Premiér Andrej Babiš sice prohlásil, že vyhoví
žádosti předsedy ČSSD Jana Hamáčka a oficiálně pošle prezidentovi žádost o
odvolání ministra kultury Antonína Staňka, jakož zároveň i žádost o jmenování Michala
Šmardy ministrem novým. Jenže ve světle prezidentova nepřijetí demise Staňka a
předpokládaných pokusů Zemana odvolání Staňka protahovat, Babiš v rozhovoru
s Bleskem prohlásil, že „jestli budou problémy, pak je potřeba, aby to pan
Hamáček řešil.“
Je třeba jasně říct, že pan Hamáček nemá po
podání oficiální premiérovy žádosti o odvolání Staňka už vůbec co řešit.
Z ústavního hlediska jde o akt, který se striktně odehrává mezi premiérem
a prezidentem. Premiér navrhne odvolání, prezident odvolá, říká Ústava.
Co konkrétně by měl vlastně Hamáček po
odeslání premiérovy žádosti, které je prezident povinen vyhovět,
s prezidentem řešit? Měl by ho přemlouvat, ať celou věc neprotahuje? Nebo
mu slíbit, že nebude na Babiše tlačit, aby naopak on vyvíjel na prezidenta
tlak, ať si laskavě plní svoje ústavní povinnosti „bez zbytečného odkladu“?
Babiš rozehrává stejný zbabělý scénář, který
využil už při prezidentově odmítání Miroslava Pocheho na funkci ministra
zahraničí. Tehdy dokonce ani jeho jmenování oficiálně nenavrhl, a nutil
Hamáčka, ať si celou věc s prezidentem vyřídí sám. Ano, tentýž rádoby
alfa-samec, který se jinak snaží, aby nikoho nenechal na pochybách, kdo že je
ve vládě bos.
Lidsky lze chápat, že si to Babiš se Zemanem
nechce rozházet, protože za jistých okolností může jedině Zeman zastavit
trestně-právní řízení proti němu v kauze Čapí hnízdo. Jenže i tak by si
Hamáček neměl Babišovo alibistické přenášení odpovědnosti na něj ve věci Staňkova odvolání, za níž nese ústavně
odpovědnost jen a jen premiér spolu s
prezidentem, nechat líbit.
Od Hamáčka bylo pro změnu zbabělé a Ústavu
poškozující, že sehrál s Babišem a Zemanem frašku okolo (ne)jmenování
Pocheho. Už tehdy měl Babišovi jasně říct: buď bude Poche ministrem, anebo
nebude koaliční vláda.
I proto bude zajímavé sledovat, jak se zachová
nyní. Pokud přijme Babišovu hru a bude se snažit osobně Zemana přesvědčit
k tomu, aby konal ve věci, v níž mu Ústava nedává žádný prostor
nekonat, zatímco Babiš se bude v pozadí potutelně usmívat, zaslouží si
ČSSD opravdu vše, co se jí už v poslední době přihodilo. Měl by Babišovi dát jasně najevo, že v případě prezidentových průtahů má premiér povinnost prezidenta vyzvat, ať koná, anebo se obráit na Ůstavní soud. Pokud by to Bbaiš odmítal udělat, ČSSD by měla opustit vládu.