Do termínu řádných voleb do Poslanecké sněmovny zbývá zhruba 8 měsíců. Vláda normálně pracuje. Sněmovna není zablokovaná. České ekonomice se daří relativně slušně.
Vše by nasvědčovalo tomu, že na české politické scéně by měl být relativní klid. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Výzvami k demisi, k odchodu z vlády a k předčasným volbám se to jenom hemží. Vyvolal zvýšenou nervozitu fakt, že začíná tuhý boj o každý voličský hlas? Nakolik přilévá olej do ohně aféra kolem privatizace Unipetrolu? Odpověď nejenom na tyto otázky vám nabídne dnešní Studio STOP. Ve studiu vítám komentátorku Hospodářských novin Patricii Polanskou a politologa Jiřího Pehe. Takže dobrý večer.
Host (Patricie Polanská): Dobrý večer.
Host (Jiří Pehe): Dobrý večer.
Moderátor (Petr Hartman): Já bych navázal na ten úvod asi pro lidi, kteří zas tak detailně nesledují politiku a nezabývají se různými teoriemi, tak musí působit hodně překvapivě, že v současné době dochází k takové politické bouřce, když by skutečně podle lidí třeba mohla být idyla, má Česká republika premiéra, kterému důvěřuje docela dost lidí, dá se říci, že ta situace se zdánlivě uklidnila a najednou tady jakou blesk z čistého nebe může působit, že se zde hovoří o demisi vlády o předčasných volbách? Co si o tom myslí Jiří Pehe?
Host (Jiří Pehe): No já s tím vůbec překvapen nejsem a právě proto, že rostou preference předsedy vlády nebo řekněme jeho strany Sociální demokracie, ono se totiž dlouhou dobu zdálo, že ty karty povolební v příštím roce jsou vlastně už rozdány dopředu, dokonce se scházely předáci Občanské demokratické strany a lidovců, aby se dohadovali na tom, jaký budou mít vlastně program a najednou tedy se začíná celá ta situace měnit a mě se zdá, že to vyvolává nervozitu, jak v opoziční Občanské demokratické straně, tak samozřejmě vlastně i v Sociální demokracii, protože ta se možná před časem i smířila s tím, že po těch příštích volbách bude v opozici a nyní se zdá, že by mohla být opět ve vládě jakéhokoliv typu, velké koalici nebo nějaké jiné koalici.
Moderátor (Petr Hartman): Může hrát nějakou roli výsledek německých voleb a povzbuzení pro sociální demokraty, že tam také zdánlivě prohrané volby téměř sociální demokraté vyhráli?
Host (Jiří Pehe): Preference Sociální demokracie u nás začaly stoupat řekl bych před německými volbami, vlastně souvisejí s nástupem Jiřího Paroubka, nicméně samozřejmě bylo to pro ně povzbuzení, a to především v tom, že němečtí voliči jakoby odmítli některé ty radikální ekonomické reformy, které mají nachystány u nás právě občanští demokraté a zdá se, že v České, v České republice, které se daří ekonomicky o poznání lépe než Německu, pokud jde o hospodářský růst a dynamiku celkovou, tak že by ty takové ty experimenty mohly narazit ještě více, takže určitě to povzbuzení pro ně bylo.
Moderátor (Petr Hartman): Kde spatřuje kořeny té nervozity politiků a toho, co se děje, Patricie Polanská?
Host (Patricie Polanská): Tak kdybych začla jistou nadsázkou, tak řeknu, že skončily prázdniny a politici začali pracovat, ale to samozřejmě je pouze pouze nadsázka. Je to podle mě skutečně v tom, že Sociální demokracie našla ztracené sebevědomí, že se dokončily vlastně jisté, jisté personální změny tím, že odešel Stanislav Gross, který sice už byl sice jaksi osobností bez vlivu momentálně, ale přece jenom jaksi zastával jistou institucionální pozici v rámci té strany, byl předsedou strany, to tedy taky odešlo a samozřejmě Jiří Paroubek má teď naprosté volné pole působnosti, což bude zajímavé jednak, co se stane v té straně dál, respektive které lidi to vynese a které ještě, jestli skutečně budeme svědky toho, že odejdou takové ty, takové ty známé tváře spojované s tou dosavadní Sociální demokracií, no a pak samozřejmě jemu se jeho taktika vyplácí téměř sto procentně, jeho hlavní protivník na to nenašel žádnou, žádnou zbraň zatím zdá se. Ta ODS je naprosto zaskočená nebo to aspoň tak vypadá zvenčí, takže on může přitvrzovat a nemá, nemá momentálně nikoho, kdo by ho brzdil. Zdá se, že je to člověk, který, který má sklony k tomuto způsobu komunikace na politické scéně a pokud tam nemá nikoho, kdo by mu oponoval nebo ho nějak brzdil, což momentálně opravdu zřejmě nemá, tak to bude zkoušet čím dál tím možná ještě přitvrzovat. On samozřejmě si také dělá, dělá prostor, místo a na předvolební kampaň. Musí se nějakým způsobem distancovat od koaličních partnerů, aby měl volné ruce. To všechno tam samozřejmě hraje. Je tam ještě zajímavá úplně ještě když se vrátím, tak je to vlastně úplně zajímavé ještě z jednoho hlediska, že před půl rokem, před půl rokem si Sociální demokracie na svém sjezdu nejvyšším stranickém jaksi orgánu usnesla, že předčasné volby v žádném případě a že pokud by odešli koaliční partneři nebo koalice se rozpadla, takže prostě musí menšinová vláda to dožít do termínu řádných voleb. To je prostě půl roku staré usnesení sjezdu a zdá se, že to neplatí ani omylem.
