Českou politiku čekají zásadní změny

Podzim tohoto roku bude nejspíš posledním obdobím, v němž se ještě udrží současná architektura českého politického systému. Nejdůležitějším katalyzátorem nadcházejících změn bude už za pár měsíců rozhodnutí Andreje Babiše, zda bude kandidovat na post prezidenta. A následně samotný výsledek prezidentské volby.

Současné rozložení sil na české politické scéně je inherentně nestabilní, protože vzniklo v reakci na Babišovo působení v politice, zejména v reakci na jeho nástup do funkce premiéra. Vládní pětikoalice byla vytvořena, a drží ještě stále pohromadě, z větší části právě kvůli Babišovi. Bez toho, že si opoziční strany uvědomily, že Babiše mohou politicky porazit, jen když se spojí, by současná koalice nikdy nevznikla.

Babiš také sehrál zásadní roli v propadu české levice, která je nyní mimo Sněmovnu. Zatímco v případě komunistů existovaly pro jejich propad i další důvody, a strana se do Sněmovny už jen těžko vrátí, sociální demokracie se ocitla mimo Sněmovnu zejména kvůli tomu, že ji Babiš nejprve odlákal svým levicovým populismem značnou část voličů, načež strana dílo zkázy dokonala tím, že šla s Babišem do vlády.

Prezidentská volba

Už Babišovo rozhodnutí, které hodlá oznámit na začátku listopadu, zda bude v prezidentské volbě kandidovat, zásadně poznamená další vývoj české politiky. Pokud se pro kandidaturu rozhodne, bude to samo o sobě mít několik dopadů, které všechny  mají potenciál být začátkem nemalých změn na české politické scéně.

Další politický vývoj u nás poznamená zásadním způsobem jak případné Babišovo vítězství, tak Babišova prohra. Zatímco vítězství by znamenalo jeho odchod z čela hnutí ANO, jeho prohra by z něj v případě dalšího působení v čele ANO udělala mnohem slabšího politika.

ANO není autonomní politický subjekt, který by měl velké šance bez Babiše přežít. Se svým stvořitelem a faktickým vlastníkem coby vůdcovské hnutí stojí a padá.

Ačkoliv se v řadách ANO vynořilo několik talentovaných politiků, všechny charakterizuje to, že jsou fakticky Babišovými výtvory a nástroji jeho politiky. ANO má tak pod případným vedením někoho, jako je Karel Havlíček, Alena Schilerová nebo Ivo Vondrák, jen malou šanci udržet si svoje současné postavení nejsilnějšího politického subjektu, i kdyby ho Babiš podporoval z Hradu. Coby ideově nesourodý subjekt, který nespojuje žádná ideologie, nýbrž jen osoba vůdce, bude spíše čelit riziku rozpadu.

Negativní dopady na hnutí ANO by měla i Babišova prohra v prezidentské volbě. Nejen kvůli samotné porážce, která by z něj udělala mnohem slabšího politika, ale také proto, že mezi těmi kandidáty na prezidenta, kteří mají šanci zvítězit, není žádný výrazný spojenec Babiše. Nemalá část Babišova politického úspěchu v letech 2013  až 2021 byla spojena s prezidentem Milošem Zemanem, který se stal jeho spojencem.

Zeman ovšem na jaře příštího roku každopádně v prezidentském úřadě skončí, a jeho nástupce, nebude-li to sám Babiš, bude mít k hnutí ANO jiný postoj. Nemusí být nutně spojencem současné koalice, ale také už nebude na rozdíl od Zemana umetat politické cestičky Babišovi a jeho politickému komparsu.

Pokud se Babiš prezidentské volby nakonec vůbec nezúčastní, předurčí další vývoj na politické scéně to, zda dodrží své předsevzetí skončit po uplynutí současného dvouletého mandátu v čele hnutí ANO. Od sjezdu ANO na začátku tohoto roku, kde oznámil, že už nebude příště do čela hnutí kandidovat, ba se sni nebude ucházet o poslanecký mandát, zatím opakuje, že tentokrát svůj záměr v politice skončit dodrží.

Babiš v minulosti svoje sliby opakovaně porušil, což může udělat znovu, ale i kdyby v čele hnutí ANO zůstal, bude přeci jen působit v jiné politické konstelaci už kvůli tomu, že na Hradě, jak už bylo řečeno výše, nebude téměř jistě jeho spojenec. Navíc do příštích voleb zbývají tři roky, a jeho případné rozhodnutí dál zůstat v čele ANO by dál působilo jako tmel pro současnou vládní koalici.

