Prezident Miloš Zeman už několik let politicky „odchází“, ale v krizovém roce 2020 fakticky z veřejného prostoru zmizel. Upozornil na sebe, jak už se stalo jeho zvykem, jen několika kontroverzemi.
Když se novináři pokoušeli na podzim zjistit, zda má prezident vůbec nějaký oficiální program, žádný nenašli. Kdyby se Zeman stáhl do pozadí jen kvůli zdravotním problémům, k nimž se na podzim přidala zlomenina paže, možná by se na konci roku jeho popularita nepropadla o více než šest procent. Jenže prezident čas od času neodolal pokušení dostát pověsti provokatéra.
Hned na začátku roku se pustil do vcelku zbytečného sporu s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou o cestu na Tchaj-wan, a když Kubera v lednu náhle zemřel, do sporu s jeho nástupcem Milošem Vystrčilem. Zemanův kancléř Vratislav Mynář přitom čelil nařčením, že nátlak na Kuberu koordinoval s čínskou ambasádou. Sám Zeman opepřil tchajwanskou kontroverzi ještě tím, že přestal zvát Vystrčila na schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice.
Prezident utrpěl i dvě porážky, když soudy pravomocně rozhodly ve prospěch žalobců ve sporu o očistění jména předválečného novináře Ferdinanda Peroutky (kterého Zeman nařkl v roce 2015 z napsání článku sympatizujícího s Hitlerem) i ve sporu o povinnost prezidenta jmenovat profesory, kteří prošli řádným schvalovacím řízením. Hrad se v obou případech dovolal k nejvyšším soudním instancím, ale nic to nemění na tom, že Zeman fakticky už oba spory prohrál.
Samostatnou kapitolou byly prezidentovy „projevy k národu“ během krizového roku. S tím prvním dlouho vyčkával, aby v něm nakonec nejvíc zaujal kontroverzní kritikou herců za to, že žádají od státu podporu, jakož i tím, že zapomněl poděkovat zdravotníkům a dalším záchranným složkám. I v dalších projevech ke koronakrizi neopomněl útočit na oponenty a média.
Zklamáním pro prezidenta bylo odvolání oslav 28. října na Hradě, které chtěl uspořádat i navzdory zákazu jiných veřejných shromáždění kvůli epidemii. Jeho každoroční „státnický“ projev tak nahradila jen televizní promluva.
I v roce 2020 sledoval Zeman svoji pročínskou a proruskou agendu. Vynořovaly se zejména zprávy o tlaku Hradu na ruské angažmá v dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, s nímž media spojovala i netransparentní cestu Zemanova poradce Martina Nejedlého do Moskvy.
Neméně kontroverzní byla Zemanova žádost, aby mu jím opakovaně kritizovaná Bezpečnostní a informační služba předala jména ruských agentů, které sleduje v živých kauzách. Zcela bizarní bylo pak veřejně oznámené předání údajně kompromitujících materiálů na šéfa BIS Michala Koudelku Zemanem premiérovi Babišovi.
Konec roku vyjevil i prezidentovu rostoucí odtrženost od společenského dění. Ve svém vánočním poselství chválil vládu za její údajně dobrou práci v boji s epidemií, a tvrdě zaútočil na část médií i opozici za kritiku vlády, ačkoliv ve veřejném mínění chaoticky jednající vláda na podzim propadla.
Rozpačité působení Zemana v roce 2020 pak na samotném konci roku podtrhl ústavní zmatek, který způsobil, když chtěl nechat vstoupit v platnost jím kritizovaný daňový balíček tak, že ho nepodepíše, ale ani nevetuje. Vrátil ho nakonec ovšem Sněmovně s douškou natolik rozporuplnou, že začátek roku 2021 stráví česká politická scéna, a nakonec asi i Ústavní soud, sporem o to, zda prezident zákon omylem vlastně nevetoval.
Novinky, 1.1.2021