Moderátor (Petr Hartman): Zdá se alespoň podle toho, co se dělo na veřejnosti, že tou rozbuškou k současné situaci byly dva kroky. Jednak to byl spor o zákoník práce, kde se střetli lidovci se sociálními demokraty a kde sociální demokraté začali uvažovat o tom, že zákoník práce prosadí s pomocí komunisté a jednak také situace kolem privatizace Unipetrolu, kolem případné vyšetřovací komise, kde lidovci naopak tu komisi požadují. Potom následovaly velice ostré výroky na dresu lidovců právě z úst Jiřího Paroubka. Proč zrovna tyto dva kroky vyvolaly takovou nervozitu?
Host (Jiří Pehe): No já myslím, že za prvé je jasné, že zákoník práce je normou, která je nebo zákonem, který je svázán téměř bytostně se Sociální demokracií. Takovou věc, jako je zákoník práce nebo zákoníky práce v historii 20.století, vybojovávaly práce Sociální demokracie a kdyby si nechala Sociální demokracie toto téma vzít a naopak působila by dokonce tak, že se veze s tím takovým liberálním proudem, který chce rozvázat ruce zejména podnikatelům, omezit odbory, tak samozřejmě by šla proti vlastní identitě. Takže tam si myslím, že jde skutečně o, v podstatě o identitu té strany a oni nemají žádnou jinou možnost v tomto okamžiku. Kdyby ten zákoník práce byl přijat nebo přijímán třeba o tři roky dříve, tak možná, že by tam byly možné nějaké kompromisy, ale 8 měsíců před volbami by skutečně, to by Sociální demokracie ztratila podstatnou část svého voličstva, kdyby udělala velké ústupky. Druhá věc, Unipetrol. Tam samozřejmě jde o hodně, protože se ví, že v Polsku ta korupce vznikla především v kruzích Demokratické levice, tedy obdoby Sociální demokracie a zároveň se neustále znovu vyskytují spekulace, že tam nějakým způsobem figurují i špičky České sociální demokracie, takže v zájmu Sociální demokracie je odrážet jakýkoliv pokus o ustanovení, nebo ustavení parlamentní komise, protože to bylo přesně to, co v Polsku vlastně zničilo tu jejich vládní Sociální demokracii. To že se to propíralo dnes a denně v Parlamentu a vycházely stále nové a nové zprávy odtamtud, takže v zájmu Sociální demokracie nepřipustit jakoukoliv komisi tohoto druhu, ať už podstata celé věci je jakákoliv. Protože ta komise v podstatě by v tomto okamžiku měla politický, politické zadání.
Redaktor (Petr Hartman): Dobře, takže toto všechno vyústilo v to, že se sešli koaliční partneři a po různých dramatických prohlášeních před schůzkou následovalo to, že vydali prohlášení, že nikdo nechce vypovědět koaliční smlouvu, že chtějí dále pokračovat, ale zároveň sociální demokraté tvrdí, že lidovci se nechovají ke koalici loajálně a že se mají chovat poslušně a dokonce je tam i ten dodatek, že pokud lidovci svůj přístup nezmění, tak sociální demokraté předloží údajně do konce týdne návrh nějakého speciálního ústavního zákona opět na zkrácení volebního období. Dá se tedy říci, že ta situace se může dále vyhrotit nebo to zase byla bouře ve sklenici vody a postupně to odezní.
Host (Patricie Polanská): Já si osobně myslím, že to byla taková, taková přestřelka, kterých jsme tady byli svědky už několikrát, je to vždycky jakoby tak, že vždycky, když Sociální demokracie potřebuje dokázat, že je vůdčí silou v té koalici, tak se strhne něco takového, lidovci samozřejmě zase potřebují dokázat, že jim, že jsou samostatnou suverénní stranou se svými názory a samozřejmě je tam ve hře i další, další to, co se bude dít po volbách a jistě je tam ve hře, že se všichni znají velmi, natolik dlouho, že si nevěří ani pozdrav. Takže je to, je to asi všechno dohromady, nicméně si myslím, že to odezní a zároveň si myslím, že něčeho podobného tady budeme svědky do těch voleb permanentně, tedy rozhodně žádné klidné období nebude. To se domnívám na té verbální stránce, ty silné prohlášení myslím tady budou lítat vzduchem velmi často.
Moderátor (Petr Hartman): Názor Jiřího Pehe.
