Předseda České strany sociálně demokratické Jan Hamáček nedávno prohlásil, že ČSSD ukázala, že se umí o lidi postarat a chce zpět voliče, které má teď hnutí ANO. Ve světle dlouhodobých trendů zní toto Hamáčkovo vyjádření dosti nerealisticky.
Sociální starostlivost jeho strany totiž nefunguje v získávání voličů přinejmenším od doby, kdy se na politické scéně objevilo právě hnutí ANO, které ČSSD nejprve přizvala v roce 2014 do vlády jako svého koaličního partnera, aby pak v roce 2018 vstoupila do vlády vedené předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem a podporované komunisty poté, co Babišova první vláda nezískala na konci roku 2017 většinovou podporu v Poslanecké sněmovně.
Postupný pád preferencí ČSSD začal právě v okamžiku, kdy ČSSD začala spolupracovat s ANO. Nejprve kvůli tomu, že Babiš si dokázal úspěšně přivlastňovat většinu úspěchů vlády vedené sociálními demokraty i v době, kdy se ANO prezentovalo jako pravicový liberální subjekt. Později i kvůli tomu, že Babiš sám začal praktikovat levicově populistickou politiku, jejíž zásluhou k ANO přeběhla nejen spousta voličů ČSSD, ale i komunistů. Jejich voličské báze vysálo ANO tak dokonale, že se obě strany už nějakou dobu musejí strachovat, zda se vůbec v příštích volbách dostanou do Sněmovny.
Má-li Hamáček na mysli některá sociální opatření přijatá od začátku koronakrize, není jasné, proč si myslí, že si voliči tentokrát všimnou, a ocení, že právě ČSSD je autorem některých těchto opatření, když dosud Babiš vždy dokázal ČSSD zastínit.
Voliči by možná mohli ocenit Hamáčkovo osobní nasazení coby ministra vnitra a šéfa Ústředního krizového štábu v boji s koronavirem, jenže průzkumy zatím nic takového nenaznačují. Zatímco Hamáček je veřejností hodnocen v boji s koronavirem lépe než Babiš, jeho strana se dál potácí těsně nad hranicí volitelnosti.
Jedním z důvodů je pokračující neutěšená situace v ČSSD. Ta už dávno ztratila punc skutečné sociální demokracie, kterou by snad mohli volit i levicoví liberálové, a praktikuje nacionálně zabarvenou politiku se sociálními akcenty, která se přinejmenším od vypuknutí migrační krize v roce 2015 příliš neliší od toho, co předvádějí některé další české strany, které vsadily na nacionalismus a visegrádské okopávání kotníků Evropské unie. K nim patří i hnutí ANO.
ČSSD se sice nakonec dokázala rozloučit s Jaroslavem Foldynou, ale už to, že Foldyna, který byl významným činitelem ČSSD zamířil rovnou do Strany přímé demokracie Tomia Okamury, ukazuje, do jakého politického sousedství se ČSSD dostala. Hamáčkovy osobní úspěchy v roli hlavního krizového manažéra v boji s koronavirem pak do značné míry přehlušilo jmenování Michala Haška do funkce volebního manažéra ČSSD.
Hašek byl jedním z lánských pučistů, kteří chtěli po volbách v roce 2017 odstranit z čela strany Sobotku, o čemž pak v přímém televizním přenosu opakovaně lhal. Je zatížen i mnoha dalšími kontroverzemi.
Hlavní je ale symbolika. Hašek je člověk prezidenta Miloše Zemana, a jeho jmenování do vysoké funkce ve straně ukazuje, že Zeman má ČSSD opět v hrsti, což jen podtrhuje i pročínská politika současného vedení ČSSD. Při posledním setkání Hamáčka se Zemanem v Lánech se oba politici objevili v červených svetrech, které proslavil Hamáček v roli krizového manažéra. Prezident objal předsedu ČSSD okolo ramen a chválil ho jako racionálního a opatrného politika.
Výborné vztahy s prezidentem země obvykle nikomu neublíží, ale v kontextu historie vztahů Zemana s ČSSD je Hamáček v Zemanově objetí pro mnoho potenciálních voličů důvodem, proč ČSSD nevolit. A chce-li Hamáček získat zpět voliče, kteří přeběhli k ANO, těžko jakékoliv jeho objímání se Zemanem překoná prezidentův vřelý vztah s Babišem. Dá se tedy téměř s jistotou předpovědět, že se žádný návrat voličů k ČSSD konat nebude.
ČRo Plus, 14.5.2020