Andrej Babiš po porážce v prezidentském klání a následném politickém „detoxu“ prozradil po schůzi předsednictva ANO, jaké jsou jeho další plány. Už samotné avizované aranžmá, v němž předsednictvo hnutí údajně mělo posoudit Babišovu neúspěšnou prezidentskou kandidaturu a rozhodnout, jaká má být jeho politická budoucnost, bylo lží svého druhu, protože předsednictvo politického uskupení, které Babiš fakticky vlastní, a které tedy není žádným skutečným “hnutím“, mohlo „rozhodnout“ jen o tom, co už rozhodl Babiš.
Na tiskové konferenci po zasedání následovalo další mlžení. Babiš se prý z politiky stáhne, ale dál zůstane předsedou „hnutí“. A jelikož se prý konečně naučil, jak funguje Sněmovna, bude do ní chodit „klikat“. Klidně mohl také říct, že dál Sněmovnu považuje za neužitečnou žvanírnu, ale když už tam musí tam chodit, „odkliká“ si svoje, a půjde domů.
Babiš nebude nadále v čele stínové vlády ANO. Tu povede Karel Havlíček, sekundovat mu bude Alena Schillerová. S trochou ironie bychom mohli říci, že Babiš zaparkoval svoje hnutí v jakémsi svěřeneckém fondu, jehož správci jsou Havlíček a Schillerová, zatímco on se bude–stejně jako v minulých letech v případě Agrofertu—tvářit, že s ním nemá zase až tak moc společného. Pomáhat hnutí prý bude v podobě setkání s občany, ale omezí svoje mediální s společenské aktivity.
Polský model
Babiš se v podstatě pokouší zavést pro fungování ANO model, který už několik let praktikuje v Polsku Jaroslaw Kaczynski. Bude předsedou „hnutí“, které bude nadále zcela kontrolovat a o všem, co v něm děje, rozhodovat za scénou. Formálně ale budou jeho tvářemi v podobě stínové vlády Havlíček a Schillerová.
Je přitom dost pravděpodobné, že pokud by ANO vyhrálo příští sněmovní volby, nabídne Havlíčka skutečně jako příštího premiéra. Babiš by se tak nemusel distancovat od svého podnikání podle zákona o střetu zájmů, přičemž by, stejně jako Kaczynski v Polsku, ze zákulisí v podstatě celou zem řídil. Nominace Havlíčka do pozice premiéra může mít ještě jednu výhodu: ANO bez Babiše coby premiéra by mohlo možná snadněji hledat koaliční partnery.
Pokud se budeme držet logiky tohoto modelu vládnutí, Babišovo setrvání ve Sněmovně jako poslance může záviset na tom, zda se vládnímu táboru podaří zpřísnit zákon o střetu zájmů tak, že do kategorie „veřejných činitelů“, kterým se zakazuje podnikání a vlastnictví médií, zahrne i poslance. Kdyby zákon prošel, Babiš nejspíš oznámí, že ho vládní koalice z parlamentní politiky vyštvala.
Ve skutečnosti samozřejmě bude politiku dělat dál. Kam chce posunout hnutí ANO, naznačil Havlíček. Hnutí má prý mít „konzervativní základy“. Což jsou prý základy, které jsou založené na rodině, na zdravém tržním prostředí, na svobodě jedinců a na svobodě institucí a na zdravém rozumu.
Toto předefinování politiky hnutí též připomíná Kaczynského polský model. ANO se má stát konzervativním hnutím, pokud jde o hodnoty, ale má zůstat populisticky levicové, pokud jde o ekonomiku a sociální politiku. Snaha posunout v oblasti hodnot ANO ke „konzervativismu“ nepochybně souvisí s dalším cílem, o němž sám Babiš bez zábran promluvil—přilákání voličů sociální demokracie a zejména Okamurova hnutí Svoboda přímá demokracie.
Nejde jen o jakousi pomstu za to, že tyto dvě strany nakonec nepodpořily Babiše v prezidentské volbě, ale o širší záměr: ANO se v podobě řečí o tom, že je hodnotově konzertvativní bude snažit k sobě přitáhnout alespoň část voličů neparlamentních stran a nesystémových hnutí, kteří Babiše podpořili v prezidentské volbě.
Otázkou je, jak tento další kotrmelec ANO přijmou jeho dosavadní voliči. Ano začínalo v roce 2011 jako liberální hnutí, a je ještě stále členem liberální frakce v Evropském parlamentu. Okolo roku 2015 se přeorientovalo na levicový populismus, což pomohlo Babišovi „vykrást“ větší část voličských základen ČSSD a KSČM. Nyní tedy míří především na voliče SPD, Trikolóry a dalších podobných subjektů.
Jak riskantní tato strategie je, ukázala rezignace hejtmana Moravskoslezského kraje Ivo Vondráka na post místopředsedy ANO. Ten ještě před prezidentkou volbou řekl, že se mu nelíbí, kam–soudě podle Babišovy rétoriky v kampani–ANO směřuje. Jinými slovy: v jakých vodách a s pomocí jaké rétoriky hodlá lovit nové voliče.
Babiš tvrdí, že se o žádný významný posun nejedná. ANO je prý programově ukotvené, je to protikorupční „catch-all party“.
Navzdory Babišovu ujišťování, že ANO zůstává stejné, se ale nový stínový premiér za ANO Havlíček pokusil definovat, čím ANO vlastně chce být. Politickou scénu prý nelze vnímat v pravo-levém spektru. ANO má být tedy, pokud jde o „hodnoty“ konzervativní, s důrazem na rodinu a národní zájmy, zatímco vládní strany dle něj stojí na „aktivismu“, na „velmi často falešné zelené ideologii“ a „kolektivismu“ a „vzývání Evropské unie“, která má za nás vyřešit naše naše problémy.
Snažit se vládní koalici, v níž mají převahu konzervativní strany, portrétovat tímto způsobem, je ovšem dost riskantní. Mimochodem i proto, že ANO tímto posunem vytváří prostor pro nové strany, které by chtěly nabídnout „zelenou“ politiku, jasně pro evropské postoje a obecně modernější levicový program.
Pokud jde o Babiše, ten bude v příštích letech hrát svoji typickou roli jakéhosi politického „jelimana.“ Bude tvrdit, že v politice vlastně ani není, hnutí ANO žije vlastním životem, a on jen tu a tam promluví s občany. Zdali dál zůstane důležitým politickým hráčem, bude záležet na tom, kolik lidí v tento další politický kotrmelec Babiše a ANO uvěří.
Deník Referendum, 9.2.2023