Host (Jiří Pehe): Já naprosto souhlasím. Myslím si, že v podstatě už začala volební kampaň a to je také, čeho jsme svědky. Myslím si, že to není spor o nějaké skutečně zásadní otázky, ale je to v podstatě přetahování se o voliče nebo taková řekněme průpravná dělostřelba politická, která má za úkol připravit půdu pro tu skutečnou volební kampaň. A myslím si, že všechny ty, všechna ta prohlášení o předčasných volbách jsou svým způsobem téměř směšná, protože neumím si představit, že by skutečně politické strany v této situaci, kdy si mohou počkat 8, 9 měsíců do řádných voleb, chtěly projít celou tou procedurou, tím martýriem vyvolávání předčasných voleb. Nemluvě o tom, že ten, kdo jenom trochu zná zákulisí politické, tak ví, že už ty politické strany mají dávno nasmlouvány nejrůznější mediální agentury. Jsou vypracovány harmonogramy, zaplaceny peníze za nejrůznější plakátové kampaně a tak dále, to všechno by se muselo měnit, to už momentálně nikdo nemá určitě v úmyslu, takže to, co tady slyšíme o přečesaných volbách, si myslím, že jsou jenom takové silné výroky. Mě teda opravdu nejvíce ze všeho udivil ten návrh občanských demokratů, protože ten vlastně počítá s tím, že prezident by se stal takovým razítkovačem, který by dvakrát nebo třikrát po sobě jmenoval vládu, tak dvakrát, protože po třetí jako tu vládu jmenuje nebo předsedu vlády jmenuje předseda Poslanecké sněmovny a vlastně by spolupracoval na něčem, co v podstatě by snížilo obrovským způsobem jeho autoritu. To znamená, že by jmenoval vládu dopředu už s tím, že ví, že ta vláda okamžitě neprojde a pak zase znova, aby opakoval toto cvičení. Takže nevíme, jak vůbec to mohlo občanské demokraty napadnout.
Redaktor (Petr Hartman): Když jsme u těch, nebo ještě Patricie Polanská.
Host (Patricie Polanská): Mě na tom jenom překvapilo trošku to, jak je to vlastně, jak je to vidět, jak to není vůbec žádná dlouhodobě promýšlená taktika nebo prostě nějaký dlouhodobý záměr, jak to vzniká ad hok, že když to vezmeme, tak návrh ODS přišel dva dny poté, co její šéf a další lidé řekli, že je to nesmysl předčasné volby, že nic takového ne to, během 48 hodin otočili a vydali prohlášení, ve kterém zase ale například evidentně úplně zapomněli na to, že poslední pokus při sestavování vlády má předseda Poslanecké sněmovny, což být předsedou Poslanecké sněmovny, tak se docela naštvu nebo se mě to vcelku dotkne. Úplně se například z druhé strany zákon o zkrácení volebního období, tam se zase úplně zapomíná na Senát, který by to musel odsouhlasit a ty dávají opakovaně a velmi razantně najevo, že nic takového, ostatně tato debata přece už tady byla někdy na jaře.
Moderátor (Petr Hartman): Právě, když jsme u těch nejrůznějších a někdy absurdních způsobí, jakými se mohla Česká republika dobrat předčasných voleb, tak si poslechněme, co si o těchto nápadech myslí politolog Tomáš Lebeda.
Host (Tomáš Lebeda): Já se domnívám, že je to krajně nevhodné, pokud si politici začnou vytvářet představu, že jakoukoli drobnou krizi mohou řešit předčasnými volbami, zvláště, když se jim to momentálně hodí. Ústava naše je taková, že vlastně se snaží všechny politické krize řešit takovým způsobem, že naprosto preferuje vždycky sestavení vlády na základě původních výsledků voleb. To volební období Sněmovny je čtyřleté a podle naší ústavy by skutečně mělo být zkráceno ve velmi výjimečných případech, a to tehdy, když se opakovaně politickým stranám nedaří dohodnout se na nějaké exekutivě, která by měla podporu Sněmovny. Bohužel, my jsme se do této situace dostali pouze jednou, kdy politikové vlastně nerespektovali naši ústavu a odsouhlasili si vlastně ústavní zákon, to bylo v roce 98, na základě kterého zkrátili to volební období Sněmovny, vypsali předčasné volby, ovšem oni vlastně schválil ústavní zákon, který vůbec nenaplňoval takovou tu obecnou nebo tu vlastnost zákona, že zákon má být obecný. To byl zákon směřovaný na jednu konkrétní situaci. A to je podle mě velmi nešťastný zvyk. My tady zanášíme jaksi do naší rodící se politické kultury prostě to, že my tu ústavu nepotřebujeme. Já se bojím situace, až se to stane za jiných okolností a politikům se bude hodit jaksi obejít jiná ústavní pravidla, já se děsím toho, až prostě začnou obcházet listinu základních práv a svobodu nějakými jinými ústavními zákony. Prostě my bychom měli tu ústavu vnímat jako něco, co skutečně musíme respektovat a pakliže se nám to nelíbí, tak ale změňme tu ústavu, nikoli abychom dělali nějaké ad hok změny vždy pro ty, pro tu konkrétní situaci.
Moderátor (Petr Hartman): Takže to byl názor politologa Tomáše Lebedy. Na okruhu Český rozhlas 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Tentokrát je zaměřen na politikou krizi v České republice a hosty ve studiu jsou komentátorka Hospodářských novin Patricie Polanská a politolog Jiří Pehe. Kdybych právě se měl ještě zastavit u těch nejrůznějších nápadů politiků, tak tady skutečně jakákoliv krize se objeví, hned se mluví o předčasných volbách, vždyť samozřejmě může dojít k nejrůznějším krizím, může dojít i k pádům vlády, ale to ještě neznamená, že první, po čem se musí volat, jsou předčasné volby. Co si myslí Jiří Pehe?
