Pro vládu Petra Fialy nebyl podzim tohoto roku nikterak lehký, zejména kvůli vysoké inflaci, energetické krizi a válce na Ukrajině. To horší má ale teprve před sebou. Důvodů je hned několik.
Tím prvním je, že od začátku příštího roku už se vláda nebude moci odvolávat na potřebu stability kvůli českému předsednictví Evropské unie. To skončí s koncem tohoto roku, a spolu s ním odejde z české politické scény i strašák opakování scénáře z roku 2009, kdy vláda Mirka Topolánka padla uprostřed českého předsednictví.
Druhým důvodem je reálná možnost, že válka na Ukrajině, která též utužovala vládní jednotu, takříkajíc zamrzne. Vláda tak může částečně přijít o téma, kvůli jehož naléhavosti byla česká veřejnost vládě ochotná leccos prominout doma.
Třetím důvodem pro možné oslabení pozice vlády je prezidentská volba. Kdyby v prezidentské volbě vyhrál Andrej Babiš, získal by vliv a ústavní nástroje, s jejichž pomocí by na vládu mohl útočit mnohem účinněji, než když je jen lídrem nejsilnější opoziční strany.
Kdyby se stal prezidentem někdo jiný z pole hlavních favoritů než Babiš, vláda by sice měla na Hradě spojence, pokud jde o společný hodnotový základ, ale ne nezbytně spojence, pokud jde o její politiku v ekonomické a sociální oblasti. Všichni hlavní favorité se staví k některým aspektům politiky vlády kriticky.
Vláda přitom bude už v prvních týdnech příštího roku pod silným tlakem, až občané začnou dostávat nová vyúčtování záloh na platby za energie. Dá se předpokládat, že mnoho lidí se octne v situaci, kdy zjistí, že si nově nastavené ceny energií prostě nemohou dovolit.
Napětí ale roste už teď i uvnitř vlády kvůli daním. Zatímco Občanská demokratická strana zatvrzele odmítá dokonce i jen debatovat o zvýšení daní z příjmů, ostatní čtyři strany vládní koalice už začaly o této možnosti otevřeně mluvit. Je totiž jasné, že zvyšující se výdaje státu kvůli energetické krizi a válce na Ukrajině nebude možné pokrýt jen zvyšováním nepřímých daní, rušením daňových výjimek, nebo jednorázovým zdaněním zisků energetických společností a bank.
ODS v této otázce stále stojí na straně opozičních hnutí ANO a SPD, která, stejně jako ona tvrdí, že v krizi nelze občanům zvyšovat daně, a to ani třeba v podobě návratu ke zdanění takzvané superhrubé mzdy. Zrušení zdaňování superhrubé mzdy přitom mělo podle původní dohody platit jen dva roky.
Vztah ODS se zbytkem vládní koalice také může začít poznamenávat návrat ODS k euroskeptické politice, kterou během českého předsednictví upozadila.
Nedávné prohlášení Fialy při schůzce s novou italskou premiérkou Meloniovou, že by stál o užší spolupráci s Římem a Varšavou, se může stát politickou třaskavinou. Pokud by premiér z ODS chtěl tímto směrem vést Českou republiku, a neměl na mysli jen spolupráci největších vládních stran ve třech zmíněných zemích, které jsou všechny členy euroskeptické frakce Evropští konzervativci a reformisté v europarlamentu, jistě narazí na zbylé čtyři strany české vládní koalice, které jsou všechny proevropské.
Existuje tedy nemalá šance, že v prvních několika měsících příštího roku vyhřeznou na povrch neshody, které zatím vládní koalice držela kvůli českému předsednictví EU a válce na Ukrajině pod pokličkou. A pokud bude růst tlak nespokojené ulice, s nímž může nový prezident či prezidentka do určit míry sympatizovat, Fialova vláda bude před sebou mít perné politické období.
ČRo Plus, 29.12.2022