Jednací řád Sněmovny potřebuje změny

Obstrukce, k nimž se v Poslanecké sněmovně uchýlilo hnutí Svoboda a přímá demokracie, v podstatě paralyzovaly práci Sněmovny. SPD se nejprve podařilo zmařit projednávání zákona o korespondenční volbě, následovaly obstrukce při projednávání pandemického zákona.

Nová vláda slíbila při svém nástupu změnu. Tu lze samozřejmě definovat poměrně široce, ale jisté je, že vláda veřejnost jen těžko přesvědčí, že přináší změny, pokud se její legislativní iniciativy budou stávat obětí radikální poslanecké menšiny, která je s pomocí obstrukcí jednoduše zablokuje.

Obstrukce se používají jako nástroj politického boje v té či oné míře v podstatě v každém parlamentu demokratického světa. Jenže většinou mají především symbolický význam: parlamentní menšina s jejich pomocí ukazuje, že s tím či oním zákonem nesouhlasí do té míry, že je ochotná kvůli tomu paralyzovat po určitý čas jednání zákonodárného sboru. Pokud ale většinu nepřesvědčí nebo nerozdrolí její jednotu, existují mechanismy, jak obstrukční chování ukončit, a umožnit zákonodárcům hlasovat.

Jednací řád dolní komory českého parlamentu bohužel příliš mnoho takových brzd nemá. Sněmovní většina může sice kupříkladu odhlasovat, že zkrátí pro tu kterou schůzi diskuzní příspěvky jednotlivých poslanců, ale i k tomu je třeba se nějakým způsobem přes obstrukce propracovat.

Nabízí se otázka, zda by délka projevů nejen řadových poslanců, ale i politiků s takzvaným přednostním právem, neměla být pevněji regulována samotným jednacím řádem Sněmovny. Je tomu tak v některých zemích na západ od nás, a demokracii to nikterak neomezuje.

Pokud daný poslanec či poslankyně nedokáží svůj postoj k projednávané otázce jasně sdělit během několika minut, je zřejmé, že svůj projev uměle natahují. Buď proto, že je-li dané jednání zákonodárného sboru vysíláno televizí, prostě exhibují před televizními kamerami, anebo proto, že se fakticky snaží zmařit samotné hlasování.

Jak nedávno připomněl ústavní právník Jan Wintr, excesivní využívání obstrukcí je hrozbou pro samotnou demokracii. U nás podle něj ke zneužívání obstrukcí přispívá zastaralý jednací řád, který se fakticky nezměnil od roku 1995.

Wintr souhlasí, že parlamentní menšina má mít občas právo se uchýlit k radikálnímu vyjádření nesouhlasu s tím či oním zákonem, ale zákonodárný sbor má mít možnost o zákonech nakonec hlasovat. Pokud většina odhlasuje zákon, který je v nesouladu s ústavou, máme silný a nezávislý Ústavní soud, na nějž se může menšina obrátit.

Možností, jak jednací řád Sněmovny upravit tak, aby obstrukce nebyly zneužívány způsobem, jakým to předvedlo v minulých dnech hnutí SPD, je celá řada. Wintr před několika dny publikoval v nakladatelství Auditorium knihu na toto téma pod názvem Proměny parlamentní kultury. Uvádí v ní řadu příkladů, kupříkladu ze sousedního Rakouska, jak se lze bránit obstrukcím a jednání parlamentu celkově zpružnit.

Současná vládní koalice by se mohla některými těmito příklady a doporučeními ústavních expertů inspirovat a pokusit se je prosadit. Mluví-li koalice o změně, zasloužíme si dozajista i na parlamentní půdě něco lepšího, než čeho jsme svědky v podobě mnohahodinových projevů poslanců nesystémové strany.

Nebude-li vláda schopná svoje hlavní legislativní iniciativy ve Sněmovně prosazovat, je dost pravděpodobné, že to voliči vyhodnotí tak, že je slabá. K tomu, aby se tak nedělo, by přitom stačilo, aby současná vládní koalice využila svých většin v obou komorách parlamentu k nastavení takových pravidel jednání parlamentu, zejména Sněmovny, které nejen ji, ale České republice jako celku umožní pohnout se vpřed.

ČRo Plus, 3.2.2022

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..