Host (Jiří Pehe): No po těch předčasných volbách skutečně se volá téměř od okamžiku, kdy skončily ty předchozí jakoby ty volby nic neznamenaly. To znamená, vlastně na ty strany, které volají po těch předčasných volbách říkají, karty sice byly rozdány tak a tak, ale voliči si to snad nějak popletli anebo rozdali ty karty špatně, tak pojďme udělat další volby a ono to třeba dopadne trošku jinak. Je v tom taková zvláštní neúcta jak tedy k voličům, tak k ústavě, to už tady zaznělo a myslím si, že ta ústava tak jak je nastavená, to znamená ten rigidní mechanismus, který v ní je a který je velmi, je tedy velmi složité předčasné volby vyvolat podle české ústavy, ten je tam schválně. To znamená je tam kvůli tomu, aby nutil politické strany ke konsensu, k jednání a nikoliv k řešení každého konfliktu prostě silou. Tedy novými volbami nebo nějakým novým rozdáváním karet. A to, že to politici často odmítají respektovat je jak už jsem řekl takové nedospělé, politicky nedospělé. Navíc si myslím, že skutečně v naší konkrétní situaci si ty strany jakoby neuvědomují, že my tady sebou vlečeme balvan nereformované komunistické strany, která za každých okolností jak se zdá bude blokovat zhruba 20 procent křesel v Parlamentu plus mínus a že to rozdání karet nově, téměř zákonitě, pokud se nezmění něco radikální, nepovede ke skutečně nové situaci, ale zase k dalšímu patu.
Moderátor (Petr Hartman): Jak vnímá Patricie Polanská to neustálé volání po předčasných volbách.
Host (Patricie Polanská): No ano, já si myslím, že to vlastně nejdůležitější je jakoby to, že tady není problém nějaký systémový, ale je tady problém existence silné komunistické strany, se kterou ale navíc tady všichni zacházejí velmi, velmi zvláštně, protože na jednu stranu vždycky, když je potřeba ji zahnat do kouta, tak se vytáhne ten klacek toho komunismu, těch ošklivých komunistů, kteří prostě, bojte se jich a podobně, na druhou stranu, když je potřeba, tak se od nich přebírají ať už témata nebo její hlasy. Skrytě nebo otevřeně, můžeme se bavit o volbě prezidenta, můžeme se bavit o usnesení o Benešových dekretech, jistě bysme, když se podíváme na hlasování, tak jistě, a teď bych nechtěla používat ten argument typu, ale podívejte se na ODS, ona s těmi komunisty hlasuje taky. No samozřejmě, jako jsou, je to opozice, takže do značné míry spolu musí hlasovat, aniž by byly dohodnutý. Totéž platí například ale o hlasování komunistů a sociálních demokratů. Jestliže chceme být fér, tak musíme připustit, že jsou to dvě levicové strany a v mnoha ohledech prostě není možné, aby se někde v nějakých, v nějakým zákonu nesešli, to by pravděpodobně nebyli, nemohli mít, museli by mít úplně jiný program. Jde tedy o ty zákony, na kterých se evidentně jsou domluveni a kdy prostě ty komunisté opravdu helfují, ať už tím, že odejdou nebo hlasují a podobně. Takže je to takové velmi zvláštní a samozřejmě tu stranu to jenom posiluje, protože prostě jí to legitimizuje a v tuto chvíli, v tuto chvíli pokud se nevyřeší tento problém, tak je celá diskuse o tom, co se bude dít na politické scéně, v podstatě velmi jednoduše, ty karty jsou rozdané docela přehledně.
Moderátor (Petr Hartman): Dobře, ale ono se zdá, že právě v poslední době dochází k určitému vývoji kolem KSČM jednak odchod Grebeníčka, nástup Vojtěcha Filipa pravděpodobný, který může působit na mnoho lidí jakože nastupuje rozumnější komunista. Podle všeho se zdá, že politika té strany se nijak zásadně nezmění, že možná bude lépe prezentována na veřejnosti, takže to všechno může svádět k tomu, že přece jenom může dojít k určitému sblížení Sociální demokracie a komunistů, a že těch 20 procent případných komunistů nemusí být nulových, ale že ten koaliční potenciál se může zvětšit jejich a že to může být směrem k Sociální demokracii. I když zároveň se jeví jako velmi málo pravděpodobné, že komunisté by chtěli do vlády, ale můžou podporovat menšinovou vládu Sociální demokracie.
Host (Jiří Pehe): To samozřejmě můžou, ale mě stejně připadá velmi zvláštní takový řekl bych až to, co já někdy považuju skoro až takový novinářský autismus, totiž, že Jiří Paroubek opakovaně říká, že s komunisty do žádné koalice nepůjde a nemůže jít do té doby, dokud komunistická strana se nezreformuje a také jasně říká, co by to mělo znamenat. Tedy, že komunistická strana musí kromě těch věcí, které se od ní obvykle požadují, omluva a tak dále, tak musí především změnit své zahraničně-politické priority, to znamená nemůže to být strana, která je proti členství České republiky v NATO, proti členství v Evropské unii a tak dále, protože to by bylo obrovské bezpečnostní riziko pro Českou republiku mít takovou to stranu ve vládě. A přesto stále znovu slyšíme úvahy o tom, nebo vlastně řekl bych dokonce i přímočaré taková přímočará prohlášení ze strany mnoha novinářů, že tady se tady chystá koalice komunistů a Sociální demokracie.
