Vědci zjistili, že šimpanzi jsou příbuznější lidem než gorilám a dalším lidoopům i opicím. Podle nejnovějších výzkumů je DNA člověka a šimpanze shodná z 99,4 procenta. Tento objev už vedl některé vědce k tomu, aby navrhli, že by šimpanzi měli být zařazeni do rodu homo, jehož členy jsou v současnosti jen lidé. Bylo by hezké získat v našem rodu společníka, zamysleme se ale, k čemu by to vedlo v sociální filozofii, právu a náboženství.
Je jisté, že by se v souvislosti s touto formální změnou dosavadního zařazení šimpanzů ve zvířecí říši ozvali filozofové a aktivisté, kteří by argumentovali, že jestliže jsou šimpanzi svého druhu lidé, mají mít stejná práva jako lidé. Už nyní existuje hnutí za uznání práv zvířat, a bude-li šimpanz uznán za člena lidského rodu, nemělo by se o jeho nároku na práva vůbec diskutovat.
Měla by to ale být lidská práva? Zvířecí práva, o kterých se nejen mluví, ale která už některé země dokonce začaly uznávat, jsou práva na slušné zacházení, důstojnou existenci, apod. Lidská práva jsou ovšem pojem širší a zahrnují nejen základní práva, jako je právo na život či důstojnou existenci, ale také celou řadu dalších práv, jako je právo na soukromí, právo shromažďování, svobodu projevu, svobodu pohybu, vlastnické právo, právo na důstojnost, čest, apod.
Už z tohoto výčtu je patrné, že šimpanzi by jen těžko mohli některá z těchto práv využívat. Jistě by se našli teoretici, kteří by argumentovali, že se nic neděje. Šimpanzi taková práva mají, ale prostě jich nevyužívají, protože je nepotřebují. Stejně tak koneckonců činí i příslušníci některých kmenů v Africe, v oblasti Amazonky, či na Nové Guineji, kteří žijí za hranicemi tzv. civilizace.
Potíž spočívá v tom, že v lidském světě jdou práva ruku v ruce s pojmem odpovědnosti. Člověk je odpovědný za své jednání a může být proto trestán za porušování zákona. Ani příslušník primitivního kmene někde v džungli nemůže dnes beztrestně zabít nebo okrást jiného člověka, pokud na tento kmen dosáhne ruka zákona reprezentovaná příslušným národním státem.
Co ale šimpanzi? Pokud vám takový šimpanz sebere tašku nebo kabelku, lze ho trestat za krádež? Lze ho postavit před soud? Poslat do vězení? Samozřejmě, že nikoliv, protože lidské tresty jsou založeny na předpokladu, že si je viník vědom závažnosti svého jednání, a že chápe, za co a proč je trestán.
Mohli bychom argumentovat, že bychom se šimpanzi jednoduše mohli zacházet jako s dětmi nebo lidmi nesvéprávnými. I zde je ovšem určitý problém, protože
v lidské společnosti nesou za činy nezletilých nebo nesvéprávných osob odpovědnost konkrétní osoby zletilé a svéprávné, jako jsou například rodiče. Jenomže šimpanzi žijí nejenom v zoologických zahradách, kde lze na jejich jednání dohlížet, ale také zcela svobodně v přírodě, kde si mohou dělat, co chtějí.
Museli bychom se tak smířit s myšlenkou, že spolu s námi nyní v lidské společnosti žijí velké skupiny bytostí, které sice oficiálně patří do rodu homo, ale jsou právně neodpovědné a nelze s nimi komunikovat žádnou lidskou řečí.
Lze představit téměř nepřeberné množství absurdních situací, které by z uznání lidského statusu šimpanzů vyplynuly. Museli bychom nejspíše přehodnotit samotný pojem lidství, který se nyní vztahuje jen na homo sapiens. Pojmy, jako je lidská solidarita, lidská společnost, lidské-nelidské zacházení, či lidumilnost by dostaly nový smysl.
Jisté je, že pokud by byli šimpanzi uznáni za lidské bytosti, musely by okamžitě přestat laboratorní pokusy na šimpanzích. Otázky by se začaly vznášet i nad držením šimpanzů v zoologických zahradách. Změnily by se kategorie rasismu. Pokud by šimpanzi byli oficiálně součástí lidského rodu, jistě by se o nich neslušelo mluvit urážlivě. Zákony o hanobení rasy by dostaly nový význam. Vzniklo by brzy bezpochyby celé jedno nové odvětví jazyka politické korektnosti.
Nemalý problém by uznání šimpanzů za členy lidského rodu způsobilo velkým světovým náboženstvím. Ta jsou téměř bez výjimky silně antropocentrická. Některá striktně odmítají, že by se člověk vyvinul z opice, a myšlenka, že je šimpanz svého druhu člověk, by pro ně byla jen těžko stravitelná. A pokud by myšlenku lidskosti šimpanze přijaly, vyplynulo by z toho množství dalších neřešitelných dilemat, jako je vztah takového člena lidského rodu k Bohu.
V křesťansko-judaistické civilizaci je vztah k Bohu založen na dodržování určitých zjevených morálních imperativů. Šimpanzům je ovšem taková morálka docela lhostejná. Není ani známo, že by se dokázali modlit. I církve by tedy musely řešit otázku, zda se šimpanzi zacházet jako s nesvéprávnými lidmi, kteří si nejsou vědomi morálních konotací svého jednání. Ta náboženství, která věří v posmrtný život, musela vysvětlit, zda ráj a peklo budeme v budoucnosti sdílet se šimpanzi.
21. 5. 2003