Česká politická scéna se vyznačuje už od minulých sněmovních voleb zvláštní nehybností. Jedinou větší změnou, která vnesla na politickou scénu na čas novou dynamiku, byla volba prezidenta, v níž kandidát občanské společnosti Petr Pavel porazil Andreje Babiše, předsedu nejsilnějšího politického subjektu u nás, hnutí ANO.
Poté se ale nadlouho ustavil přibližně stejný poměr sil mezi vládní koalicí a opozicí. Preference jednotlivých stran se výrazně neměnily.
Vyplývalo z nich, a ještě vyplývá, že hnutí ANO by s pomocí jednoho dalšího subjektu sestavilo většinovou vládu, přičemž otázkou bylo a je, zda by tak bylo ve světle výsledků voleb schopné (a pokud ano, ochotné) učinit s hnutím SPD, nebo by se pokusilo získat pro vládnutí jednu ze současných stran vládní koalice. Nejčastěji se v tomto směru mluví o možných námluvách mezi ANO a ODS.
Jisté změny přinesly do této zabetonované politické situace evropské volby, které ukázaly, že hnutí Svoboda a přímá demokracie rostou potenciálně silní soupeři v podobě krajně pravicové koalice Přísahy a Motoristů sobě a koalice krajně levicových stran Stačilo! Zda se tyto nové subjekty dokážou prosadit i na domácí scéně, se bude odvíjet od řady faktorů. Jisté je, že v SPD zavládla silná nervozita, která se v posledních dnech přetavila do kampaně, která předznamenává další výrazný posun SPD a jeho koaličních partnerů, Trikolóry a PRO, ke krajní pravici.
To, že první výrazný pohyb na české politické scéně začal právě v teritoriu, kde operují extrémistické strany, není náhoda. Nabídka zde dlouhodobě převyšuje poptávku: možná až desítka stran zde soupeří o zhruba 20 procent českých voličů. Jakýkoliv pohyb v preferencích dolů nebo nahoru v případě jednoho z významnějších subjektů v této části spektra se okamžitě odrazí v preferencích ostatních.
Kotrmelce hnutí ANO
V těchto vodách chce navíc nově lovit i hnutí ANO, které se Babiš už po prohraných prezidentských volbách rozhodl posunout z teritoria levicového populismu k národnímu konzervativismu. To, že se tento vcelku významný posun odehrál bez většího reptání v řadách hnutí, i bez větších ztrát voličů, jen potvrdilo, že ANO je Babiš.
Zatímco ale první z kotrmelců ANO se obešel bez většího dopadu na dosavadní elektorát hnutí, druhý, který následoval po evropských volbách, může být přeci jen pro některé dosavadní voliče ANO těžké skousnout. Babiš se totiž rozhodl v EP spolupracovat s krajně pravicovými stranami, z nichž některé jsou známé fašizujícími tendencemi. Většina těchto stran také zastává proruské postoje.
V EP tak ANO změnilo politický domov zcela radikálním způsobem: z liberální frakce, kde působilo deset let, přešlo do krajně pravicové frakce Patrioti pro Evropu. Ztratilo tím jakýkoliv vliv na dění v EP nejenom kvůli tomu, že tato frakce stojí ideově na okraji evropské politiky, ale také proto, že strany politického mainstreamu vytvořily okolo Patriotů cordon sanitaire.
Odpověď na otázku, jak to poznamená preference a volební výsledky hnutí ANO, zatím nemáme. Dá se ale předpokládat, že voliči, kteří nepatří k tvrdému jádru Babišových příznivců, budou muset projít určitou politickou introspekcí.
Zejména řada voličů, kteří přešli k ANO od sociální demokracie a komunistů, může mít s přerodem Babiše v konzervativně-nacionalistického politika, což nyní podtrhl členstvím v krajně pravicové frakci Patriotů, problém. Pokud levicová koalice Stačilo! zůstane viditelná, nedá se vyloučit, že nemálo voličů, kteří k ANO přešli v době, kdy razilo levicově-populistickou politiku, bude zvažovat odchod k této post-komunistické koalici.