Redaktor (Petr Hartman): Já jsem nemluvil o koalici, já jsem právě mluvil o tom, že by mohlo dojít k podpoře menšinové vlády Sociální demokracie.
Host (Jiří Pehe): To je samozřejmě něco trošku jiného a já osobně si myslím, že je a mluvila tady o tom Patricie Polanská, prostě to jsou dvě levicové strany, které samozřejmě, pokud jde o podporu určitých zákonů a tak dále, mohou najít společnou řeč. Samozřejmě, je otázka, co by za to komunisté chtěli za tu tichou podporu a to by si musel Jiří Paroubek nebo kdokoliv, kdo vede Sociální demokracii určitě…
Redaktor (Petr Hartman): No určitě nějaký vliv, ale ne tak viditelný.
Host (Jiří Pehe): Dobře zvážit, přesně tak, ne tak viditelný, ale na druhou stranu mám pocit, že se tady hraje taková zvláštní hra vůči nespravedlivá hra vůči Sociální demokracii u nás. Ona vlastně je neustále jakoby, je jí neustále podsouváno, že to je ona, kdo se jakoby hrne do té spolupráce s komunisty, zároveň je to přitom strana, která po těch minulých volbách, kdyby byla chtěla, tak mohla klidně udělat většinovou koalici s komunistama, mají 111 hlasů dohromady a neudělali to. Raději zvolili velmi křehkou nestabilní koalici s dvěma pravicovými stranami a zároveň je tady myslím si taková atmosféra, která těm sociálním demokratům říká, dobře, vy sice jste sociální demokrati, ale měli byste udělat ty a ty a ty reformy, které se vlastně jakoby žádají od, nebo které bychom očekávali od pravicových stran. A já mám takový dojem, že tím vlastně, tímto tlakem se tak trochu ta Sociální demokracie tlačí vlastně k těm komunistům, protože co jim nakonec zbývá. Oni se přeci nemohou chovat jako liberálně konzervativní strana, to by ztratili svojí identitu a zároveň pokud se chovají levicově, tedy tak, jak by se slušelo, tak je jim vytýkáno, že nedělají určité reformy, které by tedy tady měly být. A znova se mluví o tom, o té potřeba nově rozdat ty karty a vlastně to celé nějakým způsobem přeorganizovat. Takže já myslím, že jsme v takovém zvláštním, téměř až psychologickém patu v této zemi, protože my vlastně nevíme přesně, co od které strany máme chtít a nechtít, co si ta strana může dovolit a nemůže dovolit.
Moderátor (Petr Hartman): Ale co s tím, protože je fakt, že komunisté se jen tak reformovat nebudou podle všech náznaků a Sociální demokracie tedy bude tlačena různými okolnostmi nějak k tomu, aby se postavila k případné spolupráci s komunisty. Co lepší tedy, držet pořád distanc anebo tu hradbu prolomit. Patricie Polanská.
Host (Patricie Polanská): Já se obávám, že to, co je lepší v tuto chvíli nevím, jestli vám na to někdo odpoví. Podle mě, když budu hodně cynická, tak při zvoleném způsobu chování vůči KSČM, to znamená to, o čem jsem tady mluvila na jedné straně, když se to hodí, tak se používá jako nějaký klacek, když se to hodí, tak se používají její hlasy a její podpora nebo prostě to, a to všemi stranami průřezově, tak prostě nedělejme si iluze, jednou k tomu bude muset dojít, že někdo jí do tý vlády, ať už oficiálně do vlády přímo nebo, že se bude opírat o její podporu v určitých věcech, tak k tomu prostě jednou dojde. Jako tu šanci, že a teď je otázka, teď je otázka samozřejmě, co to udělá. Jako my bysme se měli na jedné straně bysme si v této situaci pak měli přát, aby byla tady relativně silná Sociální demokracie, protože pak samozřejmě bude otázka,kdo ten spor na té levici vyhraje. Jestli tedy převládne Sociální demokracie a ty komunisty přece jenom odsune, odsune někam na okraj, jestli to dejme tomu může vést k tomu, že nějaká, nějaké zdravé jádro, mě nenapadá jiný termín, ale berte to v uvozovkách, zdravé jádro komunistů jestli tedy by naopak vlastně nedošlo k rozštěpení té strany, kde by zůstala nějaká extrémní část komunistů, kteří by zůstali tam, kam patří, tedy někde na nějakém tom okraji, to všechno v tuto chvíli je věc dalšího vývoje a myslím si, že bude hodně jako, hodně bude záležet na tom, jak se vůči tomuto problému budou ty strany ostatní chovat. Hlavně tedy Sociální demokracie, že jo. Tam je například problém, když se podíváte, tak ODS si na jednu stranu logicky jako hlavního svého politického protivníka vybrala Sociální demokracii, což je logické, je to to, ale zároveň vlastně úplně jakoby se na ty komunisty zapomnělo a ty se nechávali tak jako žít, přežívat v klídku a po občasných nějakých výkřicích, které nikdo už nebere vážně, protože prostě těch mobilizací už jsme tady zažili tolik, že vlastně teď, když vlastně reálně hrozí pravděpodobně, že by mohlo dojít opravdu ke spolupráci, tak vlastně už to tak jako všichni berou, tak jako no, no a co.
