Množí se výzvy, aby se mezinárodní organizace i západní země kriticky zabývaly rolí Číny při vzniku pandemie koronaviru. A přibývá názorů, že západní mocnosti, jako jsou USA a Evropská unie, budou muset přesunout výrobu některých strategických výrobků, jako jsou léčiva a ochranné hygienické, pomůcky, zpět na svá území tak, aby nebyly na Číně závislé.
Číně se tyto výzvy nelíbí. Když australský premiér Scott Morrison vyzval před několika dny k mezinárodnímu prošetření role Číny v globálním rozšíření nového koronaviru, odpovědí byla výhružka. Čína by prý mohla Austrálii ekonomicky vytrestat.
Zdrženlivější čínští představitelé byli, když americký prezident Donald Trump obvinil Čínu z toho, že nezabránila šíření koronaviru mimo své území, ač mohla, a dokonce naznačil, že USA mohou požadovat po Číně odškodné. Opatrná reakce na slova amerického prezidenta ilustruje, jak Čína dnes ve světě operuje. Když má proti sobě dostatečně silného protivníka, což jsou dnes v podstatě jen USA a EU jako celek, je ochotná vyjednávat. Na slabší protivníky naopak vyvíjí nátlak, často jim otevřeně hrozí.
I Česká republika si zakusila v podobě odvetných akcí Číny své před vypuknutím pandemie, když se magistrát Prahy rozhodl vypustit ze smlouvy s Pekingem klauzuli, že uznává politiku jedné Číny. Podobně tomu bylo, když někteří čeští politici vyzývali k bojkotu technologií firmy Huawei. Nevybíravému nátlaku Číny, ve spolupráci s Hradem, čelil i předseda Senátu Jaroslav Kubera poté, co oznámil, že plánuje navštívit Tchaj-wan. Kubera náhle zemřel, jeho rodina nyní tvrdí, že to byl důsledek čínského a hradního nátlaku na něj.
Problém s Čínou je ovšem větší, než jen skutečnost, že kvůli své rostoucí ekonomické moci se pokouší zastrašovat země, které vidí jako slabé, a je si za tím účelem schopná kupovat i významné politiky takových zemí, kteří pak hrají roli „užitečných idiotů“, pracujících pro čínské komunistické vedení. Hlavním problémem není dokonce ani její strategická expanze do Afriky i jinam, či export technologií, které mohou být zneužity ke špionážním účelům.
Hlavním problémem je, že Západ zatím nechal Čínu v akcelerující globalizaci hrát podle jejích vlastních pravidel. Čínská vláda tak dotuje údajně soukromé podniky a manipuluje se svou měnou v rozporu s mezinárodními pravidly, nerespektuje autorská práva, je v řadě oblastí netransparentní, a potlačuje domácí opozici. Je schopná vyrábět levně i proto, že nerespektuje pravidla bezpečnosti a hygieny při práci, ekologické normy, nebo používá dětskou a otrockou práci.
Toto obcházení pravidel hry běžných na Západě je občas i u nás omlouváno tím, že přispělo k raketovému ekonomickému růstu, a pomohlo tak stamiliónům lidí z chudoby. Bohužel neprůhlednost čínského systému a nedodržování pravidel, třeba těch hygienických na tržištích a v potravinářském průmyslu, nyní také způsobilo globální pandemii, která vyústí do globální hospodářské kalamity.
Až svět s pomocí léků či vakcíny tuto pandemii překoná, nebudou mnohé věci už jako dřív. A jednou z nich by měl být nový postoj Západu k Číně.
Pokud nebudeme chtít čelit riziku dalších pandemií, oslabování západních sociálních států kvůli neférové čínské konkurenci a pokračujícímu čínskému vydírání všech, kdo se k Číně staví kriticky, měly by se západní demokracie pokusit Čínu svázat do sítě pevných pravidel hry. Jakkoliv je obchod s ekonomickým obrem lákavý, bude pro Západ stále riskantnější, pokud se vše vrátí do starých kolejí, a Čína se nadále nebude řídit přinejmenším ekonomickými a zdravotnickými standardy, které platí v západním světě.
Jinými slovy: nejde o nic menšího než o to, zda se globalizace stane nástrojem k demokratizaci a hře podle mezinárodních pravidel jak v případě Číny tak jiných autoritářských zemí, nebo naopak nástrojem, kterým Čína, ve spojení se strategickými spojenci, jako je dnešní Rusko, postupně fakticky ovládne západní svět.
ČRo Plus, 30.4.2020