Lidovci se
chystají na svém nadcházejícím sjezdu zvolit místo odcházejícího Pavla
Bělobrádka nového předsedu, což by mohl být pro stranu, s níž to v průzkumech
stranických preferencí momentálně nevypadá nejlépe, určitý nový impulz.
Jenže se bohužel nezdá, že by KDU-ČSL kromě
změny ve svém čele plánovala větší změny také ve své konzervativní politice,
která se stále více míjí s postoji mladších voličů.
Bělobrádek
nedávno publikoval v Katolickém týdeníku text, který shrnoval jeho
představy o tom, co by KDU-ČSL měla ideově reprezentovat. Bělobrádek se vymezil
proti údajně sobeckému liberalismu, přičemž zdůraznil, že se strana musí držet
svých tradičních hodnot, vycházejících z křesťanství.
Po
lidoveckém politikovi asi nikdo nemůže chtít, aby se hlásil k liberalismu,
ale pokud nemá KDU-ČSL na prahu druhého století své existence klesnout trvale
pod pětiprocentní práh volitelnosti, bude se muset některým liberálnějším
pohledům na moderní svět otevřít.
Mohla by si
vzít příklad z německé CDU, ale Bělobrádek se ve svém textu spíše hlásil
ke konzervativnějším křesťansko-demokratickým stranám v Evropě.
Modernita lidovců
Potíž s touto
strategií je, že v českém kontextu neoslovuje mladší voliče, z nichž
většina není nábožensky organizovaná. Lidovci tak cílí především na starší
maloměstské a vesnické voliče, což je ovšem voličská skupina, o jejíž přízeň
musí strana soutěžit se sociální demokracií, komunisty a hnutím ANO.
Lidovce
v této věkové skupině navíc podporují především voliči hlásící se ke
křesťanství, jenže těch ubývá. A v dostatečně velkém počtu se vyskytují
jen na Moravě a ve východních Čechách, což z lidovců dělá stále více jen
regionální stranu.
Strana ani v symbolické rovině navíc
neoslovuje mladší ženský elektorát, s jeho představami o větší
emancipovanosti a rovnosti s muži.
Symbolické je v tomto směru už to, že
o funkci předsedy budou bojovat tři muži: Jan Batrošek, Marek Výborný a Marian
Jurečka. Po významnějších ženských političkách, jako bývala Zuzana Roithová
nebo Vlasta Parkánová, se ve straně slehla zem.
Jednou z charakteristik, které si
v plejádě českých konzervativních stran, mohl volič spojit s lidovci,
byly jejich proevropské postoje. Jenže i zde KDU-ČSL vysílá v současnosti
matoucí signály.
Odmítla
se kupříkladu spojit s TOP 09 a Starosty před evropskými volbami,
ačkoliv všechny tři strany jsou členy frakce Evropské lidové strany
v Evropském parlamentu. A dva z kandidátů na předsedu – Bartošek a
Výborný – by se v budoucnosti nebránili užší spolupráci
s euroskeptickou Občanskou demokratickou stranou.
V obecné rovině se zdá, že hlavním
problémem českých lidovců je modernita. Nejenže se staví téměř instinktivně
odmítavě k pokusům o novou definici rodiny a k pokusům a větší
emancipaci žena a sexuálních menšin, ale výroky, jako je Bělobrádkův o sobeckém
liberalismu, se distancují od většiny velkoměstských mladších voličů.
Poněkud zkostnatěle se jeví i
v přístupu k moderním technologiím, kde prohrávají souboj o mladší
voliče s Piráty. Ti představují pro lidovce navíc i další problém: před
jejich nástupem byla KDU-ČSL jakousi kompromisní volbou pro mnoho středových
liberálů, kteří neměli takříkajíc koho volit.
Je jistě logické, když křesťansko-demokratická strana mluví o
tradičních hodnotách. Otázkou je, zda nepotřebují být některé z těchto
hodnot přizpůsobeny prudce se měnící struktuře společnosti. Vyjádření klíčových
lidoveckých politiků před sjezdem zatím nenasvědčují tomu, že by lidovci o
takové strategii uvažovali.
ČRo Plus, 27.3.2019