Václav Klaus zaslal dopis předsedovi lidovecké frakce v Evropském parlamentu Hansi-Gertovi Pötteringovi, v němž píše, že politik v tak vysoké funkci se má při vyjadřování o nejvyšších představitelích partnerských států snažit o „vzájemné porozumění a o korektní vyjadřování.“ Reagoval tak na Pötteringovo tvrzení, že s ním během jeho návštěvy České republiky Klaus bez řádného vysvětlení zrušil schůzku. Jednání, které se Pötteringovi jevilo jako protokolární arogance Hradu, předseda frakce evropských lidovců poněkud nešťastně srovnal s postupem, který by čekal spíše od některých diktatur.
Prezident má jistě právo se proti takovému diplomatickému zaškobrtnutí ohradit. Když už ale takto vyučuje vysoké politiky EU v dobrých mravech, nebylo by na škodu, kdyby si i on sám uvědomil, že mnohá jeho vyjádření na adresu Evropské unie a jejích politiků i úředníků jsou za hranicemi „korektního vyjadřování“, které lze očekávat od politika „v tak vysoké funkci“
Jinými slovy, prohlášení na adresu EU, které si Klaus mohl dovolit v roli partajního předáka, mají daleko ke korektnímu vyjadřování, které bychom očekávali od hlavy státu (navíc státu, jehož občané velkou většinou schválili členství v EU) . Jako příklad lze uvést hned několik výroků, které na adresu politiků i úředníků EU pronesl již ve funkci českého prezidenta.
Po nepřijetí evropské ústavy na summitu v Bruselu Klaus prohlásil, že je to příležitost „k oslabení dosud výsadní role oné zvláštní koalice evropské politické elity, bruselské byrokracie a jisté kosmopolitně uvažující intelektuální skupiny, která – rukou společnou – v poslední době urychlovala evropský integrační vlak bez ohledu na skutečné zájmy občanů zemí Evropy. Rozhodování v Bruselu (či na evropské úrovni) velmi výhodně – pro ně samotné – oslabovalo demokratickou kontrolu…Umožňovalo vytvoření nové, dobře placené byrokratické vrstvy.“
Ke zmiňované evropské politické elitě, kterou Klaus obviňuje z urychlování integračních procesů „bez ohledu na skutečné zájmy občanů zemí Evropy“ a z pro ní výhodného oslabování demokratické kontroly, patří i Hans-Gert Pöttering, který—stejně jako většina lidovecké frakce v EP–je zastáncem evropské ústavy.
Konzervativního politika Pötteringa, stejně jako většinu dalších členů frakce lidovců v EP, jejich názory v Klausově vidění světa řadí mezi tzv. europeisty, což je podle českého prezidenta „levicová ideologie“, která prý nahradila ostatní levicové „ismy“ z nedávné evropské minulosti. Klaus tvrdí, že tato ideologie usiluje o řešení ekonomických a dalších problémů přesunem národních pravomocí na nadnárodní úroveň, tedy s pomocí hlubší evropské integrace.
A pokud snad Pöttering a jemu podobní přece jen nejsou nakaženi zhoubným bacilem levicových „ismů“, lze snadno najít další nízké motivy pro jejich evropské snažení. Polskému deníku Gazeta Wyborcza prezident Klaus před časem řekl:„Myslím, že jsou dvě výrazné skupiny zájmů, které jsou pro prohloubení unionizace Evropy. Z jedné strany jsou to politikové, kteří jsou zvyklí na to, že snídají v Benátkách, obědvají v Paříži a večeří ve Stockholmu, a z druhé pak evropští byrokraté. Obě tyto skupiny profitují z prohlubování evropské integrace. Drtivá většina Evropanů žádné takové zájmy nemá, ale nemá na to vliv.“
Možná tak prezident sobeckému „europeistovi“ Pötteringovi prokázal odmítnutím schůzky v Praze službu. Ten tak alespoň mohl stihnout oběd či večeři v Benátkách, Paříži nebo Stockholmu, což—v „korektním vyjadřování“ českého prezidenta—je evidentně hlavním zájmem jeho i dalších evropských politiků, kteří chtějí prohlubovat evropskou integraci.
Lidové noviny – 26. 3. 2004