Křehká vládní koalice

Vládní pětikoalice se začíná potýkat s rostoucím vnitřním pnutím, což se dalo čekat, vezmeme-li v úvahu, že na jedné straně koaliční škály stojí konzervativní ODS a na druhé progresivističtí, levicově-liberální Piráti. ODS ovšem toto pnutí posiluje svojí ekonomickou politikou, kterou dál na neoliberálních poučkách nízkých daní a okleštěného státu i v době, kdy by měl stát hrát rozhodující roli v souběhu několika krizí, a kdy státní rozpočet čelí bez zvýšení daní stále větším deficitům kvůli nečekaným výdajům spojeným s válkou na Ukrajině a energetickou krizí.

ODS je nyní ve vládní koalici osamocena ve svém odporu k přijetí eura—a to  i jen k zahájení příprav na přijetí eura u nás. A určitou nespojenost ostatních vládních stran lze zaznamenat, i pokud jde o její  politiku nízkých daní.

Příkopy mezi vládní stranami ale rostou, i pokud jde o kulturně-politická témata. Lidovci jsou v čele snah znemožnit u nás manželství pro všechny ústavním dodatkem, zatímco Piráti jsou hlasitými podporovateli zákona, který by takové manželství umožnil.

Obecně bude střet mezi konzervativními a liberálními stranami vládní koalice jen sílit. Už zasahuje i do zahraniční politiky, protože zatímco lidovci a ODS zavírají oči nad děním v Maďarsku a  Polsku, ostatní strany začínají mít s dosavadní českou politikou vůči dvěma visegrádským spojencům problémy.

Je stále jasnější, že koalici drží pohromadě mnohem více externí tlaky, než vnitřní programová koherence. Jedním z těchto externích faktorů je, jak už bylo řečeno, Babiš. Dalším je potřeba zhostit se úspěšně českého předsednictví EU. A třetím pak prezident Zeman.

 Všechny tyto faktory, které momentálně tvoří tmel, jenž drží koalici dohromady, mohou přitom na začátku příštího roku zmizet nebo oslabit. Na Hradě může usednout politik vyjadřující na rozdíl od Zemana spíše odmítavé postoje k ANO a SPD. Babiš může být na odchodu ze stranické politiky, a předsednictví EU bude za námi.

I kdyby ale Babiš nakonec na prezidenta nekandidoval a ve stranické politice dál zůstal, je otázkou, zda jeho zjevné oslabení způsobené odchodem Zemana, nebude stačit k tomu, aby se rozpory ve vládní koalici začaly otevřeně projevovat.

Dvě z pěti koaličních stran—TOP 09 a STAN–se nyní potácejí na hranici volitelnosti. Lidovci jsou dlouhodobě pod ní. Výsledky podzimních komunálních voleb přitom mohou tyto strany jen utvrdit v tom, že pokud chtějí dál hrát významnou roli v  české politice, musejí se sebou něco udělat.

Vynoří se také znovu otázka, zda Piráti mají dál zůstávat ve vládní koalici. Jejich preference začaly sice znovu růst, ale pokud se bude zhoršovat—i zásluhou ekonomické politiky ODS—ekonomická a sociální situace u nás, poroste tlak, aby Piráti, kteří mají na celou řadu věcí jiné názory než ODS, v koalici skončili.

Levice

Velkou neznámou je budoucnost demokratické levice, která po minulých volbách zcela zmizela ze Sněmovny. ČSSD zatím nedokázala pod vedením Michala Šmardy přijít s politikou, která by se viditelně a srozumitelně vymezovala proti současné vládě a zároveň byla schopná veřejnost přesvědčit, že se ČSSD už nikdy nespojí s Babišem.

I přesto preference ČSSD opět vystoupaly nad 5 procent. Je tedy zřejmé, existuje poptávka po levicové alternativě k současné vládní politice, a že mnozí voliči by uvažovali o návratu k ČSSD, kdyby její politika byla jasnější a údernější, než je tomu nyní.

ČSSD by také mohla profitovat z případného oslabení ANO, k němuž by, jak už bylo řečeno, bezpochyby došlo zejména v případě odchodu Babiše z čela hnutí. Levicoví voliči, kteří podporují Babiše, budou hledat nový politický domov, přičemž řada z nich se může chtít vrátit k ČSSD. Dilematem pro ČSSD bude, zda nabízet v takovém případě mírnější verzi levicového populismu ve snaze tyto vesměs starší a méně vzdělané voliče přitáhnout zpět, anebo se pokusit oslovit mladší generace.

V druhém případě by se ČSSD nabízela jako jedna z možností, která by ji už jen opticky tímto směrem posunula, spolupráce s Piráty a Stranou zelených. Strana by si ovšem musela udělat před tím důkladnou inventuru. V současnosti hledá spojence kupříkladu i v táboře populistického nacionalismu.

Jisté je, že se česká politika dá po novém roce do zrychleného pohybu. Profitovat z toho budou ty politické síly, které budou připraveny. Zatím se ovšem spíše zdá, že všichni jen pasivně vyčkávají.

Deník Referendum, 5.8.2022

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..