<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Když ministři
zahraničí České republiky, Maďarska a Polska předali 12. března 1999 americké
ministryni zahraničí Madeleine Albrightové v americkém Independence
ratifikační listiny, staly se jejich země
prvními postkomunistickými státy, které po pádu železné opony vstoupily
do Severoatlantické aliance. Ač se to dnes jeví jako logické vyústění tehdy
deklarovaných snah bývalých komunistických zemí o návrat do Evropy a obecněji
na Západ, cesta do NATO nebyla úplně samozřejmá.
Nejenže musela být
nejprve rozpuštěna Varšavská smlouva, což se stalo 25. února 1991, přičemž
poslední sovětské jednotky opustily československé území až v červnu téhož
roku, ale bylo také třeba si ujasnit, jak by měla vypadat budoucí bezpečnostní
architektura v Evropě. Václav Havel
se původně klonil k nějakému novému bezpečnostnímu systému, který dokonce
v podobě společné přeměny NATO a Varšavské smlouvy navrhl na parlamentním
zasedání Rady Evropy ve Štrasburku v květnu 1990.
Ale tuto myšlenku
rychle opustil, a už v listopadu
1990 získalo Československo status přidruženého delegáta NATO. V dubnu
1991 pak byla Československu nabídnuta účast v Severoatlantickém
shromáždění, což byl konzultativní orgán aliance, a na zasedání NATO
v Římě v listopadu 1991 pak byla vytvořena Rada pro spolupráci, která
se stala základem pro dialog mezi NATO a zeměmi střední Evropy. V lednu
1994 pak vznikla v podobě Partnerství pro mír platforma pro ještě užší
spolupráci.
V roce 1995
schválilo NATO studii o svém rozšíření o země sdružené v Partnerství pro
mír a v roce 1996 americký prezident Bill Clinton navrhl, aby se NATO rozšířilo
při 50. výročí svého založení v roce 1999. V červenci 1997 pak summit
NATO v Madridu rozhodl, že se aliance rozšíří v první vlně o Polsko,
Maďarsko a Českou republiku.
Vláda Josefa
Tošovského rozhodla o přistoupení k NATO 21. ledna 1998, Poslanecká
sněmovna a Senát pak vstup ratifikovali v dubnu téhož roku. Zároveň začal
probíhat proces ratifikace ve všech dosavadních členských zemích. Po oficiálním
vstupu v březnu 1999 se Česká republika zúčastnila jako člen prvního
summitu NATO ve Washingtonu v květnu 1999.
Tomu ovšem
předcházela první zatěžkávací zkouška, když se NATO několik týdnů po vstupu
naší země rozhodlo bombardovat bývalou Jugoslávii, aby ji donutilo ukončit
konflikt v Kosovu. Jak tehdejší premiér Miloš Zeman, tak předseda
Poslanecké sněmovny Václav Klaus byli spolu s řadou dalších českých
politiků k tomuto kroku silně kritičtí.
Později už Česká
republika nebyla s podobným dilematem konfrontována. Její vojáci se stali
platnými členy zahraničních vojenských misí organizovaných pod záštitou NATO,
česká armáda se jako celek i s přispěním aliance výrazně zprofesionalizovala. Navzdory odporu
některých stran z řad krajní levice a pravice k členství v NATO i
proruským náladám v části politického establishmentu, zůstává Česká
republika pevnou a platnou součástí aliance.
Shodou náhod
předchází 20. výročí vstupu do NATO jen o tři dny 80. výročí okupace
Československa nacistickým Německem. K ní došlo i kvůli slabosti
tehdejších vojenských spojenectví, založených na spolupráci s konkrétními
zeměmi. NATO je naopak založeno na myšlence kolektivní obrany, která se zatím
bezesporu osvědčila. Vedle členství v Evropské unii, kam Česká republika
vstoupila pět let po vstupu do NATO, je členství v této alianci jednoznačně
nejúspěšnějším mezinárodním projektem naší země od doby, kdy v roce 1918
vzniklo Československo jako nezávislý stát.
ČRo Plus, 12.3.2019