Moderátor (Petr Hartman): Reakce Jiřího Pehe.
Host (Jiří Pehe): Dvě reakce. Jedna reakce, že skutečné komunisté se stali protestní stranou, která na sebe nabaluje hlasy všech nespojených a v tom smyslu, oni dnes už nejsou jenom extrémní levicovou stranou, ale oni jsou také vlastně i extrémní, plní tu funkce extrémní pravicové strany, protože oni mají taková ta hesla, že ty klasické komunistické strany, to byly strany internacionalistické a tak dále. Tam ta komunistická strana je xenofobní, nacionalistická, provinciální a plní takovou tu roli heiderovců nebo lepenovců ve Francii, takže oni mají dvě role, ale zároveň víme ze zkušenosti, že tyto strany, jakmile jsou vtáhnuty ať už do vládnutí nebo do nějaké odpovědnosti, tak najednou ztrácí velkou část svého potenciálu, protože oni ztrácí ten protestní potenciál. Jakmile se stanou součástí toho establishmentu, tak je to pro ně obrovská zkouška. Viděli jsme to u heiderovců, kteří se začali okamžitě štěpit a tak dále. Druhá věc je, že myslím se, že hodně záleží na tom, jaké budou konkrétní výsledky těch voleb. Pokud skutečně vyhraje levici, to znamená, že bude mít většinu, tak bude velmi záležet na tom, zda-li ten poměr je takový, že tady je velká silná Sociální demokracie, která má třeba 30 procent hlasů a 15procentní komunistická strana anebo zda-li to bude 26 procent a 24 procent. Nebo dokonce komunistická strana silnější než Sociální demokracie, ale dohromady ty jejich strany dají dohromady, budou mít většinu. Protože pak samozřejmě pro Sociální demokracii v tom druhém případě by to bylo obrovsky nebezpečné se jakýmkoli způsobem opřít o takto silnou komunistickou stranu. Pokud by to byla Sociální demokracie, která má řekněme 80 křesel a potřebuje 21 hlasů komunistů k tomu, aby mohla vládnout menšinově, tak je to trošku jiná hra a není zdaleka tak nebezpečná, jako ty scénář, že ty strany jsou zhruba stejně silné a ty komunisti mají obrovsky vyděračský potenciál.
Moderátor (Petr Hartman): A je možné, že by k nějakému prolomení došlo ještě do voleb? Že situace jak už jsme řekli klidná nebude jen tak, budou zde různé útoky, slovní ze strany Sociální demokracie na lidovce, lidovců, naopak lidovci neustále prohlašují, že neustoupí ani v otázce zákoníku práce ani v otázce té komise vyšetřující privatizaci Unipetrolu. Může tedy čistě teoreticky dojít k tomu, že by zde do voleb fungovala menšinová vláda Sociální demokracie podporovaná nebo tolerovaná komunisty? Patricie Polanská.
Host (Patricie Polanská): Já si myslím, že to bude jakoby vždycky ad hok. Dohadované. Je to, tam ještě je navíc taková jedna věc, o které, na kterou se také zapomnělo, že ta koalice má relativně přesně napsáno, kdy se vyžaduje koaliční, u kterých témat nebo u kterých z návrhů zákona se vyžaduje koaliční souhlas, aby to tedy byly ty. Kdyby se toho vlastně drželi, tak mnohé tyto spory vlastně jsou zbytečné nebo jsou prostě směšné, protože by se velmi záhy zjistilo, že to, na kterém, ten zákon, na kterým dojde k tomu obrovskému výbuchu, tak prostě do těchto, do těchto kategorií nepatří a pak je to samozřejmě nějaká úplně jiná hra. Ale k té otázce, já myslím, že Paroubek to řekl docela jasně, že budou některé zákony, kde se zřejmě budou ucházet, nebo kde prostě budou s těma komunistama spolupracovat, ale znovu říkám, kdybychom, měli-li bychom být fér, tak tak vždycky bude jakoby vždycky záležet na tom, abysme se podívali na tu podstatu toho zákona. To znamená například ano, souhlasím úplně s tím, že zákoník práce prostě je něco, co zřejmě Sociální demokracie v tuto chvíli nemůže prostě jakoby pustit z ruky.
Moderátor (Petr Hartman): Dobře, já spíše mám na mysli to, jestli to obě strany v koalici ustojí to napětí, jestli skutečně se může hrát o to a mohlo by to být možná relativně výhodné pro oba, že by třeba skutečně došlo k rozpadu té koalice a k tomu menšinovému vládnutí. Je to možné něco takového?
Host (Jiří Pehe): Samozřejmě, možné to je, ale já se domnívám, že 8 nebo 9 měsíců před volbami v podstatě už se nebude hrát o menšinové vlády a podobné věci ani prezident si myslím by neměl v úmyslu se nechat zavléct do něčeho takového, pro něho by bylo mnohem výhodnější, pokud by například vláda padla, to znamená, podala by demisi nebo něco podobného, tak by bylo výhodnější pověřit tuto vládu řízením země do voleb, tedy to je právo prezidenta, které má, může pověřit vládu řízením země a v podstatě on nemusí jmenovat nového předsedu vlády. Tam není žádná lhůta v ústavě, čili on klidně může nechat tu vládu dožít do voleb, což si taky myslím, že by udělal, protože jít znova skrze celou tu proceduru nějakého dohadování a kdo koho podporuje, nepodporuje, to si myslím, že by bylo v této situaci naprosto kontraproduktivní a ty politické strany konec konců se budou chtít soustředit na své volební kampaně a nebudou se chtít tady handrkovat o to, jestli někoho někdo menšinově nebo většinově podporuje.
