Chaos, který doprovázel odchod amerických vojenských jednotek z Afghánistánu, bude v kontextu americké domácí politiky časem považován jen za politickou kaňku, nikoliv za politické fiasko prezidenta Joe Bidena.
Samotné ukončení americké mise v Afghánistánu po dvaceti letech většina americké veřejnosti už teď spíše oceňuje. Až opadnou emoce rozvířené televizními záběry z kábulského letiště, odchod USA z Afghánistánu bude americkou veřejností vnímán jako správný krok.
Když tedy teď slyšíme od Bidenových kritiků, že jak ukončení afghánské mise, tak zejména chaotický odchod z Afghánistánu, výrazně poznamenají příští volby do Kongresu, je to spíše jen zbožné přání. Biden ve svém projevu po odchodu posledních amerických jednotek z Afghánistánu dobře vystihl, co si myslí většina Američanů: bylo načase ukončit nekonečnou válku, a když už bylo takové rozhodnutí přijato, bylo potřeba se vyhnout i nekonečnému odcházení amerických jednotek.
Podle něj je načase bojovat nikoliv s hrozbou starou dvacet let, ale zaměřit se na hrozby současné. Odchodem z Afghánistánu si USA rozvázaly ruce, aby přesně cílenými útoky zasahovaly proti teroristům globálně, tam kde skutečně momentálně budují základny, a neztrácely lidské životy i obrovské finanční prostředky nekonečnou okupací země, k jejíž možné úplné transformaci v moderní demokratický stát nemá západní společenství vůli.
Bidenova administrativa se samozřejmě při odchodu dopustila chyb—kupříkladu špatně odhadla rychlost, s níž zkolabovala afghánská armáda a s níž se Talibán zmocnil kontroly nad celým Afghánistánem. Jenže ty budou v americké kampani před volbami do Kongresu příští rok, i v prezidentských volbách v roce 2024, hrát už jen okrajovou roli.
Mnohem podstatnější bude, zda se Bidenovi podaří úspěšně dokončit proces schvalování dvou obřích finančních injekcí, kterými chce rozhýbat ekonomiku, zmodernizovat americkou infrastrukturu a zavést po devastující koronakrizi celou řadu nových sociálních programů.
Obě komory amerického kongresu už schválily obří rozpočet ve výši více než tří biliónů dolarů, z něhož chce Biden financovat nové sociální a ekonomické programy. Zákon nyní ještě musí projít dohadovacím řízením mezi oběma komorami amerického kongresu, a může samozřejmě ještě narazit, ale pokud nakonec úspěšně dorazí na stůl prezidenta k podpisu, spustí se lavina vpravdě revolučních ekonomických a sociálních změn, které budou mít na výsledky příštích voleb mnohem větší dopady než odchod z Afghánistánu.
Možná ještě větší dopad může mít zákon, jímž chce Biden modernizovat už leckde zastaralou americkou dopravní infrastrukturu a posunout USA k zelené ekonomice. Demokraté s pomocí části Republikánů už schválili v Senátu financování tohoto programu ve výši jednoho biliónu dolarů, a očekává se, že projde i Sněmovnou reprezentantů.
Pokud se tak stane, lze už v příštím roce očekávat vznik velkého počtu nových pracovních míst a celkové oživení americké ekonomiky. To americká veřejnost přijme nepochybně pozitivně. Zárověň ale bude Biden muset čelit v konfrontaci s Republikány obviněním, že obří intervence federální vlády jsou v americkém kontextu příliš levicové a svým objemem přemrštěné.
Bude to právě debata o tom, jak moc má federální vláda zasahovat do ekonomiky jako investor, a zda si USA mohou obří finanční injekce na dluh dovolit, která rozhodne o výsledku příštích voleb. K jaké interpretaci se většina americké veřejnosti přikloní, ale budeme vědět až někdy v polovině příštího roku.
ČRo Plus, 2.9.2021