Babiš před šesti lety vtrhl do politiky se sloganem
„Nejsme jako politici, makáme.“ Sliboval, že ve vládě bude spoléhat především
na odborníky, kteří nutně nemusejí ani být členy hnutí ANO. Jeho strategie ale
naráží na vážné problémy, protože mu uniká, že vláda je v prvé řadě
politický orgán, nikoliv správní rada firmy.
Příkladem jsou dvě poslední výměny ministrů
v Babišově vládě. Jak ministr dopravy Dan Ťok, tak ministryně průmyslu a
obchodu Marta Nováková nebyli členy ANO, oba byli do vlády nominováni jako
nestraničtí odborníci. Ťok se sice stal nakonec za ANO i poslancem, ale jeho
politická role v hnutí byla slabá.
Rychle se ukázalo, že jak nedostatek politických
zkušeností, tak slabé politické zázemí v hnutí ANO, mohou být problém.
Nováková, která byla před vstupem do politiky úspěšnou podnikatelkou a
manažerkou, nebyla v politické funkci, kterou vedení ministerstva
především je, schopná domýšlet politické dopady svých některých prohlášení a akcí.
Skončila nikoliv proto, že by samotné ministerstvo vedla špatně, ale proto, že
si ji Babiš takříkajíc nemohl dovolit v její politické roli, neboť se
chovala jako slon v porcelánu.
Ťok se ukázal být politicky o něco talentovanější, ale na
ministerstvu, které se ocitá pod nejrůznějšími lobbistickými tlaky, a jehož
selhání pocítí každý občan, který musí občas cestovat, se i v jeho případě
ukázala být jeho jistá „nepolitičnost“ problémem. Ještě důležitější bylo, že
když na některé projekty ministerstva dopravy upřel pozornost kvůli vlastním
zájmům první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek, což je těžká politická váha,
, těžko mohl „odborník“ Ťok takovým tlakům čelit.
Problémem „nepolitičnosti“ ministrů z řad
„odborníků“ též je, že neprošli politickým sítem, které by mohlo Babiše
varovat, že něco nemusí být v pořádku s jejich minulostí, protože ani
na známé odborníky nejsou v manažérských funkcích mimo politiku
uplatňována stejná kritéria, pokud jde o bezúhonnost, jako na ministra.
Relativně úspěšná ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která ve vládě
též působí jako nestranička za hnutí ANO, je tak nyní, zatím jen nepřímo,
spojena s policejním vyšetřováním nevýhodných smluv v agentuře
Czechtourism z doby, kdy byla na ministerstvu náměstkyní.
Na konflikt mezi deklarovanou nepolitičností hnutí a
reálnou politikou doplatila i nestranička Karla Šlechtová, která byla
ministryní pro místní rozvoj za ANO v Sobotkově vládě, a pak ministryní
obrany v první Babišově vlády. Ambiciózní a sebevědomá Šlechtová nakonec
doplatila na to, že se začala vymykat Babišově politické kontrole, přičemž
neměla dostatečně silnou zpětnou vazbu od nejvyšších pater moci v ANO.
Potíže ale mohou nastat i v případě některých
ministrů, kteří přišli do svých funkcí už jako členové ANO. Narychlo sestavené
hnutí, kontrolované „shora“ Babišem a úzkým okruhem jeho nejbližších
spolupracovníků (kteří spolu s ním přišli z Agrofertu), bylo
příležitostí pro mnoho lidí, kteří v Babišovi viděli snadný výtah
k moci a vlivu. Nespojovala je žádná politická ideologie. A v hnutí
dodnes nefungují demokratické mechanismy, které by oddělovaly „zrno od plev.“
V řadě radnic měst, v nichž zvítězilo ANO, tak proti sobě stanuly
různé skupiny politiků hnutí, kteří se přeli o to, kdo z nich jsou ryzí
„ANOisté“.
Zatímco v zatracovaných tradičních stranách je
odznakem příslušnosti ke straně ztotožnění s jejím ideovým profilem, a
není tudíž tolik podstatné, který demokraticky zvolený lídr zrovna stranu vede,
v ANO je takovým „odznakem“ především míra loajality těch či oněch
k Babišovi. To se ovšem ukázalo jako ne úplně vhodný model výběru „kádrů“
pro ministerské funkce. Fanatická oddanost Taťány Malé Babišovi nakonec při
jejím výběru do funkce ministryně spravedlnosti zastínila kontroverzní stránky
v její minulosti, které následně vedly k jejímu pádu.
Babiš nyní místo odcházejících ministrů jmenoval další
dva odborníky—Karla Havlíčka na post ministra průmyslu a obchodu a Vladimíra
Kremlíka na post ministra dopravy. Bude zajímavé sledovat, zda se tito
odborníci (s marginální nebo žádnou
politickou zkušeností, a bez zázemí v hnutí ANO) osvědčí ve vysokých
politických funkcích lépe než jejich předchůdci.
Jisté je, že šéf ČSSD, Jan Hamáček, si počíná při práci
s odborníky či málo známými politiky, z nichž udělal ministry,
chytřeji než Babiš. Jak Janu Maláčovu, tak Tomáše Petříčka rychle „vytáhl“ do
vedení ČSSD, což z obou udělalo v ČSSD silné politické hráče.
Novinky, 12.4.2019