EU a NATO dplácejí v ukrajinské krizi na svoje slabá místa

Snahy západního společenství potrestat Rusko za jeho vojenský vpád na Ukrajinu narážejí na neochotu Maďarska jasně podpořit protiruské sankce Evropské unie a na turecké výhrůžky, že zablokuje  vstup Finska a Švédska do Severoatlantické aliance.

To, že se slabými články západní jednoty ukázaly být Maďarsko a Turecko není přitom velkým překvapením. Obě země mají dlouhodobě problémy s demokracií i dodržováním principů lidských práv. Přesto zůstaly členy západních aliancí, které vyžadují respekt pro demokracii a právní stát v té které zemi jako podmínku pro vstup do nich.

V případě Turecka existovaly vždy—i před nástupem současného autoritářského prezidenta Erdogana–pochybnosti, zda politika země plně odpovídá západním demokratickým standardům. Když bylo do NATO v roce 1952 přijato, převážily ale pragmatické úvahy: Turecko je velká země, s tradičně silnou armádou.

Navíc se mělo zato, že bude-li členem aliance společně s Řeckem,  otupí se tak ostří nevraživosti mezi oběma zeměmi. Mnozí též věřili, že členství v NATO bude přispívat k  demokratizaci zemí, které snad v okamžiku vstupu nebyly vzorovými demokraciemi.

Ani NATO, ani Evropská unie nemají mechanismy pro vyloučení členů, které se od demokratických pravidel hry odchýlily. Turecko tedy nemohlo být, ani teoreticky, z NATO vyloučeno. Nestalo se tak ani po vojenských převratech v roce 1960, 1971 a 1980.

A ani poté, co v něm pod vládou Erdogana začaly slábnout demokratické standardy a dokonce koketovalo s vojenskou spoluprací s Ruskem. Nyní pro změnu zneužívá svého členství k vydírání dvou příkladných demokracií, kterými jsou Finsko i Švédsko, jen kvůli tomu, že nemají stejné názory jako Erdogan na otázku, které organizace považovat za teroristické.

Maďarsko nemůže být zase vyloučeno z EU, ačkoliv už několik let pod vládou Viktora Orbána nedodržuje principy právního státu a porušuje hodnoty EU. Unie má sice na rozdíl od NATO v podobě článku7 svých smluv alespoň mechanismus, jímž takovou zemi zbavit hlasovacích práv, jenže Maďarsko mělo doposud v podobě Polska, které má vlastní problémy s dodržováním principů právního státu, spojence, který avizuje, že při případném hlasování v Evropské radě o suspendování hlasovacích práv Maďarska uplatní právo veta.

V tomto kontextu se jeví bohužel jako poněkud bezzubá slova českého ministra zahraničí Jana Lipavského, že maďarské odmítání šestého balíčku sankcí proti Rusku, které obsahuje embargo na dovoz ruské ropy do konce tohoto roku, je nepřijatelné.

Neměly by ostatní země visegrádského uskupení reagovat na maďarské kroky, z nichž blokování šestého baličku protiruských sankcí je jen posledním případem, kdy Maďarsko fakticky jedná jako pátá kolona Moskvy v EU, přeci jen jasněji, než jen verbálními odsudky?

Na rozdíl od NATO a EU ostatním zemím Visegrádu nic nebrání v tom, aby spolupráci s Maďarskem zmrazily. A Polsko, které je v čele protiruského tažení v Evropě, by mohlo přinejmenším pohrozit, že případné suspendování hlasovacích práv Maďarska nemusí chtít ve světle maďarského chování v ukrajinské krizi nutně zablokovat. 

Jisté je, že západní země, které zakládaly NATO a EU podcenily možnost, že některé země se slabými demokratickými tradicemi se mohou stát problémem. Je samozřejmě možné, že jak Erdogan tak Orbán především vydírají, a nakonec se ve světle ústupků a finančních injekcí západních zemí umoudří. Bohužel to ale není způsob, jakým by organizace tvořící páteř západní bezpečnosti a prosperity měly fungovat. Zejména v době, kdy mají být akceschopné.  

ČRo Plus, 19.5.2022

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..