Vážení
spoluobčané, aneb alternativní novoroční projev Andreje Babiše
Milí
spoluobčané,
Před
několika dny jste ve vánočním poselství prezidenta Miloše Zemana mohli opět
slyšet fráze, které ve svém novoročním projevu v roce 1990 dokonale
zesměšnil Václav Havel. Tedy zase slova o tom, jak naše země vzkvétá, jak jsme
všichni šťastní, jak máme dobrou vládu.
Mně
ale o Vánocích navštívil anděl a řekl, že když budu i já dál lhát, půjdu do
pekla. Otřáslo to mnou. Rozhodl jsem se o situaci v naší zemi proto
promluvit pravdivě.
Hospodářství
naší země sice rostlo, především zásluhou příznivé situace v Evropě, a mohly
se tak zvyšovat platy, důchody i některé sociální dávky, ale větší část toho,
co jsme ekonomickým růstem získali, dál jen projídáme, přičemž to vše i v dobrých
ekonomických časech financujeme i s pomocí rozpočtových deficitů. Naše dopravní
infrastruktura je dál zaostalá, náš vzdělávací systém nestačí na výzvy
moderního světa, s reformou důchodového systému jsme nepohnuli ani o píď.
Naše energetická soustava je dál převážně založená na spalování uhlí a dalších
škodlivých technologiích, přičemž se vzpíráme snahám o hledání nových
modernějších zdrojů, kterých jsme svědky v západní Evropě.
Naše
občany jsme my, politici, dál úspěšně strašili migrací i dalšími velkými globálními
výzvami, takže i když je u nás poměrně bezpečno, většina našich lidí se
neustále něčeho bojí. Česká republika zůstává i zásluhou nás, politiků, jednou
z nejvíce euroskeptických zemí v Evropě. K přijetí společné evropské
měny jsme se sice zavázali už v roce 2002 s tím, že ji zavedeme,
jakmile budeme plnit potřebná kritéria, ale i když je nyní plníme, nic neděláme,
protože my děláme jen to, co považujeme za momentálně výhodné pro nás, a přeci
nebudeme riskovat, že bychom tak mohli převzít větší spoluodpovědnost za
případné ekonomické potíže některých zemí.
Od
Evropské unie jsme dál tvrdě požadovali, aby nám nesnižovala objem peněz z evropského
rozpočtu, protože ty nám prý v rámci evropské solidarity patří, ale spolu
s ostatními zeměmi Visegrádu sabotujeme cokoliv, co by přispělo k větší
evropské solidaritě, a nedej bože k větší integraci, v mnoha jiných
oblastech. A ačkoliv naši visegrádští spojenci v Polsku a Maďarsku otevřeně
porušují společná evropská pravidla, my pevně stojíme za nimi, protože na tom
sami nejsme ve hře podle pravidel nejlépe, a jeden nikdy neví, kdy budeme jejich
pomoc potřebovat.
Naše
zahraniční politika v podstatě zkolabovala. Nás pan prezident si dělá, co
chce, táhne nás od našich západních spojenců k autoritářské Číně a Rusku, kritizuje
či dokonce sabotuje kvůli tomu práci našich tajných služeb, a my mu to tolerujeme.
Zavíráme oči nad jeho porušováním ústavy u nás doma, jakož i nad jeho sprostými
útoky na ty, co mají odvahu ho kritizovat. Hrad vedený tímto prezidentem se
stal symbolem pokleslosti a vulgarity. O čemž svědčí už to, že hradními
stranami jsou dnes vedle mého hnutí ANO, mou vládu podporující komunisté a též okamurovci.
A
teď, milí spoluobčané, něco k mé osobě. Ačkoliv jsem dosud odrážel všechny
útoky na mou osobu s tím, že jde o spiknutí nepřejících oponentů a části
takzvané občanské společnosti, pravdou je, že jsem trestně stíhán za podvody s evropskými
dotacemi v kauze Čapí hnízdo. A že i kdyby trestní řízení nedospělo až k soudu,
činí mě tato kauza nevěrohodným.
Jsem
také pod nemalým tlakem Evropské komise kvůli střetu zájmů, a musím uznat, že
oprávněně. I kdybych totiž ve své funkci nehnul ani prstem při přidělování
evropských dotací Agrofertu, je bohužel skutečností, že jsem se od mého
podnikatelského impéria neodstřihl natolik, aby Brusel neměl důvod k vážným
pochybnostem o tom, jak se u nás s dotacemi, včetně těch pro Agrofert, nakládá.
A to bude Českou republiku v první fázi stát stamilióny, přičemž mohou
následovat další sankce.
Dosud
také není objasněna, jak víte, moje spolupráce s komunistickou tajnou
službou před rokem 1989. A ačkoliv jsem tvrdil, že do komunistické strany mě
zapsala maminka, byl jsem členem této organizace celá osmdesátá léta a těžil z toho,
což, uznávám, problematizuje moje působení ve funkci premiéra demokratické země.
Chápu také, že po tom, co můj vlastní syn prohlásil, že byl zavlečen na Krym,
aby nemohl svědčit v kauze Čapí hnízdo, existují nadále v nemalé části
veřejnosti otázky o mojí roli v této kauze.
Mohl
bych ve svém výčtu pokračovat, ale i z toho, co jsem už řekl, je zřejmé,
že naše země nemůže skutečně vzkvétat, když ji mnohé z toho, co jsem
popsal, dusí jako ropucha na prameni. Nic na tom nemění ani skutečnost, že měl
dál podporuje zhruba třetina české veřejnosti, protože dosavadní zvyšování životní
úrovně vnímají tito převážně starší lidé kteří stejně jako já strávili
formativní léta svých životů v bývalém režimu, jako větší hodnotu než demokracii,
právní stát či ústavnost.
Podporu
si už dále nechci dál kupovat populistickými kroky, které sice v dobrých ekonomických
časech zvyšují životní úroveň lidí, ale nedávají naší zemi valné šance uspět v globální
konkurenci i v budoucnosti. A nic
na tom nemění ani skutečnost, že mnou vytvořené hnutí ANO zůstává pevné jako
žula ve své podpoře pro mne, protože kdybych z politiky odešel, vypaří se tento
můj politický kompars přes noc jako pára nad hrncem.
Milí
spoluobčané, pro všechny výše uvedené důvody jsem se rozhodl na svoji funkci
rezignovat. Ve funkci premiéra mne až do voleb, předčasných nebo řádných,
může nahradit jiný představitel hnutí ANO. Zároveň nabízím politické opozici,
která v Senátu prosadila ústavní žalobu na prezidenta, že pokud tuto žalobu
schválí znovu, hnutí ANO ji ve Sněmovně tentokrát podpoří už proto, v čele
státu nemůže stát člověk nízkých mravů, který opakovaně šlape po ústavě a
ohrožuje naše spojenecké svazky. Česká republika také přeruší svoji účast ve
Visegrádské skupině až do doby, než se Polsko a Maďarsko vrátí dodržování
principů právního státu a liberální demokracie.
Hluboce
se omlouvám za morální devastaci, kterou jsem v české společnosti spolu s panem
prezidentem v posledních letech způsobil. Děkuji za vaši pozornost a přeji
pěkný rok 2020!
Aktuálně.cz, 1.1.2020