Česká republika by měla požádat, aby byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako země s největším počtem televizních expertů na hlavu. Skutečnými odborníky na fungování televize jsou nejen všichni politici, ale také mnoho komentátorů, novinářů, politologů, herců i bavičů, rockových zpěváků, či dokonce hostinských a hoteliérů. V zemi bují expertní internetová periodika věnovaná médiím, hlavně televizi. Experty na televizi je i většina obecného lidu.
Úroveň expertních znalostí o televizi v českých zemích je tak velká, že téměř každý den si lze přečíst nejen kritiky konkrétních televizních pořadů (což je běžné všude na světě), ale často také hned několik hlubokomyslných komentářů věnovaných chodu televizních stanic. Po mnoho let mezi sebou o zájem několika miliónů televizních expertů, kteří v České republice žijí, soutěžily především TV Nova a veřejnoprávní Česká televize. Od okamžiku, kdy Česká republika dostala za TV Nova desetimiliardovou pokutu (z jejíhož čela vzápětí odešel největší televizní expert v zemi,Vladimír Železný), pozornost se soustřeďuje především na ČT.
Ta je vděčným tématem už proto, že se v ní mění ředitelé rychlostí, která dává naději, že se do tohoto vedoucího postu nakonec dostane alespoň na chvíli každý z mnoha miliónů televizních odborníků v České republice. Ačkoliv v zemi, v níž se ředitelé veřejnoprávní televize střídají tak často, by už nová jmenování neměla vzbuzovat vůbec žádné emoce, po každém novém jmenování se rozpoutají hotové orgie expertního komentování kvalit nového ředitele.
Lze si tak přečíst či vyslechnout mnoho analýz šancí nového ředitele ve funkci obstát. Jeho minulost je propírána tak, že ve srovnání bledne i zájem médií o ministry spravedlnosti. Experti nám sdělují, co takový ředitel musí udělat, aby konečně z ČT bylo slušné médium, a co naopak udělat v žádném případě nesmí. Každé jeho personální nebo programové rozhodnutí je podrobováno vlně kritiky a analýz. Dozvíme se tak například, že pokud je ředitel člověk „zvenku“ (tedy mimo ČT), bude to mít těžké; pokud je to člověk „zevnitř“, bude to také mít těžké.
Přidáme-li k tomuto nesmírně hlubokému intelektuálnímu diskursu skutečnost, že ČT je žádoucí kořistí různých politických gangů, nelze se divit, když většina expertů (zejména těch, kteří se specializují na výchovu médií podle představ stran, které jsou jim blízké) tvrdí, že veřejnoprávní televize v Čechách je naprosto špatná.
Mnozí z těchto odborníků zároveň zásadně protestují proti zvýšení diváckého poplatku, jehož hodnota se rovná ceně guláše v restauraci čtvrté cenové skupiny, nebo polovině ceny jednoho lístku na filmové představení v lepším kině, nebo jedné patnáctině ceny, kterou každý z nás, včetně nemluvňat, musel zaplatit za televizně-podnikatelské aktivity Vladimíra Železného. Což ovšem tyto odborníky nijak neodradí od ujišťování, že kvalita ČT by měla být i za současný poplatek mnohonásobně vyšší, než je. Někteří by této vysoké kvality dosáhli například zprivatizováním části nebo celé ČT.
Pro nás laiky je velká škoda, že tito experti nejsou vždy úplně přesně schopni vysvětlit, v čem je ČT tak špatná. Rádi bychom se poučili. Naivně si myslíme, že vysílání ČT celkově není nijak hrozné, a že když se nějaký pořad nepovede, lze buď přepnout na jiný kanál, nebo se dokonce uchýlit k četbě. Autor tohoto článku, typický televizní ne-expert, žil mnoho let v zahraničí. Ať dělá, co dělá, ČT se mu ve srovnání s většinou veřejnoprávních televizí, které v různých zemích měl možnost sledovat, jeví poměrně dobře. Dokonce by řekl, že kdyby vše fungovalo v českém státě tak dobře jako ČT, byli bychom za vodou.
Na televizní expertíze je asi nejpřitažlivější především to, že kritérii hodnocení jsou především pocity. Expert sedí před obrazovkou, pije pivo, jí burské oříšky, a má takový či onaký pocit. Protože čeští experti se vyznačují ve velké míře tím, že nevládnou dostatečně dobře cizími jazyky, jejich frustrace je přímo úměrná malému počtu česko-jazyčných televizních kanálů. Nejaktivnější experti nás pak příští den seznamují se svými pocity, například že jim televize zkazila předešlý večer. Zároveň nám neváhají sdělit, jak by se celé televizní vysílání mělo dělat od základů jinak.
My, naivní laikové, si naopak myslíme, že dělat dobře cokoliv, jakož i cokoliv kvalifikovaně analyzovat, vyžaduje obvykle nějaké to vzdělání v oboru a zkušenosti. Myslíme si též, že není vůbec špatné, když se ředitelem ČT stane někdo, kdo takové zkušenosti má, cení si svých spolupracovníků, a nebyl jmenován, na rozdíl od některých předchozích ředitelů, na politickou objednávku. A že takový člověk by měl dostat, stejně jako politici v nových funkcích, potřebnou dobu na to, aby ukázal, co umí.
30. 7. 2003