Stíhání Jakeše, Štrougala a Vajnara má nádech frašky

Policejní Úřad dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu obvinil tři vysoké komunistické funkcionáře
z dob normalizačního režimu–generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše,
předsedu vlády Lubomíra Štrougala a ministra vnitra Vratislava Vajnara—ze zneužití
pravomoci veřejného činitele kvůli tomu, že nezabránili používání střelných
zbraní proti lidem, kteří se pokoušeli překročit státní hranice. Obvinění padla
 30 let po pádu bývalého režimu. Jakešovi
je 98 let, Štrougalovi 95 let, Vajnarovi 89 let.

Stíhání bylo zahájeno na základě
trestního oznámení, které v roce 2017 podala Platforma evropské paměti a
svědomí, která argumentuje, že šlo o zločiny proti lidskosti, které jsou
nepromlčitelné. Obvinění padla prý i proto, že byly nalezeny klíčové dokumenty,
které dokazují, že obvinění funkcionáři byli o střelbě na hranicích
informováni, a že ačkoliv se tak dělo na základě tehdy platných právních
předpisů, mohli ze svých pozic ovlivnit změnu těchto předpisů.

Už vzhledem ke stáří obviněných je
téměř jisté, že i kdyby se prokázala jejich vina, za svoje činy pykat nebudou.
I tak leckdo stíhání i případný soudní proces ocení jako přinejmenším morální
gesta, která mohou ukázat, že demokratická společnost na komunistické zločiny
nezapomněla a odsuzuje je.

Jenže se vtírá několik nepříjemných
otázek. V minulosti už totiž bylo kvůli zodpovědnosti za zneužití
pravomoci veřejného činitele během komunistické éry stíháno několik lidí, ale
vyšetřování bylo nakonec zastaveno buď proto, že dotyční funkcionáři prý
postupovali podle tehdy platných zákonů, anebo proto, že byly jejich činy
promlčeny.

Současné stíhání je tak postaveno
na poměrně chatrné konstrukci, která se inspiruje německým příkladem, kde byli
někteří komunističtí funkcionáři odsouzeni za stejné činy i proto, že svým
jednáním porušili mezinárodní dohody. I Jakeše a Štrougala, spolu
s ostatními členy tehdejšího ústředního výboru KSČ, už nějakou dobu na
základě podobné právní konstrukce vyšetřují bavorské úřady kvůli vraždám
východoněmeckých občanů na československých hranicích.

České vyšetřování má v tomto
kontextu bohužel nádech frašky. Především by se asi nespustilo, kdyby
českoslovenští komunističtí funkcionáři nebyli vyšetřováni v Německu.
Nelze se přitom neptat, jak chtějí vyšetřovatelé obejít skutečnost, že kvůli
neschopnosti či neochotě zločiny komunismu u nás důsledně vyšetřovat bylo už
jednou vyšetřování za zabíjení lidí na hranicích zastaveno i v případě
znovu obviněného Štrougala s tím, že je vše promlčeno.

Obhájci obviněných funkcionářů
stejně snadno vyšetřování zpochybní i proto, že v minulosti česká justice
zastavila trestní stíhání některých komunistických funkcionářů s tím, že
jednali podle v té době platných zákonů. Podobně zpochybní argumenty, že
podle jakýchsi nově objevených archiválií mohli Jakeš, Štrougal a Vajnar  ovlivnit změnu zákonů.

O existující praxi střelby na
hranicích  totiž vědělo mnohem více lidí,
a i přes velký vliv obviněných se v KSČ rozhodovalo v nejvyšších
patrech moci kolektivně, přinejmenším na úrovni politbyra.

Případné selektivní odsouzení tří
velmi starých bývalých komunistických funkcionářů s tím, že šlo o jejich
osobní zodpovědnost, by tak navíc paradoxně relativizovalo skutečnost, že
komunistická diktatura byla takříkajíc dílo kolektivní. A že pokud už chtěl
nový režim komunistické zločiny odsoudit, měl přijmout mnohem jednoznačnější a
komplexnější přístup, než o několik desetiletí opožděné vyšetřování tří starců.
To tak ze všeho nejvíc jen podtrhne skutečnost, že tzv. vyrovnání
s minulostí jsme prostě nezvládli.

ČRo Plus, 27.11.2019

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..