<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Místopředseda
Komunistické strany Čech a Moravy Stanislav Grospič se omluvil za svoje výroky
o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Učinil tak
poté, co jeho vyjádření z 25. října tohoto roku vyvolalo bouři kritiky.
Tehdy prohlásil, že vedení
komunistické strany v čele s Alexandrem Dubčekem „nezvládlo situaci“. Nejednalo se ale prý o okupaci, protože
československá armáda a další ozbrojené složky nebyly odzbrojeny podobně jako
při nacistické okupaci a státní moc nebyla likvidována. Šlo prý o vstup vojsk,
který nebyl šťastný, o „tragický moment“, který nebyl správný. Oběti vstupu
vojsk prý pocházely vesměs z dopravních nehod.
Vedení KSČM se po
vlně kritiky Grospičovými výroky zabývalo, ale odmítlo se od nich nakonec
distancovat s tím, že má právo na vlastní názor. Předseda strany Vojtěch
Filip prohlásil, že kritika Gropiče je kampaň.
Grospičova omluva
zní: „Dovolte, aby se omluvil za nešťastná vyjádření. Nikdy bych si nedovolil
znevážit a hanobit poškození lidského zdraví včetně ztráty lidského života.
Nebylo to tak myšleno. Můj výrok byl nešťastný. Mnohokrát jsem se vyjádřil, že
vstup vojsk byl špatný a tragický a zanechal hluboké rány. Mrzí mě, jak byla má
slova vnímána a šířena a velice se za ně omlouvám.“
Někteří politici Grospičovu
omluvu přivítali. Jenže není jasné proč. Grospič se totiž ve své takzvané
omluvě vůbec neomluvil za to, za co byl kritizován.
I ve své omluvě mluví
dál o vstupu vojsk, nikoliv o okupaci. Přitom, jak víme, označení „vstup“ pro
ozbrojenou invazi vojsk Varšavského paktu a následnou více než dvě dekády
trvající okupaci sovětskou armádou přijala komunistická propaganda v době
normalizace právě proto, aby vytvořila zdání, že vojska Varšavského paktu
k nám vstoupila, víceméně mírumilovně, na přání československého lidu, aby
zachránila socialismus před silami reakce.
Je pěkné, že se
Grospič posunul od normalizačního narativu natolik, že alespoň uzná, i ve své
omluvě, že vstup byl špatný a tragický,
jenže mluví-li nadále o „vstupu“, a nikoliv o okupaci či invazi, celou věc
relativizuje. A evidentně tak zůstává věren svojí původní pozici, že nešlo o
okupaci. Co na tom, že vojska Varšavského paktu do Československa vtrhla snad
jen se souhlasem malé skupinky neostalinských kolaborantů ve vedení KSČ, a že vedoucí
představitelé státu byli odvlečeni do
Moskvy a potupně donuceni podepsat moskevské protokoly, na jejichž základě byla
sovětská vojska, která k nám podle Grospiče jen vstoupila, na našem území
až do roku 1991.
Grospič nikterak
nepoopravil ani svoje vyjádření, že oběti pocházely vesměs z dopravních
nehod. Mohl přitom svoje slova o obětech dát přinejmenším do příslušného
kontextu s tím, že vedle lidí, kteří byli okupačními jednotkami přímo
zabiti, jich mnoho také zemřelo při kolizích s okupačními tanky a další
technikou. A že ani mnohé tragédie, které nebyly výsledkem přímého střetu
s okupanty, by se nestaly, kdyby v zemi invazní armády nebyly.
Grospič končí svoji
omluvu klasickým úhybným manévrem. Mrzí ho prý, jak byla jeho slova vnímána a
šířena, z čehož plyne, že hlavním viníkem není zřejmě on sám, ale ti, co
jeho slova špatně pochopili a tuto mylnou interpretaci dál šířili. Jenže i
z jeho takzvané omluvy, když si ji pořádně rozebereme, vyplývá, že kritici
pochopili jeho slova velmi dobře. A že Grospič se od svých původních vyjádření
nijak zásadně nedistancoval, jen je zamlžil. Prostě taková omluva neomluva.
ČRo Plus, 6.11.2019