Právě skončené volby do Poslanecké sněmovny mají potenciál zásadně proměnit českou politickou mapu. Skutečnost, že nyní mají ve Sněmovně jasnou většinu dvě koalice tvořené stranami, které se hlásí k liberální demokracii a spojenectví se Západem, a vystupují proti populismu, znamená, že i když sestavením vlády pověří prezident Zeman Andreje Babiše, nebude se opakovat scénář z konce roku 2017 a začátku roku 2018.
Zeman tehdy jmenoval Babiše do čela menšinové vlády, ač věděl, že nezíská důvěru Sněmovny. Načež nechal tuto vládu vládnout více než šest měsíců s tím, že se musí najít jedna nebo dvě strany, které by s Babišem vládly. Jak víme, to se podařilo, když sociální demokracie nakonec vstoupila do vlády, zatímco komunisté se rozhodli vládu podporovat z poslaneckých lavic.
To nyní nebude skoro jistě možné nejen proto, že prezident není v takovém zdravotním stavu, aby mohl natahovat lhůty a počkat si, zda se některá ze stran antibabišovského tábora podvolí jeho tlaku. Pokud obě koalice zůstanou jednotné, nemá současná situace pro duo Zeman-Babiš vítězné řešení.
Koalice si potřebu jednoty dobře uvědomují, takže jen několik hodin po skončení hlasování vydaly memorandum, v němž jednotu deklarují, a vyzývají prezidenta, aby jmenoval premiérem lídra vítězné koalice Spolu Petra Fialu. Zdá se, že zásadnější pnutí mezí nimi nevyvolalo dokonce ani voličské kroužkování na kandidátkách obou koalic, jehož největší obětí byli v rámci koalice PirStan Piráti, a z něhož na úkor svých koaličních spojenců v koalici Spolu významně profitovali lidovci.
Společná sněmovní většina, kterou podtrhly deklarací jednoty v povolebním memorandu, oběma koalicím umožňuje, aby tlačily prezidenta ke zdi, pokud jejich většinu nebude chtít uznat. Mohou mu vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu dokonce hrozit zbavením prezidentských pravomocí podle článku 66 ústavy, k čemuž jim stačí prosté většiny v obou komorách parlamentu.
Mohou též obsadit křeslo předsedy Sněmovny, který může sehrát klíčovou roli při případném předčasném odchodu prezidenta. Pravomoci prezidenta se v takovém případě rozdělí mezi premiéra a předsedu Sněmovny, přičemž právě předseda Sněmovny jmenuje nového premiéra.
Situace je tak pro dosavadně perfektně fungující mocenské duo Zeman-Babiš v podstatě bezvýchodná. Obě koalice mají nástroje, jak se bránit případným pokusům prezidenta nechat Babiše opět dlouho vládnout bez důvěry.
Tyto volby ale mají hlubší dopady, než jen výsledky, které jsou faktickou porážkou Babiše. Ten koneckonců ve srovnání s minulými volbami přišel jen o zhruba dvě procenta voličů. Jsou také katastrofou pro dosavadní parlamentní levici, přičemž komunisté mají jen malou šanci, že vstanou z politického popela.
Další důležitou zprávou je faktická prohra nacionalistické pravice. Výsledky Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury jsou slabší, než se čekalo, žádná jiná podobná strana se ani nepřiblížila k pětiprocentní hranici. Tato část politického spektra, zdá se doplatila, že na relativně malém dvorku bylo příliš mnoho kohoutů.
V nejobecnější rovině jsou výsledky českých voleb obratem v trendech, kterých jsme byli svědky ve střední Evropě. Vítezství stran hájících liberální demokracii nad dosud většinovým táborem tvořeným nacionalistickými populisty, krajní pravicí a postkomunistickou levicí vysílá důležité poselství do Evropy. Obavy, že naše země půjde ve šlépějích Maďarska a Polska jsou, zdá se, zažehnány.
Pokud budou chtít ovšem strany hájící liberální demokracii svoje vítězství zacementovat, bude pro ně důležité zvládnout ještě jeden úkol: musí pomoci ke zvolení prezidentovi, který bude hájit podobné hodnoty jako ony.
ČRo Plus, 10.10.2021