Nedávný lidovecký sjezd byl téměř selanka. Nekonaly se velké debaty o dalším programovém směřování strany či stranických reformách. Do čela byl opět zvolen Marian Jurečka, který byl jediným kandidátem.
Zdánlivě nebyl ke změnám důvod. Lidovci v loňských říjnových volbách do Sněmovny získali 23 poslaneckých mandátů, což je největší počet křesel pro stranu od vzniku samostatné České republiky. V Senátu zůstávají s 12 křesly jedním z nejvlivnějších uskupení. A navzdory celkové ztrátě 5 mandátů v krajských volbách v roce 2020 ve srovnání s těmi předešlými, mají solidní zastoupení i v krajských zastupitelstvech. Jihomoravský kraj dokonce vede lidovecký hejtman.
Pro stranu velikosti KDU-ČSL jsou relativním úspěchem i dvě křesla europoslanců. A lidovci, s jejich rozvětvenou sítí místních organizací, si počínali–už tradičně–dobře i ve volbách do místních zastupitelstev v roce 2018, i když ve srovnání s volbami v roce 2014 ztratili v celkovém součtu stovky mandátů.
Při zběžném pohledu tedy není důvod pro radikálnější změny. Jenže to platí, jen pokud výše zmíněné údaje nedáme do patřičného kontextu.
Tím nejdůležitějším je skutečnost, že lidovci získali 23 poslaneckých mandátů pouze zásluhou jejich vstupu do koalice Spolu, kterou kromě nich tvoří občanští demokraté a TOP 09. Koalice jako celek uspěla, jenže kdyby lidovci kandidovali samostatně, KDU-ČSL by možná ve Sněmovně vůbec nebyla, protože její preference dlouhodobě stagnují okolo pěti procent.
I po volbách se preference křesťanských demokratů pohybují pod hranicí pěti procent. Zásluhou volební aritmetiky uvnitř koalice Spolu jsou ve Sněmovně co do počtu mandátů sice třetí nejsilnější stranou vládnoucí pětikoalice, ale pokud jde o voličskou podporu jsou v nejslabší vládní stranou.
Důvod jejich malé podpory u voličů spočívá v kombinaci demografie a neochoty stranu modernizovat. Lidovce podporují převážně starší voliči, vysoký je i průměrný věk jejich členské základny, který se blíží sedmdesátce.
Strana má tedy stejný problém, který v minulých volbách přispěl k odchodu komunistů i sociálních demokratů ze Sněmovny. I tyto strany vsadily na starší voliče i členstvo a téměř neoslovovaly mladší voliče.
I lidovci se chovají, jako by o mladé voliče s modernějším pohledem na svět neměli zájem. Drží se dál konzervativních témat, jako je ochrana tradiční rodiny, a Jurečka dokonce sní o tom, že by ministerstvo práce a sociálních věcí mohlo mít slovo rodina ve svém jméně. Vlnu údivu vyvolalo zjištění, že si jeho ministerstvo nedávno přizvalo ke spolupráci i ultrakonzervativní spolek Aliance pro rodinu, který brojí proti genderové politice.
Proti té se ostatně vymezuje i KDU-ČSL. Kupříkladu Istanbulskou smlouvu o potírání násilí na ženách odmítá podpořit i proto, že prý „umožňuje podporu genderové ideologie, například zpochybňováním přirozené rodiny.“ Lidovci se také vyhýbají kritice politiky orbánovského Maďarska, které razí konzervativní národovecký populismus a omezuje práva menšin, včetně těch sexuálních.
Netřeba dodávat, že s touto politikou, která je o poznání konzervativnější než třeba politika lidovců v Rakousku či křesťanských demokratů v Německu, čeští lidovci jen těžko přilákají mladší voliče. Jejich současné silné postavení ve Sněmovně tak může být labutí písní, zejména pokud by se ODS rozhodla do příštích voleb jít samostatně.
ČRo Plus, 28.4.2022