Moderátor (Petr Hartman): A vlastně v ústavě to je přímo dáno, že když prezident přijme demisi, tak pověřuje odstupující vládu řízením země do té doby, než bude sestavena vláda nová. Takže dá se tedy opět říci, že nějaké jiné vládní uskupení tady fungovat do voleb nebude.
Host (Patricie Polanská): Já se domnívám, že ne, jako bude to samozřejmě čas naprosto ztracený, bude to čas, kdy těch pár lidí, kteří se o politiku ještě zajímají, tak zřejmě budou mít, budou šílet, budou z toho, co se bude dít, protože to bude velmi takové asi nepřehledné a bude to takové ne úplně kulturní. No ale, já nevím, jestliže s tím dá něco dělat. Obávám se, že při současném složení politické scény moc ne.
Moderátor (Petr Hartman): A v tom rozruchu zaniklo také to, že došlo ještě k další zajímavé události, a tou je odchod Stanislava Grosse nejenom z čela Sociální demokracie, ale vůbec politiky. Jak na to reagoval premiér Jiří Paroubek.
Host (Jiří Paroubek): Oceňuju Stanislava Grosse, věřím, že se do politiky, vrcholné politiky vrátí a přeji mu na těch pár let, možná, co to bude trvat, tak hodně úspěchů v občanském životě. A pokud někdy bude potřebovat mě, tak ví, že se na mě může obrátit.
Moderátor (Petr Hartman): Tolik premiér Jiří Paroubek. Ono se zdá, že ten odchod Grosse je logický, ale zároveň to vzbuzuje nebo vyvolává nejrůznější komplikace. Mohli jsme toho být svědky právě v době této krize, kdy Miroslav Kalousek chtěl jednat pouze na úrovni předsedů jednotlivých stran, jenomže nyní šéfuje Sociální demokracii Bohuslav Sobotka a ne Jiří Paroubek a ten se nechtěl nechat z toho vyšachovat, takže nakonec nesouhlasili sociální demokraté s tím, aby se setkali předsedové tří koaličních stran a muselo být to jednání širší, tak zvaná koaliční devítka. Nakolik může tato skutečnost, že Sociální demokracie nemá pořádného plnoprávného šéfa, který jí povede do voleb jako leader, ale že má vlastně zastupujícího místopředsedu.
Host (Patricie Polanská): Já myslím, že Sociální demokracie má přesně toho šéfa, kterého si přála. To znamená člověka, který je, který je vehementní a dokáže praštit do stolu a dává jí takový ten pocit návratu do starých dobrých časů, kdy se zdálo, že ta strana je jednotná, akceschopná a prostě nikdo tam moc nedělá žádné velké problémy, což samozřejmě pro tu stranu musí být jakoby obrovská úleva.
Moderátor (Petr Hartman): Dobře, ale formálně ho nemá, formálně má právě nevýrazného Sobotku.
Host (Patricie Polanská): Formálně ho nemá, ale jako, ale myslím si, že v tuto chvíli jeho myslím si, že právě to, že vlastně ten odchod Grossův vyvolal tak malý zájem, je toho důkazem, že vlastně je momentálně, momentálně už nebyl podstatnou figurou. Tam bude asi zajímavější spíš to, jestli se ukáže, kam vlastně tu stranu Paroubek povede, kým, kteří lidé vlastně se objeví nahoře, o které lidi se opře. Jestli se ukáže, koho má vlastně jakoby za sebou, a podobně, to bude asi teď asi záležitost těchto týdnů a bude to asi o to zajímavější.
Moderátor (Petr Hartman): Názor Jiřího Pehe.
Host (Jiří Pehe): No já si myslím, že dokonce pro Sociální demokracii je to takto lepší, oni to mají momentálně velmi dobře rozhozeno, protože všimněme si, že Sobotka je tuším třetí nebo čtvrtý nejpopulárnější politik v současné době a on, a ono z něho vyzařuje taková solidnost a v tom kontrastu s Paroubkem, který je dravý, agresivní, tak si myslím, že to je poměrně dobré, dobrá dvojice pro to volební klání a navíc myslím si, že je to pro Sobotku i taková jako důležitá škola do budoucnosti. Před 4 roky jsme byli jsme v samé situaci, Sociální demokracii vedl oficiálně Vladimír Špidla a předsedou vlády byl Miloš Zeman, který sice řekl, že odchází, ale až do voleb byl předsedou vlády Miloš Zeman. Takže …
Moderátor (Petr Hartman): No právě. Vladimír Špidla aspoň byl leaderem Sociální demokracie.
Host (Jiří Pehe): Ale tak volebním leaderem, to si také už Sociální demokracie odhlasovala, je Jiří Paroubek, takže tady je také poměrně jasno, takže Sobotka se bude spíš věnovat té stranické práci, tam možná právě to, že on bude v téhle pozici toho člověka, který tahá za ty nitky v Sociální demokracii, tak to možná může taky posloužit k určité neutralizaci nějakého nového nástupu, velkého nástupu těch zemanovců, kterých jaksi Sobotka tedy rozhodně není jejich favoritem.
