<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Komunistická strana
Čech a Moravy se odmítla distancovat od prohlášení svého místopředsedy
Stanislava Grospiče, že obsazení Československa v roce 1968 armádami
Varšavského paktu nebyla okupace a lidé, kteří zahynuli, byli většinou oběťmi
dopravních nehod. Podle předsedy strany Vojtěcha Filipa je kritika Grospiče,
která se po jeho vyjádření rozpoutala, kampaň. Má prý právo na vlastní názor.
Je zřejmé, že KSČM
nemá zájem prezentovat se voličům jako strana, která prošla po pádu
komunistického režimu kritickou introspekcí. Od totalitní minulosti a zločinů
komunismu se sice distancovala v obecné rovině, ale znovu a znovu
v ní vybublávají na povrch neostalinské instinkty, ať už se týkají února
1948, hodnocení procesu s Miladou Horákovou, nebo Sovětským svazem vedené
invaze v roce 1968. Stranické vedení by mohlo takové projevy některých
svých předních členů rázně odsoudit, jejich šiřitele dokonce potrestat, a tím
změnit obraz KSČM ve veřejnosti, ale nečiní tak.
Možným vysvětlením je
nejen to, že navzdory fasádě regulérní demokratické strany, kterou se pokouší
KSČM nabízet veřejnosti v posledních desetiletích, se toho
v hodnocení minulosti v myslích většiny současných komunistů příliš
nezměnilo, ale i taktická hra s voliči. Po odchodu značné části elektorátu
KSČM mezi podporovatele Andreje Babiše, popřípadě krajně pravicových stran,
totiž, zdá se, zůstává straně věrné už jen bývalé tvrdé jádro.
A jelikož si vedení
strany dost zahrává i s těmito skalními komunisty, když podporuje vládu
jednoho z nejbohatších českých podnikatelů, který by byl v minulosti
označen za třídního nepřítele, musí svůj mocenský oportunismus vyvažovat jinde.
Grospičova slova o roce 1968 přitom jistě rezonují u mnoha z těch dnešních
členů strany, kteří se dívají s nostalgií na éru normalizace coby
sovětskými tanky podpořené korekce liberálního poblouznění části strany
v roce 1968.
Grospičova slova
mnohým z nich budou konvenovat i proto, že vycházejí z nejlepších
tradic komunistické demagogie. Hraje se v ní o slovíčka, zatímco se
rozmazává obecnější pravda. Podle Grospiče a dalších prý totiž nešlo v roce 1968 o okupaci, protože sovětská vojska
u nás pak zůstala na základě souhlasu československých komunistů. Co na tom, že
mocná země přepadla o mnoho menší bezmocnou zemi, a pak už si jen diktovala, co
má vedení země po invazi podepsat.
Nechutný významový
posun nám Grospič nabízí i v případě obětí invaze. I kdyby skutečně
většina z nich byla obětí dopravních nehod, což je samo o sobě fakticky
sporné tvrzení, je dosti velký rozdíl mezi tím, srazíte-li se
s protijedoucím vozidlem za normálních okolností nebo srazíte-li se
s okupačním tankem. Anebo máte
prostě nehodu proto, že jste v enormním stresu z toho, že vaše země
je okupována.
Premiér Babiš, ač sám
bývalý komunista, ukázal vedení KSČM, proč má za sebou okolo třiceti procent
převážně levicových voličů, včetně bývalých komunistů, když na adresu Grospiče
poznamenal: „Je to absolutní nesmysl
a já ani nechci věřit, že to skutečně řekl ten pán. Pokud to myslel vážně, tak
by se skutečně měl omluvit. Každý ví, že to byla invaze, že to byla okupace, a
že nás to poznačilo.”
Když se vedení KSČM fakticky postavilo za
Grospiče, ještě jasněji než dosud definovalo stranu jako pohrobka
normalizačního post-stalinismu. Tím ovšem také dál redukuje svoji voličskou
bázi. Ta sice možná ještě několik let udrží stranu nad pěti procenty, ale i
kvůli vysokému věku dál upadá. A noví
členové a voliči se, už kvůli nehoráznému zkreslování dějin, do strany
nepohrnou. KSČM tak neodvratně míří do propadliště dějin, které měla kdysi
přichystané pro své ideové soupeře.
ČRo Plus, 30.10.2019