Co prezident sleduje kauzou Staněk

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Při zběžném pohledu
by se mohlo zdát, že otálení prezidenta Miloše Zemana s odvoláním ministra
kultury Antonína Staňka je jen osobní rozmar, s jehož pomocí přímo volený
prezident ukazuje veřejnosti v horším případě, kdo je dle něj pánem na
politické scéně, v lepším případě, že není žádný automat na podpisy. Jenže
z různých výroků Zemana, které se s kauzou pojí,  jakož i z jeho předešlých hrátek
s ústavou, lze usoudit, že za jeho jednáním se skrývá hlubší strategická
úvaha.

Jde o zjevně
promyšlenou snahu posunout ve světle zavedení přímé volby prezidenta politický
systém země fakticky (když už to nejede rovnou změnou ústavy) od parlamentní
demokracie k poloprezidentskému systému. A v kontextu tohoto záměru
jde o vytvoření takové vlády, kterou by prezident mohl víceméně kontrolovat,
aby mohl prosazovat zájmy jak svoje, tak lidí blízkých Hradu.

Menšinová vláda ANO
se sociální demokracií se zprvu zdála splňovat tyto prezidentovy záměry.
Trestně stíhaný premiér byl vůči prezidentovi slabý nejen proto, že hlava státu
je za určitých okolností jedinou instancí, která může zastavit jeho trestní
stíhání nebo mu dát milost v případě odsouzení, ale také proto, že kvůli
svému trestnímu stíhání nebyl schopen sestavit většinovou koalici. A sociální
demokracie vedená Janem Hamáčkem byla navzdory neúspěchu Zemanových mužů
v ČSSD v soutěži o nejvyšší post ve straně dostatečně oslabena už
tím, že si prezident vytvořil nadstandardní vztahy s komunisty a
okamurovci—tedy dvěma politickými subjekty, které mohou v případě, že by
se ČSSD, řečeno lidově, stavěla na zadní, vytvářet na stranu i vládu potřebný
tlak.

Navíc vláda byla od
počátku nejen koaličním spojenectvím ANO a ČSSD, ale těchto dvou stran a Hradu.
Přinejmenším dva ministři za ČSSD (konkrétně ministr zemědělství Miroslav Toman
a ministr kultury Antonín Staněk) se od svého jmenování jevili spíše jako
Zemanovi ministři. To samé platí o nové ministryni spravedlnosti za ANO, Marii
Benešové.

Když se ČSSD rozhodla
Staňka odvolat, což by oslabilo Zemanův vliv na vládu, rozhodl se prezident
přejít do ofenzivy. Jeho počínání mělo buď přivést ČSSD k poslušnosti,
anebo ji vystrnadit z vlády. A Zeman se ani netajil tím, co by si
v takovém případě přál: rekonstrukci vlády bez toho, že by padla, nejlépe
dosazením takzvaných odborníků blízkých Hradu, s tím, že vláda by se mohla
opřít SPD a KSČM.

Jenže tento Zemanův
plán naráží  na odpor jak Babiše, tak
SPD. Babiš dlouhodobě nechce, aby se jeho vláda musela opírat o Okamurovu
stranu. Poškodilo by ho to mezinárodně. Navíc ačkoliv hnutí ANO Babiš jinak bez
problémů kontroluje, pro řadu členů jeho poslaneckého klubu by spolupráce
s SPD mohla být  větším důvodem
k revoltě než Babišovy osobní problémy. Svědčí o tom i poslední neklidné
jednání poslaneckého klubu ANO, který se vyslovil za pokračování koalice
s ČSSD.

SPD pro změnu vylučuje,
že by vládu podpořila, kdyby se pouze rekonstruovala. Požaduje v případě
odchodu ČSSD její pád a následné vyjednávání o tom, za jakých podmínek by okamurovci
novou vládu podpořili. To je ovšem pro Hrad značná komplikace, protože
v tomto scénáři by se role SPD v podpoře vlády dál zviditelnila.

Dá se předpokládat,
že toto vše bude na stole, až se Babiš vypraví znovu za prezidentem, pro
kterého má údajně coby zdatný obchodník připravenu nabídku řešení, které by prý
mohlo Zemana přimět  Staňka odvolat. A
jelikož se nedá vyloučit, že Zeman svoji hru okolo Staňka rozehrál mimo jiné s tím,
že pokud nedosáhne svých strategických záměrů, alespoň jeho odvolání takříkajíc
zobchoduje, není vyloučeno, že se Babiš a Zeman nakonec dohodnou. Česká
veřejnost se ale bohužel zřejmě všechny detaily takové případné dohody nedozví.

ČRo Plus, 10.7.2019

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..