Poslední rok Fialovy vlády bude těžký

Necelý rok před volbami představila vláda Petra Fialy svoje priority pro zbytek volebního období. Dozvěděli jsme se, že chce dokončit důchodovou reformu, prosadit některé změny v systému sociálních dávek, nebo schválit novelu školského zákona. Podle premiéra Fialy vláda už splnila 90 procent bodů ze svého programového prohlášení, a nechystá tudíž před volbami žádné zásadní reformy.

Pozorovatel neznalý situace v České republice by z těchto prohlášení mohl nabýt dojmu, že je vládní koalice velmi úspěšná a směřuje k dalšímu volebnímu vítězství. Ve skutečnosti by podle průzkumů stranických preferencí strany vládní čtyřkoalice prohrály se stranami současné opozice, kdyby se volby konaly nyní.

Důvodů, kvůli kterým je vláda u voličů nepopulární, je celá řada, ale představitelé vlády se jimi ve svých plánech pro poslední rok vládnutí příliš nezabývali. Patří k nim kupříkladu přetrvávající problémy s vysvětlováním vládních kroků, nebo těžko pochopitelné rozdíly mezi deklarovanou pravicovostí a skutečnými kroky vlády.

Buďme konkrétní. Fialova vláda kupříkladu „pravicově“ trvá na nízkých daních z příjmů a relativně nízkých firemních daních. Jelikož ale příjmy, které tak generuje, nejsou dostatečné, nebyla schopná výrazně snížit deficity státního rozpočtu. Mohla by se samozřejmě pokračující hospodaření na dluh, které je obvykle spojováno s levicí, pokusit snížit s pomocí jiných opatření, jako jsou výraznější škrty ve státních výdajích, ale k tomu, jak se zdá, nemá odvahu.

Výsledkem je nespokojenost jak pravicově smýšlejících voličů, kterým se nelíbí malá odvaha škrtat ve státních výdajích, tak voličů orientovaných spíše levicově. Ti by vládě deficitní hospodaření prominuli, kdyby peníze získané na dluh využívala kupříkladu k sociálně citlivé politice. Jenže pověst, že je sociálně citlivá, Fialova vláda rozhodně nemá.

Nadšení nebudí ani vládní pokusy reformovat důchodový systém s pomocí postupného prodlužování doby odchodu do důchodu. Pro pravicově orientované voliče jsou to jen parametrické změny, žádná skutečná reforma. Pro voliče smýšlející levicově je takový postup sociálně necitlivý.

Vládní koalice tak bude i ve svém posledním roce současného volebního období nabízet dostatek politické munice svým kritikům zprava i zleva. Pohybuje se, obrazně řečeno, v politicko-ideologickém území nikoho, což ztěžuje pokusy vládních představitelů vládní politiku srozumitelně vysvětlovat.

Kritika nedostatečné pravicovosti údajně pravicové vlády může být hnacím motorem nového politického projektu, který údajně připravuje Miroslav Kalousek. A kritika zleva zase nahrává levicovým populistům. A to nejen parlamentnímu hnutí ANO, ale i mimoparlamentní postkomunistické levici.

Kalouskova nová strana by navíc mohla pro vládní koalici vytvořit další nemalý problém. Po vynuceném odchodu Pirátů z vlády se vládní většina v Poslanecké sněmovně smrskla na 104 poslanců. Kdyby Ke Kalouskovi přeběhlo několik poslanců současných vládních stran, může se vládní koalice přes noc proměnit v menšinový projekt.

To by samozřejmě ztěžovalo prosazení zbývajících bodů vládního programu. Vládní koalice by byla po zbytek svého působení pod mnohem větším tlakem opozice, kterou by nově tvořily čtyři politické subjekty.

Na druhou stranu, kdyby opozici tvořila nejen dvě vůdcovská hnutí, ale nově i dvě menší tradiční strany, mohlo by to českou politiku v příštím roce změnit k lepšímu. Vládní koalice by si nevystačila v souboji s opozicí s poukazováním na údajnou nedemokratičnost opozice, což by ji nutilo k tomu, aby své kroky vysvětlovala lépe a věcněji, než tak činila doposud.  

ČRo Plus, 14.11.2024