Ústava v okurkové sezóně

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“MS 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“MS 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Bývaly časy, kdy v okurkové sezóně médiím
vévodily příběhy volně se potulujících pum a jiných divokých šelem. Nebo
rozmary počasí doma i na Jadranu. Pan prezident se ale tentokrát přičinil o to,
že hlavním námětem okurkové sezóny je Ústava.

Příběhům z minulých okurkových sezón se
letošní příběh o Ústavě podobá zejména tím, že prezidentovo počínání učinilo z
nejvyššího právního dokumentu země námět pro nepříliš povedenou frašku, která
ale i tentokrát dobře zahání letní nudu. V hlavní roli jsou hlava státu,
premiér a předseda jedné koaliční strany.

Syžet zmíněného příběhu je dobře znám. Pan
prezident si nejprve usmyslel, že nepřijme demisi ministra kultury, jehož k ní
vyzvala jeho vlastní strana, která je členem menšinové vládní koalice. Premiér
následně poslal na žádost této strany prezidentovi oficiální žádost o odvolání
ministra.

Ten ale navzdory skutečnosti, že Ústava
lakonicky stanoví, že premiér odvolání ministra navrhne a prezident ho odvolá (a
že podle ústavních expertů tak má učinit bez zbytečných odkladů),
s odvoláním nijak nespěchal. A vůbec už se mu nelíbilo jméno nově navrženého
ministra, takže když po týdnech zdržování prohlásil, že toho stávajícího odvolá
k poslednímu červencovému dni, dal pro změnu najevo, že má silné výhrady
ke jmenování navrženého nástupce. Ani v tomto případě mu přitom Ústava
nedává na výběr (premiér navrhne nového ministra, prezident ho jmenuje).

Příběh je pepřen schůzkami výše zmíněných
aktérů i prezidentovými prohlášeními, že nikdy nepřijímal ultimáta a nenechal
se vydírat. Ačkoliv už dvakrát řádně složil prezidentský slib, v němž mimo
jiné stojí, že bude ctít Ústavu, na zmíněných schůzkách se jedná o tom, zda by ji
laskavě nerespektoval a neudělal to, co mu Ústava fakticky přikazuje.

Trestně stíhaný premiér, kterého může  za určitých okolností před vězením zachránit
právě jen monarchickými ústavními pravomocemi milosti či abolice obdařený
prezident, odmítá využít svého ústavního práva nechat o celé věci rozhodnout
Ústavní soud. Prý si to nechce s prezidentem rozházet. Lidsky je to
pochopitelné, ze zahraničí se to ale jeví jako dokonalá banánová republika.

Prezidenta tak navštěvují v pravidelných
intervalech premiér, předseda zmíněné strany, odvolávaný ministr i navržený
ministr. Některé schůzky se konají ve dvou, jiné ve třech. Na některé se prezident
uvolí přijet z dovolené do Lán. Pár se konalo na Hradě a jedna dokonce v penziónu
vlastněném na Vysočině prezidentovým přítelem. Příští bude za týden.

 Fraška je zajímavá i tím, že se bojuje o
ministra kultury. Kultura je přitom úplně tím posledním, co prezidenta zajímá.
V minulosti byl sice vášnivým čtenářem, ale v poslední době už jen
opakuje v podobě bonmotů citáty z knih, které četl před dvěma
dekádami. Jeho nejviditelnějšími výkony z oblasti kultury jsou v poslední
době tak jen vyznamenání, která udílí kulturním velikánům z dob před rokem
1989.

 Zlí jazykové tvrdí, že prezident nehraje
žádnou frašku, ale docela vážně testuje, kam až může natahovat Ústavu ve svých
snahách proměnit parlamentní demokracii v poloprezidentskou republiku. Bohužel
to ale jako fraška vypadá. A co hůř: ve zcela uměle vytvořeném příběhu této
frašky, kterou by rozumní politici vůbec nenechali vzniknout, je v letošní
okurkové sezóně „na odstřel“ nikoliv nějaká zběhlá puma, ale samotné principy
dělby moci, na nichž podle Ústavy stojí česká demokracie.

Hlavní aktéři jsou ovšem v klidu.
Prezident odpočívá, aby občas přerušil svoje odpočívání nějakým sdělením
k celé věci. Premiér míní, že je třeba dál jednat a není třeba podléhat
emocím. Předseda zmíněné strany občas hrozí odchodem z vlády, občas chce
dál jednat on i jeho strana. A většina občanů zřejmě vůbec nechápe, co se děje.
Anebo je pokleslé představení, rozehrané nejvyššími ústavními činiteli,
nezajímá, ač v něm dostává na frak Ústava. 
Prostě demokracie po česku.

Novinky, 19.7.2019

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..