Volby do Sněmovny reprezentantů a části Senátu amerického Kongresu, stejně jako volby zhruba dvou třetin guvernérů států americké unie, měly podle předpovědí přinést zásadní vítězství pro Republikánskou stranu. Nakonec ale republikáni budou mít jen malou většinu ve Sněmovně reprezentantů. A o tom, která strana získá většinu v Senátu, rozhodne zřejmě až druhé kolo senátorských voleb v Georgii.

Výsledky voleb sice negativně ovlivní schopnost administrativy Joe Bidena vládnout, ale asi ne tolik, jak se očekávalo. Jen těsná republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů znamená, že Kevin McCarthy, který zřejmě bude zvolen mluvčím republikánské většiny, bude pod značným tlakem krajně pravicové menšiny ve straně, jejíž dvacetičlenná Frakce Svobody (Freedom Caucus), si bude klást nejrůznější podmínky pod hrozbou odepření podpory McCarthymu.

I jen malá většina ve Sněmovně reprezentantů samozřejmě dá republikánům možnost definitivně ukončit vyšetřování útoku na Kapitol  ze 6. ledna 2020.

A také využívat právo předvolávat si k výpovědím členy Bidenovy administrativy, či dokonce spustit proti Bidenovi pod nějakou záminkou impeachment.

Jenže s ohledem na prezidentské volby v roce 2024 budou muset být republikáni v tomto směru opatrní. Vyvolání procesu impeachmentu pod nějakou lacinou záminkou coby zjevné odplaty za to, že Sněmovna kontrolovaná  demokraty, hned dvakrát využila své většiny k impeachmentu Donalda Trumpa, by se mohlo republikánům vrátit jako bumerang. Už proto, že Trumpovy prohřešky byly mnohem závažnější než cokoliv, co by republikáni mohli „vymyslet“ proti Bidenovi.

Celkově bude poměr sil v Kongresu takový, že republikáni nebudou mít dostatek hlasů na to, aby přehlasovali prezidentská veta, pokud by se sami pokusili prosadit nové zákony. Ty by ostatně narazily i v Senátu, v němž demokratům zůstane silné postavení, možná i většina.

Trumpova porážka

Volby vyslaly poselství, které je krajně nepříjemné pro exprezidenta Donalda Trumpa. Většinově totiž selhali jím podporovaní kandidáti, kteří se vesměs museli přihlásit k jeho volební lží—tedy popírání výsledků prezidentských voleb v roce 2020.

Do Kongresu se sice dostalo několik prominentních tváří z Trumpova tábora, jako je třeba kongresmanka z Georgie Marjorie Taylor Greene, ale ve volebním klání prohráli téměř všichni kandidáti na guvernéry podpoření Trumpem. A je možné argumentovat, že v Senátu nakonec nezískali republikáni pohodlnou většinu i kvůli tomu, před čím varoval vůdce republikánské menšiny v Senátu Mitch McConnell—totiž, že kvalita kandidátů, které podpořil Trump, a pomohl jim vyhrát v republikánských primárkách, je tak nízká, že v samotných volbách neuspějí.

 

Trumpovou porážkou je také úspěšné znovuzvolení floridského guvernéra Rona DeSantise, který je považován za možného Trumpova vyzyvatele v boji o republikánskou nominaci na prezidenta. Trump už DeSantise varoval před tím, aby proti němu kandidoval s náznaky, že má proti němu připraveny kompromitující materiály. A dal mu i nelichotivou přezdívku DeSanctimonious, což značí pokrytec.

 

Jenže Trumpovy útoky jen těžko zvrátí trend, který je už viditelný nějakou dobu.  Zatímco má v Republikánské straně ještě pořád velký vliv, a značná část předních republikánů se bojí jít s ním do konfliktu, jeho pozice slábne. A vynořují se politici, jako je právě DeSantis, kteří by ho mohli porazit.

 

Výsledky voleb navíc povedou v Republikánské straně k přehodnocení strategie, v níž se stranickým kandidátům ve volbách vyplácela podpora Trumpovy volební lži. Už den po volbách začaly ve straně znít hlasy, že se musí od Trumpa odpoutat a vrátit se k tradiční republikánské agendě, nepoznamenané kultem Trumpovy osobnosti.

