Nově zvolený prezident Petr Pavel už během volební kampaně opakoval, že pokud bude zvolen, nebude házet vládě Petra Fialy klacky pod nohy, ale také že není vládním kandidátem, a nemá tudíž na vše stejné názory jako vláda..
Pokud jde o slib vládu cíleně neoslabovat, Pavel už učinil první krok, když během svojí schůzky s dalšími nejvyššími ústavními činiteli dal jasně najevo, že na rozdíl od svého předchůdce nehodlá praktikovat vlastní zahraniční politiku. A že tedy bude své kroky v zahraniční politice koordinovat nejen s předsedy obou parlamentních komor, ale i s vládou, která za jeho kroky v zahraniční politice nese podle ústavy odpovědnost.
Přesto ale nově zvolený prezident už naznačil, že bude mít na některé zásadní zahraničně-politické otázky poněkud jiný názor než vláda. Nejviditelnější rozdíl mezi ním a vládou panuje v otázce vztahů s Maďarskem, potažmo v otázce budoucnosti visegrádské čtyřky.
Ačkoliv Fialova vláda si poté, co maďarský premiér Viktor Orbán začal zpochybňovat snahy ostatních členů Evropské unie a Severoatlantické aliance uvalit účinné sankce na Rusko kvůli jím rozpoutané válce na Ukrajině, začala od Orbána držet jistý odstup, dál udržuje v chodu visegrádskou spolupráci. Někteří představitelé vládních občanských demokratů obviňují Evropskou komisí, která s Maďarskem vede několik řízení kvůli porušování principů právního státu, že zasahuje nepřípustně do jeho vnitřních záležitostí.
Orbánova konzervativní politika v otázkách rodiny a sexuálních menšin, jak se zdá, příliš nevadí ani lidovcům. A ačkoliv vládní Piráti Maďarsko v těchto otázkách otevřeně kritizují, celkově nejsou postoje vlády k Maďarsku ostře kritické. Dál se konají schůzky představitelů visegrádské čtyřky za účasti Orbána, na nichž lídři všech čtyř zemí dál deklarují regionální jednotu.
Pavel už dal najevo, že k porušování principů právního státu a liberální demokracie v Maďarsku, jakož i roli Maďarska coby jakési páté kolony Ruska v EU, zastává mnohem tvrdší postoje. Několikrát dokonce naznačil, že by preferoval jinou formu regionální spolupráce, v níž by Maďarsko nemuselo nutně figurovat.
To ovšem není jediný rozdíl mezi Pavlem a vládou. Nově zvolený prezident je také jasně pro přijetí eura, a obecně zastává jasnější proevropské postoje, než třeba vládní ODS.
Česká republika se sice v minulém roce pod vedením vlády, v níž ODS hraje hlavní roli, dobře zhostila předsednictví EU, ale Fiala ke konci předsednictví začal koketovat s užší spoluprací s Itálií, kde nedávno zvítězila ve volbách populistická pravice. Při setkání s novou italskou premiérkou Meloniovou dokonce mluvil o potřebě vytvořit cosi jako osu Řím-Praha-Varšava, která by byla alternativou vůči hlavnímu proudu evropské integrace.
Pavel by měl k takovým pokusům nepochybně výhrady. A podal by tak pomocnou ruku ostatním stranám vládní koalice, které jsou k evropské integraci vstřícnější než ODS.
V domácí politice Pavel ještě před nástupem do funkce začal projevovat jisté rozpaky nad vládní úpravou valorizace penzí. Vyžádal si proto setkání s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou.
A od vládní koalice se zřejmě bude lišit i v pohledu na daňovou soustavu. Volá po ucelené daňové reformě, nikoliv jen dílčích změnách, s nimiž počítá vláda.
Je tedy zřejmé, že vláda nebude moci počítat s tím, že populární prezident se silným mandátem od voličů s ní bude ve všem souhlasit. Zároveň je ale už teď zřejmé, že případné spory s vládou se budou řešit jinak, než tomu bylo během končícího prezidentství Miloše Zemana. Pavel nebude vyvolávat spory a kontroverze, ale bude názorové neshody s vládou řešit spíše za scénou. Což je pro českou politiku dobrá zpráva.
ČRo Plus, 23.2.2023