Skřípající vládní koalice
Zdá se, že nová dynamika se nevyhne ani stranám vládní koalice. V koalici SPOLU panuje stále větší nerovnost mezi středně velkou Občanskou demokratickou stranou, a relativně malými stranami–TOP 09 a lidovci. Zejména posledně zmíněná strana se dostala do situace, kdy je vydaná ODS na milost a nemilost, protože by se sama nedostala do PS.
Otázkou je, zda se s tím většina vrcholných lidoveckých politiků bude ochotná smířit. Z útrob strany se ozývají hlasy, že lidovci potřebují změnu směru, a je tudíž možné, že rostoucí panika nakonec povede k souboji o vedoucí pozice ve straně ještě před sněmovními volbami. Dost bude přitom záležet na tom, jakých výsledků lidovci dosáhnou v nadcházejících krajských a senátních volbách.
Problém TOP 09 je jiného druhu. Úzká spolupráce s dominantní ODS a celkově silně konzervativní postoje koalice SPOLU vymazaly část identity TOP 09. Ta v dobách vedení Karla Schwarzenberga přitahovala jak konzervativce, tak pravicové liberály. Zejména liberálové mají malý důvod TOP 09 nyní volit, a pokud by se na politické scéně vynořil nový politický projekt, který by je oslovil, mohou od TOP 09 zcela odejít.
Středoví a pravicoví liberálové mají problémy i s hnutím STAN, které se pro mnohé stalo dočasně jejich politickým domovem. Nejenže hnutí provázejí skandály, ale zatím se nedokázalo jasněji ideově vyprofilovat. Není to v pravém slova smyslu politická strana.
A liberálové (v tomto případě pro změnu zejména ti levicoví) mají problémy i s Pirátskou stranou. Ta se oportunisticky drží v podobě své vládní účasti hesla „košile bližší než kabát“. Její opakované hrozby, že by mohla ve vládě revoltovat, pokud v ní zůstanou někteří politici ODS, jako je Pavel Blažek, působí už jen komicky.
Pirátské trvání na další účasti ve vládě dominované konzervativci by se možná před sněmovními volbami dalo obhájit, kdyby strana vedle kvalitního výkonu Jana Lipavského v postu ministra zahraničí mohla nabídnout i další výrazné úspěchy. Jenže fiasko s digitalizací stavebního řízení, za něž nese odpovědnost ministr pro místní rozvoj a předsedy strany Ivan Bartoš, bude obhajobu pirátské účasti ve vládě značně problematizovat.
Neobsloužení voliči
Mezi českými voliči lze nalézt tři, pravděpodobně nikterak malé skupiny, které fakticky nemají politické zastoupení. Tou první jsou již zmínění liberálové. Ti jen těžko mohou podporovat stále více konzervativní koalici SPOLU.
Pokud hnutí STAN, a možná částečně i Piráti, nedokážou této voličské skupině nabídnout v příštích měsících alternativu, nebylo by se co divit, kdyby došlo k pokusům založit nějakou českou obdobu strany Progresivné Slovensko. Hlasy pro takovou stranu leží na stole.
Druhou skupinou jsou voliči zklamaní ekonomickou politikou a postoji v kulturně-politických otázkách koalice SPOLU. Jejich hlasem je stále výrazněji bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, který kritizuje vládní politiku jako v podstatě populistickou. Pokud by Kalousek založil novou stranu, může získat nemalou podporu v té části politického spektra, kterou bychom mohli popsat jako „slušný konzervativismus“.
Třetí „neobslouženou“ skupinou jsou mladší voliči s levicovou orientací. Sociální demokracie zabředává stále více do nacionálního socialismu a koketuje s postkomunisty. Strana zelených se zřejmě ještě dlouho nedokáže vzpamatovat z propadu, který utrpěla v důsledku účasti ve vládě Mirka Topolánka. A Piráti, kteří by snad některé z těchto voličů mohli přitáhnout, jdou cestou Zelených z let 2006-2009.
Jenže v této části politického spektra ale chybí výrazné osobnosti i organizační potenciál. Zformování nějaké levicově-demokratické strany západoevropského střihu se tak do voleb nejspíš neuskuteční.
Jisté je, že situace na poli stranické politiky u nás je dlouhodobě neudržitelná, protože se ve velkém míjí s poptávkou nemalého počtu voličů.
Deník Referendum, 16.8.2024