<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Podle průzkumů
veřejného mínění politická a ústavní krize, která Českou republikou zmítala
v podobě prezidentova postupu v případě otálení s odvoláním ministra
kultury a jmenováním ministra nového, zdá se, nijak neotřásla v očích
veřejnosti ani postavením prezidenta, ani preferencemi hnutí ANO. Prezident si
dokonce mírně polepšil, hnutí ANO dále podporuje zhruba 30 procent občanů.
Byl to přitom prezident,
kdo nerespektoval Ústavu. A byl to premiér, kdo mu svým odmítáním kompetenční
žaloby, popřípadě odmítáním podpořit ve Sněmovně Senátem již schválenou ústavní
žalobu, takové jednání značně usnadnil.
Až se jednou budou
psát historické práce o období postkomunistické transformace, bude politické a
veřejné dění v létě 2019 dobrým měřítkem toho, kam se Česká republika na
své cestě od autoritářského režimu k plnohodnotné demokracii za 30 let
posunula. Historikům asi nezbude než konstatovat, že urazila tak nanejvýš
polovinu cesty.
Na jedné straně sice
značná část veřejnosti vyjadřovala nespokojenost s prezidentovým postupem,
který většina ústavních expertů označovala za neústavní, a také s premiérovou oportunistickou nečinností.
Přinejmenším stejně velká část veřejnosti ale krizi okolo odvolávání ministra
kultury a jmenování nového vnímala, zdá se, jen jako politický spor,
v němž hlavní díl viny nese sociální demokracie, jak naznačuje i její
pokles preferencí v prvním průzkumu po skončení krize.
Při zdůvodňování
toho, proč tomu tak je, lze slyšet ozvěny názorů prezidenta a premiéra. Tedy,
že ČSSD nejprve nepodržela svého ministra kultury Staňka v souboji
s kulturní obcí, a pak nominovala kulturou nepolíbeného Michala Šmardu.
Navíc celou dobu hrozila odchodem z vlád kvůli jakýmsi abstraktním
ústavním principům.. Krizi tedy vyvolala spíše ona, než postup prezidenta.
Je tedy zřejmé, že
nemalé části české veřejnosti ještě pořád nijak nevadí, když se nehraje podle
pravidel hry, která jsou v liberální demokracii jasně popsány
v Ústavě. Prezident je vnímám touto částí veřejnosti jako moudrý monarcha,
který v případě potřeby může ústavní pravidla hry poněkud ohnout nebo
dokonce obejít. Popřípadě se v očích části veřejnosti žádného porušování
ústavy ani nedopouští, činí-li tak proto, že chce zemi uchránit před špatnými
politickými rozhodnutími stranické politiky.
Česká republika se
prostě zatím za poslední tři dekády většinově neposunula k jasnému
pochopení toto, že bez respektu pro pravidla hry, včetně těch nejvyšších, tedy
ústavních, jakož i bez jejich vynucování, jsou-li porušována, se demokratický
systém pohybuje na velmi tenkém ledě. Postup ČSSD okolo obsazení postu ministra
kultury možná nebyl politicky prozíravý, ale prezident i premiér měli tento
postup respektovat a postupovat podle Ústavy. Měli to být voliči, kteří by
případně v příštích volbách ČSSD vystavili účet.
Pěknou ilustraci
toho, jak se na skončenou politickou krizi dívá zřejmě nemalá část veřejnosti,
dostal autor tohoto komentáře před několika dny, když se vracel po téměř
měsíčním pobytu v zahraničí do České republiky. Hlas lidu, v podobě
taxikáře na cestě z letiště, mu vysvětlil, že kdyby média nešťourala do
údajně neústavního jednání prezidenta, žádná krize nemusela být. Ti nahoře, jak
pravil, by si to mezi sebou všechno domluvili, vše mohlo být vyřešeno mnohem
dříve. A byl by klid a pohoda.
Pokud snad někdo cítí
v těchto slovech ozvěnu normalizačního bezčasí, v němž ti nahoře
vládli a ti dole se starali o své, má asi pravdu. Vytvoření plnohodnotné
demokracie, v níž vláda zákona stojí nad politikou, není u nás zdaleka
ještě hotová věc.
ČRo Plus, 28.8.2019