Vstát z popela je nad síly české pravicové opozice

<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:swiss;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536859905 -1073732485 9 0 511 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:“Calibri“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-family:“Calibri“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>

Naděje nemalé části
občanské společnosti, která pod taktovkou hnutí Milión chvilek pro demokracii
protestuje proti premiérovi Andreji Babišovi, se upínají k pravicovým stranám,
které v současnosti tvoří jádro opozice ve Sněmovně. Předseda spolku Milión
chvilek pro demokracii Mikuláš Minář to znovu podtrhl v interview
v České televizi, když vyzval tyto strany k jednotnému postupu. Lídři
hnutí také vyzývají občany, aby se angažovali v politice, zejména
v existujících demokratických stranách.

Sjednocení roztříštěného
spektra pravicových stran by mohlo do určité míry pomoct, ale problém těchto
stran je bohužel hlubší než jen skutečnost, že jsou neschopné se na nějaké
formě spolupráce či integrace dohodnout. Reprezentují totiž všechny jistý
politický étos, který už odezněl, a který se už nepodaří oživit.

Řečeno jinak: občanští
demokraté, TOP 09, lidovci, ale v menší míře i Starostové a nezávislí jsou
spojeni s jednou z nejvíce traumatických zkušeností, které česká
společnost zažila od roku 1989, a tou byla ekonomická krize z roku 2008,
zejména pak způsob, jakým se ji pokoušely řešit tehdejší vládní strany. ODS a
KDU-ČSL jsou pak navíc tak či onak spojeny i s traumaty ekonomické transformace
už v devadesátých letech.

TOP 09 i Starostové a
nezávislí jsou sice mladší politické subjekty, které vznikly až po začátku
krize, tedy v roce 2009, ale oba subjekty navázaly na existující strany.
TOP 09 byla zformována převážně skupinou politiků, kteří odešli od lidovců, a
hnutí Starostové a nezávislí vzniklo transformací již existujícího hnutí
Nezávislí starostové pro kraj, které působilo od roku 2004 především ve
Zlínském kraji. A ani jeden z těchto nových subjektů se při svém vzniku přitom
nedistancoval od neoliberální ekonomické logiky, která stála u kořenů světové
finanční krize z roku 2008.

Voliči začali pravicové
strany hromadně opouštět zejména proto, že po vypuknutí ekonomické krize se
mnohem zřetelněji vyplavila na povrch systémová korupce, kterou během svých
vlád některé z nich tolerovaly. A začali si tuto korupci i další problémy
spojovat s neoliberální logikou škrtů, s jejichž pomocí chtěli vládní
politici krizi řešit, přičemž ji ve skutečnosti jen prohloubili.

Jinými slovy: všechny
tyto strany jsou spojeny v myslích nemalé části české veřejnosti
s prožitým ekonomickým traumatem z let 2008 až 2013, které se začalo
rozplývat především zásluhou celosvětových trendů až po nástupu koaliční vlády formálně
vedené sociální demokracií, ale fakticky dominované Andrejem Babišem a jeho
hnutím ANO.

Ze zkušeností
z ostatních postkomunistických zemí víme, že jakmile se bývalé dominantní
strany jednou výrazně propadnou, už se téměř nikdy nevrátí na výsluní.
Společnost je prostě spojuje s určitým politickým étosem, který je věcí
minulosti. Pokud by chtěly znovu povstat z popela, musely by přijít
s něčím radikálním, co by veřejnost zaujalo.

Sjednocení by mohlo
pomoct, ale samo o sobě by k výraznějšímu oživení nestačilo. Důvodem je,
že bez nějaké zásadnější programové proměny budou tyto strany nejen dál
v očích starší časti veřejnosti spojovány s tím, co je
v minulosti zdiskreditovalo, ale nebudou atraktivní ani pro mladší část
veřejnosti, zejména takzvaných mileniálů, v níž existuje poptávka po
řešeních výzev spojených s globalizací, novými technologiemi a změnami ve
struktuře sociálních i partnerských vztahů. Všechny strany naší pravicové
opozice ovšem v tomto ohledu zamrzly v čase, a na tyto nové výzvy
reagují konzervativně či obranářsky.

Lze tedy předpokládat, že
spíš než obroda současné pravice, nás čeká slovenský scénář, kde se
z občanské společnosti postupně vynořily nové liberální subjekty, a kde
občanská společnost vygeneroval už druhého prezidentského kandidáta, který
dokázal vyhrát. U nás jsou zatím jedním takovým subjektem Piráti, ale ti už
kvůli svému politickému stylu zřejmě už dosáhli svých limitů. Navíc nedokážou
sjednotit celé liberální spektrum. Milión chvilek pro demokracii tak nejspíš
časem dojde k poznání, že řešením naší současné situace není marná snaha
oživit existující pravicové strany, ale nová politická hnutí.

ČRo Plus, 8.1.2020

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..