Pirátská strana se v dubnu ve stranických preferencích téměř dotáhla na hnutí ANO. Koalice Pirátů a STAN vedla nad ANO se zhruba 27 procenty o více než šest procentních bodů. Od té doby ale preference Pirátů, a spolu s nimi i koalice PirStan klesají. Co je důvodem této změny?
Začít lze tím, že Piráti nesehráli dobře politické představení, v němž se dohromady s koalicí Spolu nakonec rozhodli vyvolat hlasování o nedůvěře Babišově vládě. Měli dobré důvody, když se zprvu odmítali ke koalici Spolu přidat. Správě upozorňovali, že případný pád vlády by učinil hlavním hráčem na politické šachovnici prezidenta Miloše Zemana-se všemi důsledky, které by to mohlo mít.
Přišli s návrhem, aby se raději Sněmovna ústavní většinou rozpustila a konaly se předčasné volby. Tento návrh byl ovšem jen zjevnou hrou pro veřejnost, protože bylo od počátku jasné, že ve Sněmovně se nenajde pro něco takového dostatek hlasů. Což se nakonec potvrdilo, a Piráti se následně přidali k iniciativě koalice Spolu.
Dostali se tak nejen zbytečně do vleku této koalice, s jejími poněkud prázdnými morálními výzvami, aby se hlasování o nedůvěře uskutečnilo stůj co stůj, protože je prý třeba zaujmout jasné stanovisko k neúspěšné vládě vedené trestně stíhaným premiérem. Původní smysluplná varování Pirátů, že by Zeman mohl do voleb natropit ještě daleko více škod, pokud by si vytvořil vlastní vládu, než kolik jich může natropit Babišova vláda, kamsi zmizela. Zřejmě usoudili, že by to vyžadovalo příliš mnoho namáhavého vysvětlování.
Obě koalice se také dobrovolně vydaly do rukou komunistů. Šance na úspěch při hlasování o nedůvěře vládě existovala totiž jen za předpokladu, že se k iniciativě přidá KSČM. V obecnější rovině pak obě koalice musely spoléhat na strany, které považují za nedemokratické—Okamurovu SPD a KSČM.
Komunisté si obě koalice takříkajíc „povodili“. Vypověděli nejprve spolupráci s vládou, a naznačovali přitom, že budou hlasovat pro nedůvěru, ale jakmile se obě koalice rozhodly hlasování vyvolat, změnili taktiku. Musejí se prý poradit se svojí členskou základnou, rozhodnou se až těsně před hlasováním. Na měsíc tak získali mediální pozornost, zatímco obě koalice čekaly na jejich rozhodnutí a utápěly se v opakování obsahově prázdných prohlášení o tom, proč čtyři měsíce před volbami není možné nechat Babišovu vládu dovládnout.
V den hlasování KSČM oznámila, že její poslanci odejdou ze sálu, což znamenalo, že Babišova vláda přežije. Sněmovní schůze tak byla zredukována na řečnění opozičních poslanců, které už jsme stokrát slyšeli, a které bylo vzhledem k předem jasnému neúspěchu hlasování o nedůvěře pro veřejnost u televizních obrazovek svým způsobem přehlídkou politické marnosti.
Jako málo schopné jednat takticky a domýšlet všechny důsledky vyjevilo přetahování o hlasování o nedůvěře sice obě koalice, ale poškodilo zejména koalici PirStan, protože ta v celé záležitosti měnila stanoviska, a nakonec byla vnímána zejména právě ona jako uskupení, které poté, co se dostalo do vleku koalice Spolu, skončilo následně i ve vleku KSČM.
Maskulinní obraz strany
Obraz Pirátů poškodilo i poněkud bombastické představení lídrů krajských kandidátek koalice PirStan v Mánesově parku, se Strakovou akademií v pozadí. Představilo se 14 mužů středního věku a jen jedna žena—Olga Richterová v roli jedničky pražské kandidátky.
Z hlediska PR to bylo dosti devastující politické představení. Strana, která se do té doby prezentovala jako progresivní uskupení, reflektující aspirace zejména mladších generací, vyslala v přímém televizním přenosu k české veřejnosti zprávu, že pokud jde o rovnost mužů a žen, jsou Piráti i STAN v podstatě konzervativní. Zatímco pro STAN to vzhledem k jejich profilu spíše usedlého pravicově-liberálního uskupení nebyl až takový problém, pro Piráty ano.
Na sociálních sítích se okamžitě vyrojila řada ironických komentářů—zejména z řad levicových voličů. Jinými slovy: obraz, který zejména Piráti v podobě představení krajských lídrů koalice PirStan nabídli, dost oslabil pirátské snahy prezentovat se jako strana změny.
Opatrné našlapování okolo prezidenta
Pirát si uškodili i jistou změnou taktiky poté, co se koalice PirStan vyšplhala v průzkumech stranických preferencí do jasného vedení. Začali se chovat opatrněji, jako by se už jejich předseda Ivan Bartoš viděl v premiérském křesle. Někteří jejich kritici je obviňují z toho, že ve snaze dál navyšovat procenta v stranických preferencích začali se chovat jako „catch-all“ strana, což je ovšem v přímém rozporu s tím, jak a proč do politiky šli, a jaký segment společnosti primárně oslovují.