Moderátor (Petr Hartman): Když právě hovoříme o tom dění posledních dnů, tak se může zdát, že jestli někdo propadá panice, tak je to Občanská demokratická strana, a to třeba z toho důvodu, jak reagovala na případné předčasné volby, jak už Jiří Pehe zde hovořil o tom, jak vlastně přišla s naprosto absurdním návrhem, jak rychle se dobrat k předčasným volbám. Co se děje v ODS, Patricie Polanská.
Host (Patricie Polanská): No to by mě taky zajímalo. Ne vážně, ta strana je, mě to až překvapilo, jak je zaskočena evidentně. Oni měli zřejmě pocit, že jejich náskok v průzkumech je jasný, nezpochybnitelný a že to vyhrají příští volby s rukama v kapse. Nedokážu si to jinak vysvětlit a najednou se teda úplně změnila situace. A zatím nenašli, nenašli jednak zbraň na Paroubkův styl, což je určitě obtížné, ale přece jenom už na to měli relativně dost času, aby něco vymysleli a za druhé to, co já, nevím jestli, aby to neznělo nějak to, to co jsem psala už dlouhodobě a co si myslím už dlouhodobě, že mají velký problém s vlastním volebním programem, protože tam prostě podle mě začíná pomalu docházet k tomu, co se ale dalo očekávat, a co každá politická strana přece očekávat musí, že když se začíná volební program překládat do reality, to znamená, když se ty lidé začnou zamýšlet nad tím, co bude konkrétně pro ně znamenat a pro jejich peněženky, jak zní oblíbené úsloví, tak Modrá šance prostě musí spoustu lidí vyděsit. A jestliže si vezmeme, že ODS má relativně pevné jádro a Sociální demokracie sice ne tolik, ale přece jenom už se to maličko stabilizovalo, tak te%ď půjde o těch zhruba 25, 30 procent nerozhodnutých voličů a tam samozřejmě tam ty počty jaksi konkrétní domácnosti mohou hrát velmi značnou roli a ta strana zatím jakoby nedokáže těm lidem vysvětlit, proč by se třeba měli uskrovnit, proč například vyhlášená čistka ve státní správě, která, ve státní správě pracuje tři čtvrtě milionů lidí, že jo, vždyť to muselo, jenom tato věta vám může potenciálně vyděsit 750 tisíc voličů, tak a oni jakoby nedokázali přeložit, že to má nějaký, že to má nějaký také pozitivní dopad a že to nemusí znamenat to, že prostě ty lidi přijdou o práci a spadnou do sociální sítě a já nevím, co všechno, že jo. To je jakoby jakoby ta strana je, jakoby zdá se mi zaskočená, velmi zaskočená.
Moderátor (Petr Hartman): Zajímavé na tom, že už je zaskočená potřetí, protože potřetí se opakuje situace, kdy ODS byla jasným favoritem voleb a pak z toho favorita nakonec sešlo.
Host (Jiří Pehe): Já bych možná k tomu ještě dodal, navázal bych na to, co tady zaznělo jaksi na konci toho, těch slov Patricie Polanské, totiž to, že ten volební program Občanské demokratické strany právě proto, že je vlastně jakoby velmi radikální a svým způsobem experimentem, tak on mohl pracovat pouze v situaci, kdy se zemi nedařilo. To znamená, kdy byla v rozvratu Sociální demokracie, kdy ekonomika nějak výrazně neprosperovala, v takové situaci si myslím, že mnoho lidí si řekne no, tak proč bychom nezkusili něco radikálního, nějaký radikální řez. Ale oni jsou teď v situaci, kdy Česká republika roste alespoň pro ní rekordním ekonomickým tempem, hrnou se sem zahraniční investice, je sice pravda, že takové ty základní reformy, které je třeba udělat třeba v penzijním systému, zdravotnictví, ty stále čekají na to, aby byly provedeny, ale to průměrný občan zas tak moc, to ho tak moc nepálí. On vidí, že v podstatě, on teď momentálně myslím průměrný člověk si říká, proč já bych se měl podrobovat nějakým experimentům s rovnou daní 15procentní nebo nějakým úplným převrácením celého sociálního systému, když nám to tak hezky šlape. A to je ten hlavní problém ODS. Jak tedy vysvětlit teď v této situaci, že oni tímto programem mohou tu ekonomiku rozhýbat ne na nějakých 4,5 nebo 5 procent, ale třeba 8 procent. A to se dá těžko myslím sdělit a hlavně tady nastupuje právě ta, taková ta opatrnost, lidi si říkaj, vždyť se nám docela dobře daří, tak proč bychom se sebou měli nechat provádět nějaké experimenty.
Moderátor (Petr Hartman): Tak uvidíme, které straně to dobře pošlape směrem k volbám, ať již řádným nebo mimořádným, uvidíme. Zatím té nervozity je docela dost na české politické scéně a zdá se, že se spíše bude stupňovat než aby se uklidňovala. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Hosty byly komentátorka Hospodářských novin Patricie Polanská a politolog Jiří Pehe. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.