Pražský strážník, jehož–městskou policí zveřejněný–popis toho, jak hygienická stanice neumožnila jeho synovi test na Covid-19, si může vybrat ze dvou možností. Hygienici tvrdí, že systém neselhal, vše fungovalo, jak má, chybný je prý postup strážníka a jeho rodiny. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že selhali jednotlivci, konkrétně lékaři, kteří špatně vyhodnotili synův stav.
Nás může těšit, že zjevně opět neselhal systém, jak tvrdí strážník, ale jednotlivci. Buď on sám a členové jeho rodiny, kteří podle hygieniků jen nepochopili, jak bezvadně nastavený systém vlastně funguje. Anebo konkrétní lékaři, kteří to bezvadně nastavenému systému kazí svým lajdáckým přístupem.
I na českých železnicích selhával v červenci opakovaně „lidský faktor.“ Jak nás ubezpečoval ministr Karel Havlíček, systém je zcela v pořádku, jen se prostě nedá spolehnout na některé strojvůdce. A to do té míry, že červenec byl se 135 mimořádnými událostmi na železnici nejhorším měsícem od roku 2015.
Správa železnic reagovala na tuto epidemii selhávajícího lidského faktoru výzvou k dopravcům a krajům, aby omezili provoz. Jde zdánlivě správným směrem: pokud by se po železnicích případně nejezdilo vůbec, nebudou nehody žádné, to je nad slunce jasné. Problém vyřešen.
Jenže zvážíme-li, že jsou to především lidská selhání, která erodují dobře fungující systém, otázkou je, zda by se na problém nemělo jít spíše přes ten zlobivý lidský faktor. „Všechno je to o správných lidech“ (Kadry rešajut vsjo), pravil kdysi Josef Stalin. A občas se mu přičítá ještě radikálnější verze tohoto výroku: Kde není člověk, není problém.
To samé platí o testování v době koronakrize. Lidé selhávají. Kdyby dobře chápali výborně nastavený systém a nežádali nemožné (třeba se nechat rychle otestovat), a kdyby v sytému nepracovali selhávající lékaři, vše by výborně fingovalo.
Vždyť mnozí z nás vědí už z minulosti před rokem, 1989, jak zrádný lidský faktor může být. Strana i vláda měly systém dokonale vědecky vymyšlený a nastavený, takže jen občas bylo nutné dělat malilinkaté korekce. Kazil to opakovaně jen lidský faktor, zejména nedostatek uvědomělosti a lajdáctví.
Strana i vláda se pokoušely lidi převychovat. Marně. Nakonec někteří komunističtí vůdci podlehli klamu, že by se ten systém přeci jen dal nějak vylepšit. A co se stalo? Zhroutil se celý.
Ponaučení je tedy jasné: ve státě, který funguje jako dobře šlapající rodinná firma, v níž je systém bezvadně vytuněný, by bylo chybou něco zásadního měnit. Je třeba trpělivě pracovat na převýchově „lidského faktoru“.
Příklady kvalitního lidského faktoru jsou: neúnavný superministr, který spí jen pár hodin denně; premiér ochotný i přes své enormní vytížení rozvážet roušky; ministryně financí, která si dokáže v karatnténě sama udělat módní sestřih; prezidentův kancléř, který v karanténě nenechá pojít ani hladovějící prase. A v neposlední řadě sám pan prezident: člověk férový, lidský, řídící se ale nekompromisně zásadou „padni, komu padni.“
Novinky, 7.8.2020