Pro vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách lze najít celou řadu důvodů, k nimž dozajista patří často zmiňovaná přetrvávající nespokojenost mnoha Američanů s hospodářskou situací a s nezvládnutou migrací. Nejvíce ale dopomohl Trumpovi k vítězství–ač to zní poněkud paradoxně–, současný prezident Joe Biden. Tedy politik, který Trumpa v minulých volbách porazil.
Průzkumy opakovaně ukazovaly, že většina Američanů je velmi nespokojená s Bidenovým prezidenstvím. Souviselo to nejen s pomalým tempem snižování vysoké inflace a vysokých cen pohonných hmot, ale také s různými negativními projevy Bidenova vysokého věku.
Už před více než rokem upozorňovali političtí analytici, že pokud Biden včas neoznámí, že už nebude podruhé kandidovat, a neumožní tak, aby Demokratická strana mohla vybrat silného prezidentského kandidáta, který s Bidenem není úzce není spojen, demokraté prezidentské volby prohrají. A to navzdory skutečnosti, že Trump v lednu roku 2021 podnítil útok davů na Kapitol, když odmítl uznat svoji porážku. A že byl trestně stíhán v několika kauzách, přičemž v jednom soudním řízením už byl dokonce prvoinstančně odsouzen.
Biden ovšem ještě v polovině tohoto roku–navzdory jasnému vedení Trumpa v průzkumech veřejného mínění–trval na tom, že bude znovu kandidovat. Kandidaturu pod tlakem vzdal teprve po svém katastrofálním vystoupení v červnové televizní debatě s Trumpem.
Demokratické straně v podstatě nezbylo nic jiného než do prezidentského klání nominovat viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Ta sice odvedla v čele kandidátky skvělou práci a rychle setřásla malou oblíbenost, která ji provázela ve funkci viceprezidentky před její nominací, ale v krátkém čase, který do voleb zbýval, nemohla překonat dva zásadní hendikepy.
Tím prvním bylo příliš těsné spojení s nepopulárním Bidenem, od něhož se nemohla úplně distancovat. Tím druhým byl nedostatek času. Ačkoliv se ji dařilo snižovat Trumpův náskok v průzkumech veřejného mínění, pokud šlo o schopnost řešit ekonomické problémy a migraci, do voleb tento náskok nestačila plně vymazat. Ani její popularita u žen kvůli liberálním postojům k potratům nestačila na vítězství.
Trumpova výhra bude mít řadu zásadních domácích i zahraničně-politických dopadů. Téměř jistě se pokusí uskutečnit svoje plány na rozsáhlé deportace migrantů, na odvetu vůči kritikům, nebo na podřízení ministerstva spravedlnosti své vůli. S pomocí Elona Muska se pokusí omezit počty federálních agentur a úředníků. Nejspíš se rychle dostane do konfliktů s tou částí americké veřejnosti, která ho nevolila, jakož i s guvernéry států ovládaných demokraty.
Pro Evropu, potažmo pro Českou republiku, ale mohou být nebezpečnější jeho plány v zahraniční politice. Ačkoliv někteří čeští příznivci Trumpa si od jeho prezidentství slibují, že se Evropa bude více starat o svoji bezpečnost, na takový tlak není ve světle války Ruska na Ukrajině a ruských hrozeb vůči Evropě správná doba.
Evropa také neví, do jaké míry se může po Trumpově vítězství spolehnout na Spojené státy v rámci Severoatlantické aliance. Americký kongres sice Trumpovi skoro jistě nedovolí, aby se pokusil Spojení státy z NATO vyvést, ale americký prezident hraje důležitou roli ve všech vojenských rozhodnutích USA. Pokud by Trump, jak naznačoval během kampaně, zásadně omezil pomoc Ukrajině, Evropa nemusí mít dostatek sil a jednoty zvládnout pomoc Ukrajině sama.
Pokud Trump opravdu naplní hrozby, že uvalí cla na část evropských exportů do USA, může mezi Evropskou unií a Spojenými státy vypuknout obchodní válka. Česká exportně orientovaná ekonomika by mohla být vážně postižena.
Vstupujeme tak do velmi nejisté doby. Už proto, že vítězství Trumpa posílí politické síly v Evropě s nacionalistickým programem. Pod tlakem se tak vedle NATO může ocitnout i Evropská unie, která dosud byla naší ekonomickou a politickou kotvou.
ČRo Plus, 7.11.2024