Bartoš se kupříkladu setkal s prezidentem Zemanem s vysvětlením, že je prý třeba mluvit se všemi politickými hráči. Kdyby se z tohoto setkání vynořil s tím, že Zemanovi jasně sdělil, že pokud bude po volbách čachrovat s volebními výsledky tak, aby znovu dostal do premiérského křesla Andreje Babiše, budou Piráti iniciovat ústavní kroky, které mohou mít pro Zemana vážné důsledky, vnímala by schůzku ta část veřejnosti, které s Piráty sympatizuje, možná jako pozitivní signál. Takto zůstala jen pachuť.
Když prezident před několika dny napadl sexuální menšiny a hnutí na obranu ženských práv, přičemž zašel tak daleko, že odznačil lidi, kteří si dali změnit pohlaví za „bytostně odporné“, někteří politici Pirátů sice reagovali kriticky, ale strana jako celek promeškala příležitost ukázat, že pokud bude v čele vlády, jsou takovéto výroky prezidenta zcela nepřijatelné.
V obecnější rovině promeškali Piráti příležitost ukázat jasně , kde stojí coby strana mladých, nezatížená českým postkomunismem, ve vztahu k právům žen a menšin. Byla to skvělá příležitost zopakovat svoji podporu pro ratifikaci Instanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách, jakož i příležitost profilovat se znovu jasně jako uskupení podporující manželství párů stejného pohlaví.
Jinými slovy: po skandálních výrocích hlavy státu měla následovat tisková konference vedení strany, během níž by Piráti coby dnes sociálně nejprogresivnější česká politická strana prezidentovy výroky odsoudili, ale také ukázali, kde stojí ve vztahu k různým menšinám. A jelikož Zeman zasadil svoje slova do kontextu podpory pro režimViktora Orbána v Maďarsku, nabízela se Pirátům také šance říci jasně, jak se na nedemokratické chování Orbána dívají, popřípadě, co to může znamenat pro budoucnost Visegrádské skupiny.
Utlumený konflikt s Babišem
Piráti sice pokračují v tlaku na Andreje Babiše kvůli jeho konfliktu zájmů, ale z jejich aktivit v poslední době jako by vyprchal tah na branku. A to přesto, že Evropský parlament schválil rezoluci odsuzující Babiše, a Evropská komise zveřejnila oficiální znění svého auditu, který konstatoval, že je Babiš v konfliktu zájmů a Česká republika bude čelit sankcím, pokud se k premiérově konfliktu zájmů nepostaví čelem.
Část veřejnosti nejspíš čekala, že právě Piráti, kterým kvůli jejich předchozím aktivitám i šanci, že ho porazí, nemůže Babiš přijít na jméno, se jasně postaví do čela domácích politických sil, které budou nekompromisně požadovat, aby české úřady vyvodily z auditu EK i rezoluce EP důsledky.
Piráti také jednali poměrně defenzivně, když je Babiš lživě obvinil z plánů zdaňovat prázdnou bytovou plochu s tím, že do uvolněných prostor hodlají stěhovat migranty. Anebo když prohlásil, že se chystají uzákonit polyamorické vztahy. Vyzvali ho sice v předžalobní výzvě k omluvě, a když to odmítl, oznámili, že podají žalobu, jenže to jsou právní kroky, na jejichž dopady se může čekat měsíce.
Na místě byla spíše okamžitá politická ofenziva, jasně odkrývající Babišovy výroky jako nestoudné lži. To vše bylo možné zasadit do širšího kontextu Babišových přibývajících problémů. Takto se Babišovi, zdá se, podařilo do hlav některých voličů zasít pochybnosti: na každém šprochu pravdy trochu.
Piráti také do jisté míry zklamali tu část veřejnosti, která si je spojuje se zelenou agendou. Místo toho, aby využili—i ve světle vrbětické kauzy–tahanice okolo dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech k jasnější obhajobě alternativních zdrojů s tím, že zvyšování závislosti země na jaderné energetice je slepá ulička, požadují od premiéra a vlády „záruky“, že se z Dukovan nestane černá díra na peníze daňových poplatníků.
Jinými slovy: samotnou dostavbu Dukovan neodsoudili, jen předkládají vládě nerealistické požadavky. Vůči dostavbě dukovanského molocha tak vlastně chybí na české parlamentní scéně opozice.
Piráti mají samozřejmě ještě šanci některé z výše uvedených možných důvodů pro pokles jejich preferencí napravit, ale museli by se začít chovat razantněji a jasněji, souladu se jejich identitou, kterou lze dnes nejlépe definovat jako levicově liberální. Jejich snahy „vyvažovat“ mezi jejich původním, radikálnějším voličským jádrem a umírněnějšími voliči, z nichž některé by zřejmě rádi odlákali hnutí ANO, zatím nefunguje, přičemž hrozí, že zatímco některé z původních voličů budou dál ztrácet, nové nezískají.
Deník Referendum, 2.7.2021