<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.05pt 840.85pt;
margin:72.0pt 89.85pt 72.0pt 89.85pt;
mso-header-margin:35.45pt;
mso-footer-margin:35.45pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Pokud jde o populační růst v té které
zemi, západní politici jsou chyceni v jisté logické pasti. Na jedné straně
si mnozí stěžují, že planeta bude brzy na pokraji kolapsu, pokud bude
pokračovat globální nárůst populace, ve svých zemích ale vybízejí občany
k tomu, aby měli více dětí—alespoň prý tolik, aby se bez migrace
nezmenšoval počet obyvatel té které země.
Jinými slovy: náš národ si zaslouží, aby
se populačně zvětšoval, globálně je to
ale problém. V některých zemích pak dokonce slyšíme, že úbytek „našich“
bychom neměli doplňovat importem lidí z těch částí světa, kde se ještě
pořád rodí více dětí, než kolik lidí umírá.
V podobném duchu se nyní vyjádřil i český
premiér Andrej Babiš na nedávné demografické konferenci v Budapešti.
Pravil, že „dobrému státu“ stoupá počet obyvatel i bez migrace.
V tomto Babišově vyjádření, které je
podbarveno jeho populistickým zneužíváním tématu migrace, se přitom skrývá několik logických a informačních lapsů.
Chtěl nám snad český premiér říci, že Česká
republika není dobrá země, a proto se v ní rodí méně dětí, než kolik lidí
umírá, a musí tedy nakonec spoléhat, jak se to děje, ve svém populačním růstu
na migraci? Je tedy Babiš premiérem „dobrého státu“?
Vše, co Babiš o České republice říká, přitom naznačuje,
že si myslí, že se u nás máme (přinejmenším od doby, kdy právě on vstoupil do
vysoké politiky) skvěle, a že bude líp.
Jak je tedy možné, že se v tak skvělé zemi rodí málo dětí? Jak je možné že
zatím nedokázal „zařídit“, aby se jich rodilo víc?
Zavádějící je i podprahový argument, že právě
v dobře fungujících, tedy vyspělých zemích, není třeba spoléhat na
migraci. Statistiky i trendy jsou neúprosné: skoro všechny evropské země mají
porodnost nižší než dvě děti na ženu, což by stačilo alespoň k udržování
počtu obyvatel země i bez migrace. Ve většině z nich už vyzkoušeli, bez
větších úspěchů, i celou řadu opatření (jako jsou různé úlevy a výhody pro
rodiny s třemi a více dětmi), která na zmíněné konferenci „novátorsky“
navrhoval Babiš nebo maďarský premiér Viktor Orbán.
Navzdory tomu, co by leckdo mohl předpokládat,
nefunguje ani míra religiozity v té které zemi. Ani nejvíce katolické země, jako jsou Polsko,
Irsko nebo Itálie, na tom nejsou lépe než zbytek Evropy. Polsko v natalitě dokonce pokulhává za ne příliš
religiózním Českem. I muslimská Albánie je hluboko pod českým průměrem, a i v Turecku
se rodí tak akorát dvě děti na ženu, přičemž porodnost s rostoucí životní
úrovní klesá i tam.
Spousta západních politiků bohužel mluví o
porodnosti jako o jakémsi výrobním procesu, v němž se mají
v dostatečných počtech doplňovat pracovníci pro národní hospodářství a
zejména budoucí plátci sociálního pojištění. I
v zemi, kde je momentálně zoufalý nedostatek pracovních sil, jako
je ta naše, se přitom politici zuby nehty brání tomu, aby více otevřeli
stavidla migraci.
Je zde naopak „samozřejmý“, podprahově
nacionalistický předpoklad, že žádoucí je zvyšovat počet „nás“–Čechů, Maďarů,
Slováků, atd. Jinak prý neobstojíme v konkurenci s jinými, naše
kultura a hodnoty se rozpustí v globální polévce. Jako by o tom dnes ještě
rozhodovalo, zda je „nás“ deset miliónů, nebo jen devět miliónů.
V Babišově argumentu během zmíněné
demografické konference je podprahově přítomen názor, že z migrantů, nebo
jejich dětí, není možné plnohodnotné Čechy „vyrobit“. Což je v podání
migranta ze Slovenska, o němž se dnes zásadně mluví jako o „českém“ premiérovi
či druhém nejbohatším „Čechovi“ argumentace vskutku pikantní.
Jisté je, že až na výjimky politické apely,
jakož i vyšší natalitu údajně podporující sociální opatření, v zemích
s vysokou životní úrovní nefungují. Nejenže zmizely ekonomické a sociální
důvody, které v chudších poměrech vedly lidi k plození většího počtu
dětí, ale také se zásadně mění přístup k životu.
Změnilo se i postavení žen nebo fungování
rodiny, přičemž to vše není důsledkem jakési rostoucí západní dekadence, jak se
to snaží portrétovat obránci tradičních hodnot. I země, které kombinují
modernitu s tradiční kulturou, jako je Japonsko nebo Jižní Korea, mají
nízkou porodnost. O mnoho lépe na tom nejsou ani ekonomicky vyspělejší země
Jižní Ameriky, jako je Brazílie a Argentina. A porodnost se začíná propadat i
v ještě stále populačně rostoucích zemích, jako je Indie nebo Čína.
Je tak docela dobře možné, že migranti ze
zemí, kde je ještě stále vysoká natalita, budou brzy nedostatkovým zbožím,
ačkoliv jsme zásobování temnými předpověďmi o jejich invazi, která zničí naše
kultury.
Ačkoliv je pravděpodobné, že robotizace sníží
potřebu dovážet lidskou práci, v několika příštích dekádách nebude vyšší
míra robotizace ve vyspělých ekonomikách ještě schopná migraci plně nahradit. Jisté
se také zdá být, že díky robotizaci a dalším novým technologiím poroste dál
celkové bohatství západních společností, takže temné předpovědi, že pokud
nezvýšíme porodnost, nebude v tom a tom roce na důchody, jsou do jisté
míry jen projekcemi dnešních znalostí do budoucí reality, která může být úplně
jiná.
Obecně je též zajímavé, jak se volání politiků
po větší porodnosti míjí s jejich poměrně malou starostí o existenční
podmínky, do nichž se mají děti rodit. Odpověď
na otázku, zda je existence v podmínkách, které dnes existují obecně ve
světě i v jednotlivých zemích, smysluplná, je samozřejmě velmi
individuální, jisté ale je, že ve svém volání po větší porodnosti politici nic
takového většinou nezvažují. Nově narození jsou pro ně jen čísla, indikátory
budoucího HDP. Přitom sami nadále většinově připívají k existenci světa
plného rizik a globálních kalamit, protože je nejsou schopní řešit.
Není divu, že spoustu mladých párů nepřesvědčí
o nutnosti plodit více dětí argumenty, že při současných demografických
trendech nebude údajně v tom či onom roce na výplatu důchodů pro stárnoucí
populaci. A pro spoustu mladších lidí, vyrostlých v globalizujícím se
světe, není také příliš přesvědčivý ani „vlastenecký“ argument, že kupříkladu
právě „nás“, Čechů, musí být nezbytně více než 10 miliónů.