Hamáčkův boj za srozumitelnost je dost nesrozumitelný

Jan Hamáček hned po znovuzvolení předsedou sociální demokracie oznámil, že z funkce ministra zahraničí odvolá svého vyzyvatele Tomáše Petříčka, aby prý ČSSD byla srozumitelná. Už tento jeho krok ovšem nebyl příliš srozumitelný. A přibývají další.

Petříček na sjezdu sice na rozdíl od Hamáčka odmítl pokračování spolupráce s hnutím ANO Andreje Babiše i po říjnových volbách, ale i tak není jasné, proč by ČSSD nebyla srozumitelná, kdyby zůstal do voleb ve vládě.  Naprosto srozumitelné naopak zřejmě má být, že Hamáček odmítá vyloučit případnou povolební spolupráci s politikem, který si dokázal úspěšně přivlastnit téměř vše, co záslužného ČSSD ve vládě udělala, zachází s nejstarší českou stranou jako s onucí, a odsál ji většinu voličů.

Hamáček se následně  rozhodl na Petříčkovo místo dosadit současného ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který působil jako ministr zahraničí ve vládě Bohuslava Sobotky. Jenže se zapomněl Zaorálka zeptat, zda s tím souhlasí, což srozumitelnost jeho rozhodnutí poněkud rozmlžilo.

Vše se pak rozmlžilo ještě víc, když se ukázalo, že Jan Birke, vzděláním absolvent střední průmyslové školy, jehož chtěl Hamáček dosadit do křesla ministra kultury, o kulturu nikdy významněji ani nezavadil, a Zaorálek mu tudíž odmítl svoje křeslo přenechat.

Hamáček se pokusil toto malé faux pas v boji za větší srozumitelnost ČSSD napravit tím, že do funkce ministra zahraničí navrhl svého náměstka na vnitru Jakuba Kulhánka. Co na tom, že všechny demokracie mívají na postech ministrů zahraničí známé osobnosti s politickou historií a vahou. A že i  Petříček měl za sebou alespoň vlivnou pražskou organizaci ČSSD, zatímco Kulhánek má jen úřednickou minulost.

Na druhou stranu je jeho jmenování srozumitelné přinejmenším v tom, že Hamáček evidentně mezi svými politickými spojenci ve straně nemá nikoho, kdo by se domluvil jakoukoliv jinou řečí než hovorovou češtinou. Jako největší deviza Kulhánka, jehož nominací vychází Hamáček vstříc pročínské a proruské politice prezidenta Zemana, je tak poněkud paradoxně uváděno jeho studium na univerzitě v USA.

Hamáček následně akceleroval svoji politickou ofenzivu oznámením, že pojede do Moskvy dojednat dodávky ruské vakcíny Sputnik V—pro případ, že by ji schválila Evropská léková agentura. Využít k tomu chce služeb bývalého předsedy Slovenské národní strany Andreje Danka, jehož ne zcela transparentní nadstandardní kontakty v Rusku pomohly s dodávkou Sputniku V na Slovensko, kde následně způsobila politický chaos a roztržku s Ruskem.

Nesrozumitelné je i to, čeho chce Hamáček vlastně ve světle toho, že reálné dodávky Sputniku V by se uskutečnily teprve v případě jeho schválení EU dosáhnout. Zaplatí Česká republika nějakou zálohu? A existuje záruka, že v případě neschválení Sputniku neskončí vše v nekonečných arbitrážích.

Dokonce i Babiš se ohradil proti jisté nesrozumitelnosti Hamáčkovy ruské mise, když prohlásil, že Hamáčkova cesta do Moskvy není ideální, vakcíny nejsou jeho agendou.

 Z Hamáčkových posledních kroků ale přeci jen cosi zcela srozumitelně čouhá: evidentně se po svém znovuzvolení rozhodl zcela podvolit prezidentovi Miloši Zemanovi. Proč? Jedno poměrně srozumitelné vysvětlení zní, že  už ani on nedoufá v záchranu ČSSD a od prezidenta bude po volbách něco potřebovat.

Novinky, 16.5.2021

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..