Vážné onemocnění prezidenta, které mu znemožňuje vykonávat jeho pravomoci, nemuselo vyústit do politických tahanic a kontroverzí, kdyby existovala právní úprava, podle níž by se postupovalo.
Jednou z příčin současné krize je špatná komunikace. Lidé z prezidentova hradního okolí tajili informace, mlžili a dokonce lhali. Ústřední vojenská nemocnice v čele s jejím ředitelem a prezidentovým ošetřujícím lékařem v jedné osobě pro změnu nevěděla, co přesně může bez pacientova souhlasu, nebo souhlasu jeho rodiny, sdělit veřejnosti a ostatním ústavním činitelům.
Tomuto problému by bylo do budoucna možné předejít zákonem stanovujícím, že zdravotní stav hlavy státu má posuzovat lékařské konzilium. Vzhledem k významu prezidentské funkce by neměl o zdraví prezidenta informovat je ošetřující lékař, na němž tak navíc leží neúměrná odpovědnost, ale kolektivní lékařský orgán.
Je dobře, že se konzilium nyní vytváří ad hoc, ale ideální by bylo, aby fungovalo trvale a pravidelně informovalo, v obecné rovině, o prezidentově zdravotním stavu po každé prohlídce či v případě hospitalizace.
Dalším užitečným opatřením by bylo přijetí zákona, který by stanovil, že kancléř a další lidé z okolí prezidenta, musejí mít bezpečnostní prověrku, jinak nemohou na Hradě pracovat. Kdyby taková právní úprava existovala už nyní, nemohl by nyní dění okolo prezidenta režírovat trestně stíhaný kancléř, který neprošel bezpečnostní prověrkou.
Prověřeni Národním bezpečnostním úřadem, který prověrky provádí, by měli být i všichni poradci prezidenta, kteří sídlí na Hradě nebo s prezidentem cestují na zahraniční cesty. Skutečnost, že pravděpodobně nejvlivnějším poradcem prezidenta je podnikatel Martin Nejedlý, který není nijak prověřen, ačkoliv má kancelář na Hradě a s prezidentem cestuje, a má tedy chtě nechtě přístup k citlivým informacím, je skandální. To, že tento neprověřený poradce, o jehož úzkých vazbách na Rusko se otevřeně mluví, měl dokonce několik let diplomatický pas, je naprostým selháním českého státu.
Současná krize okolo prezidenta skýtá i ponaučení, které se týká ústavy. Ta totiž nepamatuje na jeden aspekt situace, v níž se právě nacházíme: tedy, že po skončení funkčního období Sněmovny po volbách neexistuje až do ustavení nové možnost aktivovat článek 66 ústavy, na jehož základě jsou prezidentovy pravomoci kvůli jeho neschopnosti vykonávat úřad dočasně převedeny na premiéra a předsedu Sněmovny.
V době absence Sněmovny může sice přijímat zákonná opatření Senát (přičemž Sněmovna je po svém ustavení musí posoudit), ale podle ústavních expertů nemůže Senát v době, kdy nová Sněmovna nebyla ještě ustavena, sám aktivovat článek 66. Lze si přitom představit situaci, že se ustavující schůze nové Sněmovny vleče týdny či měsíce, přičemž prezident není schopný vykonávat svoji funkci.
Což nás přivádí k poslednímu ponaučení z krize okolo zdraví prezidenta. Článek 66 by měl být chápán spíše jako jakási prezidentská neschopenka, než jako akt okolo, kterého je třeba opatrně politicky našlapovat. Prezidentovy pravomoci jsou pro chod státu důležité, nejen když se formuje nová vláda. Hlava státu též podepisuje zákony, jmenuje soudce, přijímá nové velvyslance. A je vrchním velitelem ozbrojených sil.
Když ostatní ústavní činitelé a politici tvrdí, že není třeba s aktivací článku 66 spěchat, i když mají v ruce zprávu, že prezident není, a několik týdnů nebude schopný vykonávat úřad, vytvářejí dojem, že se provoz státu v některých důležitých oblastech souvisejících s činností prezidenta může klidně zastavit. Nemělo by tomu tak být, a i v tomto ohledu by se tedy měla česká politická scéna ze současné krize ponaučit.
ČRo Plus, 28.10.2021