<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Po každém summitu premiérů visegrádské čtyřky
se dočkáme silných prohlášení. Třeba že se Evropská unie musí změnit tak, aby
větší slovo měly národní státy. Nebo že by šéfem Evropské komise měl být někdo
ze střední Evropy. Nebo že je třeba zatočit s dvojí kvalitou potravin a
důsledně bránit evropské hranice.
Všechna tato prohlášení lídři Visegrádu pak
představují voličům ve svých zemí jako důkaz, že „tvrdě a nekompromisně“ brání
naše „národní zájmy“ a suverenitu proti Bruselu. Mohou to činit, protože voliči
většinově mají jen velmi povrchní znalosti toho, jak EU funguje a jaké je
skutečné postavení V4 v ní. Tedy poměrně slabé.
Hlavním důvodem této slabosti přitom není ekonomické
zaostávání zemí Visegrádu, které i 15 let po vstupu do EU pobírají od vyspělejšího
evropského Západu dotace. Vždyť zbytek EU byl k takovým zemím
v minulosti poměrně vstřícný. Relativně chudé a s Českou republikou
svojí velkostí srovnatelné Portugalsko předsedu EK skutečně mělo a celkově si
vymohlo v Bruselu politický vliv, o kterém si naše země může nechat jen
zdát.
Chovalo se ovšem kooperativně, evropskou
integraci vidělo jako šanci, a aktivně hledalo způsoby, jak se zbytkem EU
produktivně spolupracovat. Portugalští politici nejezdili do Bruselu primárně
s cílem Unii „to osladit“, nepokoušeli se vystupovat jako ti, co všechno vědí lépe než Brusel.
Ukázali diplomatické schopnosti a porozumění pro evropský projekt, takže se
Jose Barroso mohl vskutku stát šéfem EK, v kteréžto pozici vytrval po dvě
funkční období.
Visegrádské země zvolily jinou cestu. Polsko
se dostalo do konfliktu s EU už během debaty o evropské ústavě, ještě před
vstupem. V České republice udával euroskeptický tón Václav Klaus i vlády
vedené ODS, a v Maďarsku později převzal politickou moc stále
euroskeptičtější Viktor Orbán. Slovensko sice dokázalo přijmout euro, což byl
projekt započatý vládou Mikuláše Dzruindy
a dokončený vládou Smeru pod taktovkou Roberta Fica, ale některé
nedemokratické praktiky Smeru později dostaly toto hnutí do potíží coby člena
Strany evropských socialistů.
Většího vlivu dosáhla jedna
z visegrádských zemí jen v období, kdy v Polsku vládla
proevropská Občanská platforma v letech 2007 až 2014. Tehdy byl nejprve
zvolen předsedou EP Jerzy Buzek, a pak předsedou Evropské rady Donald Tusk.
K tomu ovšem má kterákoliv ze zemí
dnešního Visegrádu velmi daleko. Představa, že by západ EU souhlasil
s tím, aby jednu z klíčových funkcí v EU vykonával politik
z jedné ze zemí V4, které se staví k projektu další integrace
odtažitě, a z nichž dvě jsou na evropském pranýři kvůli porušování zásad
právního státu, je velmi nereálná.
Ruku v ruce s tím jde (ne)schopnost
zemí Visegrádu prosadit zásadní věci. Ani když jednají společně, nejsou dost
silné, a jejich pověst porušovatelů pravidel evropské hry jim znemožňuje najít
spojence mezi nejdůležitějšími zeměmi EU–snad jen s výjimkou současné
Itálie, kde vládnou nacionalističtí populisti stejně jako v zemích V4. Navíc V4 může těžko působit
skutečně jednotně, když vládní strany v Polsku a Maďarsku koketují
s nacionalistickou západoevropskou pravicí, zatímco české ANO by rádo
zůstalo v EP v liberální
frakci, a Slovensku vládnou socialisté, zatímco poslední eurovolby vyhráli
liberálové.
Silná gesta a prohlášení vůči EU, která asi
budou produkovat i další summity lídrů V4, je tedy dobré brát s rezervou.
Maličko to připomíná děj slavného filmu Myš, která řvala. V něm, jak
známo, velkovévodství Grand Fenwick, nejmenší stát světa, vyhlásí válku
Spojeným státům poté, co jeden kalifornský vinař začne vyrábět imitaci Pinotu
Grand Fenwick, což je hlavní vývozní artikl této zemičky. Že je film,
s Peterem Sellersem, v hlavní roli, komedií a nikoliv válečným
dramatem, netřeba dodávat. Jistý komediální nádech, též související
s neschopností pochopit svoje reálné místo ve světě, mají i summity lídrů
V4.
Novinky, 31.5.2019