkových kategorií, zejména Piráti mají určitý problém v tom,
že jejich elektorát je mladý. Velkou otázku tedy je, zda se jim podaří tyto
voliče přilákat k volbám.
Tradičně
velkou roli hraje v eurovolbách i skutečnost, že celá země je jeden
volební obvod, takže hodně záleží na tom, kdo konkrétně stane v čele té
které kandidátky. I zde může mít koalice TOP 09 a STAN jistou výhodu, protože
snad jen s výjimkou Zahradila z ODS, nabízí jako jediná v čele své
kandidátky politiky dostatečně z minulosti známé i z domácí politiky.
Jisté
je, že faktorů, které ovlivní konečný výsledek je příliš mnoho na to, abychom
si mohli na základě průzkumů udělat představu o tom, jak volby opravdu
dopadnou.
ČRo Plus, 6.3.2019