 

To, že Trump zjevně zamýšlí v roce 2024 kandidovat na prezidenta, je pro republikány špatná zpráva. Trump zůstává pro většinu americké společnosti nepřijatelný, a jeho případné střety s protikandidáty v primárkách mohou stranu značně poškodit. Jeho případná kandidatura by přitom byla obtížena nemalým počtem trestních stíhání, občansko-právních sporů a možná i soudních procesů.

 

A co Biden?

 

Problémem demokratů je poměrná neoblíbenost prezidenta Bidena. Ten sice uspěl s prosazením zákonů, které zásadně poznamenají USA v příštích desetiletích, a zapsal se tak do historie, ale podle mnoha Američanů se na něm příliš podepisuje vysoký věk. A jeho administrativa také zatím marně bojuje s vysokou inflací.

Ekonomický vývoj se samozřejmě může v příštích dvou letech obrátit s tím, jak se začnou projevovat účinky přijatých zákonů, doprovozených velkými finančními injekcemi do americké ekonomiky. Bidenova schopnost vést a absolvovat náročnou kampaň se ale bude spíše dál zhoršovat.

 

Biden už sám naznačil, že po právě proběhlých volbách zváží, zda bude znovu kandidovat. Pokud by se spokojil jen s jedním prezidentským obdobím, může zásadně změnit dynamiku prezidentského klání.

 

Hodně by přitom záleželo na tom, zda zůstal ve funkci prezidenta až do roku 2024, anebo by se prezidentského úřadu předčasně vzdal. Pokud by učinil, třeba ze zdravotních důvodů to druhé, nastoupila by do prezidentského úřadu automaticky viceprezidentka Kamala Harris, která by mohla pobyt v pozici nejmocnějšího politika světa využít k přípravě na prezidentskou volbu v roce 2024.

 

Harris ale není příliš populární, a Biden si je tak zřejmě vědom toho, že by svým předčasným odstoupením, což by Harrisovou posunulo automaticky do role hlavního kandidáta  na post prezidenta v roce 2024, mohl  zvýšit Trumpovy šance. Pokud by se tedy rozhodl sám v roce 2024 nekandidovat, nejspíš se bude snažit zůstat ve funkci až do konce současného volebního období, a otevřít tak dveře k plnohodnotným primárkám v Demokratické straně.

 

V té se už nějakou dobu hovoří o dvou hlavních možných nástupcích. Jedním je Pete Buttigieg, který je v současnosti ministrem dopravy. Druhým pak kalifornský guvernér Gavin Newsom. Vynořit se mohou ale  v případě, že by soutěž o Bidenova nástupce stala takříkajíc plně otevřenou, i další. Hned několik demokratických politiků si udělalo v právě proběhlých volbách jméno tím, že porazili republikánské kandidáty v obvodech, kde teoreticky neměli vyhrát.

 

Co je v sázce

 

Prezidentské volby v USA v roce 2024 mohou zásadně ovlivnit jak fungování americké demokracie tak mezinárodní situaci. Pokud by Trump kandidoval a vyhrál, bylo by to nejen vítězství zjevné lži nad tím, co se skutečně stalo v předešlých amerických volbách, ale také  by to vedlo k reinterpretaci útoku na Kongres ze 6. ledna  2020.

 

Pro Trumpa by bylo vítězství jasným signálem, že jestliže byl zvolen navzdory pokusu podkopat americkou demokracii, má dveře otevřené k dalším útokům na systém americké demokracie. Jak už varovala řada komentátorů a politologů, v ohrožení by byla samotná americká demokracie.

 

Trump by se také nepochybně pokusil o změnu zahraničně-politického kurzu. Pokud by do roku 2024 nebyla válka na Ukrajině už minulostí, dočkali bychom se nejspíš omezení, či úplného odmítnutí americké podpory Ukrajině. Ohrožena by byla i existence NATO. Bývalý poradce Trumpa John Bolton kupříkladu tvrdí, že se Trump v případě svého znovuzvolení v roce 2020 připravoval vyvést USA z NATO.

 

O budoucím vývoji nejen v USA a na celém světě může tedy rozhodnout nejprve to, zda republikáni najdou odvahu postavit proti Trumpovi silné kandidáty už do primárek. A pokud Trump v primárkách uspěje, zda demokraté najdou prezidentského kandidáta, který může Trumpa porazit. Biden, pokud by proti Trumpovi opět kandidoval on,  se bohužel může tentokrát jevit mnoha Američanům, i přes některé nesporné úspěchy jeho administrativy,  jako příliš slabý a vyčerpaný na to, aby mohl stát v čele USA další čtyři roky.

Deník Referendum, 11.11.2022